Pionýři a roboti – Ryška Pavel, Šrámek Jan

Někde jsem četl, že by člověk v rámci svého rozvoje měl číst třeba časopisy a knihy s opačnými názory, než které zastává.
Asi bych to nehnal do krajnosti, ale občas je zajímavé přečíst si třeba alespoň knihu, kterou by si člověk nekoupil nebo ho to téma tak moc nezajímá. Protože třeba jen neví, že by ho to mohlo zajímat.

Můj nejstarší syn studuje (teď tedy rok ne, protože přerušil studium, pacholek) VŠ grafický design a na Vánoce mi věnoval knížku Pionýři a roboti.
par
Je to kniha o tom, jak u nás vypadaly časopisy, letáky atd. od 50. let do 70. let minulého století.

Je to pro mě oblast úplně neznámá, jsem v tomhle oboru totální lajk.

Ale docela se mi to líbilo.
Bylo zajímavé číst si o padesátých letech a sledovat, co tehdy vycházelo. Třeba takový Sekora. Jasně, Brouk Pytlík a Ferda Mravenec. Ale třeba jeho agitka o rozorávání mezí O traktoru, který se splašil , tak to jsem neznal.

Zajímavé téma byla mandelínka bramborová.
Vzpomínám si, jak mi o tom kdysi vyprávěla máma. Přemnožila se mandelínka a komouši si z toho udělali propagandu, že ji u nás shodili z letadla zákeřní imperialisti.

Dozvěděl jsem se, že časopisy, které jsem měl v mládí rád – Ohníček a hlavně Abc mladých techniků a přírodovědců (sedmdesátá léta a později třeba Mladý svět osmdesátá léta), vycházely většinou už v padesátých letech a různě se měnil jejich obsah a forma.

V knize došlo i na téma Rychlých šípů, Dikobrazu atd..
Bylo to zajímavé.

Kniha se tváří jako neutrální – to znamená, že se zde konstatují fakta, ale bez nějakých jízlivých komentářů.
Hlavní není ta ideologie, ale výtvarno. Jak se co ztvárńovalo, co prošlo cenzurou, inspirace z Východu atd…

Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se zde popisuje spousta obrázků, vtipů, grafik atd., ale jen velmi malou část můžeme v knížce nalézt. Sám jsem se chvíli pokoušel něco dohledat na netu.

Důvodem budou asi autorská práva a určitě také omezený rozpočet knihy.
A tady bych měl nápad (který samozřejmě nikoho nebude zajímat :-)). Mě by se třeba líbilo, kdyby byl pod takovým slovním popisem nějaké brožurky nebo obrázku odkaz na net, kde by ty obrázky byly a člověk by se na ně mohl podívat.

Ale i tak. Zajímavé nakouknutí do pro mě neznámého oboru a možná i získání většího porozumění pro to, co můj synek dělá a z čeho čerpá.

Bill Browder – Red Notice

Představte si, že jste Američan. Vaše babička byla Ruska, váš dědeček byl předsedou komunistické strany USA a kandidoval za komouše na amerického prezidenta. Kdo tohle o sobě může říct?

Vaše rodina je samý chytrolín – matematici atd., vysoké školy vystudované za půlku regulérní doby.

A vy jste takový ten problémář, rebel, co se vymyká a rozhodnete se, že budete kapitalista. A táhne vás to někde ke kořenům, do východní Evropy, do Ruska.
A tak vybudujete největší investiční fond v Rusku.
A potom se stane několik nepěkných věcí a vy bojujete s gaunery nejvyššího kalibru – s ruským ninisterstvem vnitra, s politiky, soudy a vlastně se samotným Putinem.
red-notice
Kdo to o sobě může říct?
Může to o sobě říct Bill Browder, autor knihy Red Notice.

A říká toho mnohem víc. A říká hodně závažné věci.

Knížku se mi podařilo sehnat jako audiobook. Bylo to 42 kapitol, nějakých 15 – 20 hodin povídání.
V poslední kapitole mluví sám Bill Browder. Je to trochu zvláštní – 41 kapitol posloucháte hlas nějakého herce, který mluví v první osobě a potom slyšíte skutečně autora knihy.
Ale zase ta poslední kapitola byla zajímavá.
Ale B.B. jsem rozuměl podstatně hůř než načtené knize.

Začnu formou – B.B. nepíše nijak složitě, nekonstruuje kdo ví jak dlouhé věty, nepoužívá květnaté výrazy. Pokud se naučíte pár slovíček z branže obchodování s akciemi, je to celkem srozumitelné.
Knížka je namluvena taky moc pěkně, je rozumět skoro všemu.

A teď děj:
B.B. je Američan, který se odstěhuje do Anglie a s jednou londýnskou konzultantskou společností se pokouší nacpat do své vysněné Východní Evropy.
Jeho první štací je Polsko. Tady se mi líbilo, jak popisuje svůj první kulturní šok v životě.

Později se dostává už sám za sebe do Ruska, kde zakládá největší investiční fond v Rusku.
V pracovním i osobním životě zažívá ostré výkyvy, pendluje mezi Londýnem a Moskvou.
A při jednom návratu do Moskvy mu je odepřen vstup do země.
Postupně se stupňuje napětí, boj se stává stále ostřejší.

Tam, kde by to běžný člověk už dávno vylekaně vzdal, bojuje Bill Browder dál. Už ne o peníze, ale postupně se z něj stává bojovník za lidská práva.
A ne jen tak ledajaký. I když se to nikde výslovně nepíše, má peníze.
Má známosti až do vysoké americké politiky. Ruští „špatní chlapci“ si proti sobě postavili protivníka nejtěžšího kalibru. Je chytrý a hlavně to nevzdává, i když jdou okolnosti proti němu. Jde jako buldok za svým cílem, i když jednu velkou prohru už napravit nejde.

To se mi na tom líbilo nejvíc. To, že to nikdy nevzdává.. To, že ho někde třikrát odmítnou a on to zkusí jinudy po čtvrté.
Nebojí se otevřeně mluvit ani o pokrytectví v americké politice. Nebojí se uvádět jména. Využívá média, známosti, lobuje u senátorů, burcuje veřejné mínění.

Vytknul bych tomu jen jednu maličkost.
Místy, hlavně ke konci knížky, mi připadalo, že je Browder snad až moc patetický. Ale chápu, že po tom, co zažil, to takhle opravdu viděl.

Za mě dobrá knížka.
Kdo věří, že v Rusku vlastně není tak špatný režim, měl by si tohle přečíst (poslechnout).

Zhodnocení investování za rok 2016

Jsou to již více než 3 roky, kdy jsem se rozhodl s částkou asi 4000 kč vkročit do bouřlivých investičních vod.
Bez jasnějšího plánu, jen s úmyslem sbírat zkušenosti a samozřejmě peníze :-).
stock-market
Rok 2016 začal velkolepě. Koncem roku 2015 jsem se rozhodoval, jestli uskutečnit první investici na jiné než Pražské burze (a RM-systému).
Jak jsem psal tady, rozhodl jsem se investovat do těžařů zlata, protože se mi zdáli brutálně podhodnocení.
Odrazovaly mě sice vysoké poplatky, ale ze zkušenosti už vím, že pokud dojde k nějakému boomu, je těch pár stovek za poplatky směšných.
Ani jsem si nestihnul sehnat info o tom, jak zajistit kurz kč – dolar a prostě jsem to risknul a koupil ETFko GDX.
A nelitoval jsem – vystihnul jsem asi ještě dříve než dav jednu z nejlepších příležitostí tohoto roku a v létě jsem byl na více než sto procentech zisku.

Ke konci roku sice došlo k velkému propadu (nepochopitelně po Brexitu a ještě nepochopitelněji po zvolení Trumpa). Ale i tak jsem u GDX na nějakých pěkných více než 50% zisku.
A v určité době došlo k propadu i u GDXJ – mladých těžařů zlata, nad kterými jsem na konci 2015 také uvažoval.
Rozhodl jsem se prodat akcie ČEZu (u kterých neočekávám nějaký zázrak) a koupil jsem GDXJ. Bohužel došlo Brexitem a Trumpem k dalšímu propadu, takže tam jsem s GDXJ momentálně silně v minusu, ale to mě nijak moc nebolí.
Pořád se mi totiž zdá, že fundamenty světové ekonomiky jsou dost chatrné a stačí nějaké kýchnutí v Číně nebo dojde k nějaké té černé labuti a zase půjdeme nahoru. Nemusí to tak být, ale já se ani jedněch těžařů zatím určitě zbavovat nebudu.

Během roku jsem začal registrovat problémy Deutsche Bank a protože se obchoduje na easy – click, tak jsem začal nakupovat. Bohužel, první nákup proběhl moc brzy, což ale člověk nemůže tušit.
S přibývajícím skepticismem a nakonec snad až histerií médií a davů jsem postupně přikupoval. Nevystihnul jsem o pár dní sice až úplné dno, kdy začaly vyprodávat i fondy, ale s posledním nákupem jsem byl hodně blízko.
A tady jsem si ověřil, jak těžké je kupovat, když okolo vás všechna média vykřikují o totálním krachu a zmaru.

Na seeking alpha jsem četl jednu analýzu, ze které vyplývalo, že „férová“ cena by měla být tak na naše okolo 450kč za akcii. V té době byla cena asi 350. Když se zase dostavila vlna euforie davu z toho, že bude líp, prodal jsem všechny akcie DB po 460 kč. Sice pak šly ještě chvíli nahoru, ale sere pes.

V současnosti mám hodně nevyvážené portfolio – prakticky jen těžaři zlata a malá porce Unipetrolu a poprvé v historii mého investování mám k dispozici v e-brokerovi dost hotovosti (asi 35% z celku)– prodal jsem i VIG, který jednu chvíli vystoupal.

A jdeme na čísla:
Hned na začátku musím moc poděkovat Davidovi, který napsal k jednomu z mých článků komentář.
Mám jednu takovou špatnou vlastnost, že si chci na všechno přijít sám. A tak jsem si nevšimnul na e-brokerovi od Fiobanky, kterého využívám, že tam je možnost výpočtu výnosnosti za určité období (nemůžu si pomoct, ale mě to prostředí moc intuitivní nepřijde).
Ručním výpočtům jsem věnoval poměrně dost času a tady to je hned :-).
Jediné, co mi tam chybí, je započítání dividend, které jdou mimo e-brokera. Třeba dividendy za ČEZ. Ale je možné, že to nějak jde, asi se překonám a kouknu do návodu k e-brokerovi :-).

Takže i když ke konci tohoto roku došlo k poměrně brutálnímu propadu mého nediverzifikovaného portfolia, i tak jsem celkem spokojen.

za rok 2016 mám zisk asi 14% bez dividend ČEZu. Nechce se mi to počítat, ale s dividendou by to mohlo být tak 16 – 17%.
1

A tady jsou přepočítané výsledky za minulé roky (bez dividend ČEZu):
část roku 2013 22,7%
2014 46,42%
2015 28%
2016 14%
celkem 21,65%, s ČEZem odhadem tak 23-24%.
Takže spokojenost.

2

A jaké jsou plány na 2017?

Učit se dál ze svých chyb, vyvážit portfolio a pokusit se nepřilévat do systému už další peníze z vnějšku (jen pokud bych viděl nějakou supr příležitost a měl bokem dost keše).

Seznam – Feedly

Dlouhé roky jsem používal RSS čtečku na seznamu.
A dlouhé roky jsem byl spokojený.
Žádné reklamy, všechno bylo jednoduché.
Jediné, co mi vadilo, bylo to, že některé blogy neměly takové to RSS tlačítko. Ale zas takový problém to nebyl. Prostě jsem je měl někde v oblíbených a občas jsem se na ně podíval. Možná, že to i šlo nějak do RSS čtečky přidat, nevím. Nezkoumal jsem to.

A v poslední době se na stránce se čtečkou začaly objevovat boxíky s něčím, co jsem nechtěl.
Nejdříve nějaká upoutávka na cosi seznamáckého.
No dobrá, s tím jsem se smířil.

Později reklamy na nějaká bulvární média (kdyby mi tam seznam cpal nějaký obsah relevantní k odebíraným kanálům, tak bych to chápal).
A to už začal být opruz. Nějaké hvězdy showbyznysu a pod. mě nezajímají.
seznam
Poslední kapkou bylo to, že se mi některé odebírané kanály přestaly aktualizovat. Myslel jsem, že to je třeba problém způsobený nasáváním obsahu z casche, ale nebyl.
Neaktualizovalo se to ani na PC, ani v mobilu.

A tak jsem se rozhlížel po něčem jiném.
Narazil jsem na feedly a kompletně jsem na ni přešel. Jednoduché přidávání odebíraných kanálů, pohoda.
Na mobilu si na to prostředí ještě trochu zvykám, ale je to OK.
Takže feedly mohu určitě doporučit.
feedly

Příchozí (Arrival) a Příběh tvého života (Story of Your Life)

Příchozí je film, který právě běží v kinech a Příběh tvého života je povídka, podle které byl natočen.
prichozi
I když nemusím sci-fi, vypravili jsme se s manželkou na film Příchozí, na který jsem slyšel hodně chvály.

Trochu jsem věděl, o čem to asi bude, ale na štěstí jsem nedočetl do konce recenze vyzrazující děj.

A povídku Příběh tvého života, podle které byl film natočen, jsem sice měl doma ve čtečce, ale přečetl jsem si ji až po návratu z kina, což je asi lepší, než to udělat opačně.

Tak nejdřív stručně film.
Začátek jako v mnoha jiných filmech tohoto žánru – cizí objekty nad naší planetou.
Nikdo neví proč tu jsou a co chtějí.

Na rozdíl od ostatních filmů, kde z lodí buď vylezou roztomilé kosmické bytosti a my se nad nimi dojímáme, nebo kde se naopak do vesmířanů hned pustí pozemská armáda řízená americkým prezidentem, tady dojde k něčemu, co zní celkem logicky.
Sežene se někdo, kdo by byl schopen s bytostmi navázat komunikaci. V tomto případě to jsou lingvistka Louise Banksová a fyzik Gary Donnelly.

Ve filmu má mnohem více prostoru Louse, jejíž příběh sledujeme ve dvou rovinách.
Tou první je navazování kontaktu s mimozemšťany, tou další pak její osobní rovina – do filmu vždy vpadnou takové jako by flaschbacky z jejího soukromého života.

Navazování komunikace je celkem zajímavé, příznám se, že jsem se nechal snadno pohltit dějem. (Manželka mi doma řekla, že v téhle fázi trochu usínala :-)).
Herečka Amy Adams je taky supr, celý film táhne a bylo by nespravedlivé, kdyby si za tuhle roli neodnesla nějakého Oskara nebo nějaké jiné ocenění.

Film je výjimečný třeba i tím, že tam neteče krev, nestřílí se.
Obdivuji režizéra Erica Heisserera, jak dokázal film vybalancovat. Musí to být stravitelné pro velké množství lidí, aby si na sebe film vydělal, zároveň by se neměl divák nudit, mělo by to být chytré, ale ne zas moc vědecké, aby tomu většina lidí porozuměla.
Myslím, že se prakticky vše více či méně podařilo.
arrival2
Přesto tam bylo několik věcí, které mi nesedly, ale film je to určitě i tak hodně nadprůměrný.
Ale takový ten pocit, že jsem viděl něco pro mě převratného, jako jsem měl třeba kdysi u Matrixe, to jsem na konci necítil.

Povídka
Tak oproti filmu je povídka Příběh tvého života určitě „vědečtější“, náročnější.
Prokousáváme se víc myšlenkami Loisy, která přemýšlí, jak navázat kontakt, fyzik Gary zase představuje různé vědecké teorie, které mohou pomoci k navázání kontaktu s mimozemšťany. Loise nám vysvětluje, jak analyzuje řeč mimozemšťanů.
Gary a Loisa se v povídce navzájem inspirují svými obory a tím se posouvají dopředu.
A to je první věc, ktrá mi vadila ve filmu.
Louse měla film napsaný vlastně jen pro svou postavu. Byl tam sice taky Gary, ale ten tam kromě jedné výjimky nic zvláštního nevymyslel, nehýbal navazováním komunikace dopředu.
Místo něj tam mohl být, když to přeženu, třeba Franta Vodrážka z autoservisu a vyšlo by to prakticky stejně. S tou jednou výjimkou. Dobrá tedy.

V povídce se nedozvíme, proč vlastně mimozemšťané přiletěli, ale ničemu to nevadí.
Ve filmu ale tvůrci tuhle rovinu domysleli a musím uznat, že výborně. Jejich nápad pěkně zapadnul do myšlenkové konstrukce příběhu. Takže tady dávám filmu velké plus.

Celkem dobře se povedlo povídku převést na plátno, ale použil bych ještě pár věcí z povídky, které ve filmu nebyly.
Naopak, třeba scénu s bombou bych tam vůbec nedával. Naprosto zbytečné, vůbec mi to do toho nepasovalo.

Ach jo, to mi ten režizér nemohl prostě brnknout, že to točí a jestli bych mu neporadil :-)??!

←Starší