Jo Nesbø – Netopýr (Bat)

Kriminální žánr mě vůbec neláká. Kdysi jsem četl něco od Agathy Christie, ale bylo to hrozně překombinované a vykonstruované. (Jeden kamarád mi poradil, ať nečtu nic – nejen krimi- od ženských autorek :-). A měl pravdu !!! Několikrát jsem se tomu pravidlu zpronevěřil a uznávám, že jsem litoval :-)).

Potom jsem zkusil Holmese. To už bylo lepší, taková trochu nadsázka. Ale stejně to nebylo něco, co bych hltal.

Jediné krimi, co se mi líbilo, byl Chandler a jeho detektiv Marlowe – černý suchý humor.

Zkusil jsem ještě pár dalších kousků od různých autorů, ale většinou zase nic extra.

Kamarádka mi říkala, že se jí líbí Jo Nesbø. Všude o těch severských detektivkách a hlavně o Nesbø slyším – a to byl možná i důvod, proč jsem to nečetl :-). Ale když už mi ho doporučila i ona, tak jsem do toho šel.

Vybral jsem si jeho první knížku – Netopýr. Tou se prosadil, a tak jsem vycházel z toho, že jestliže ho tahle knížka katapultovala mezi hvězdy kriminálek, asi to bude dobrá knížka. A pokud se mi to bude líbit, bude asi dobré postupovat od začátku.

netopyrHrdinou Netopýra je Harry Hole, který přijíždí do Austrálie, aby se podílel na vyšetřování znásilnění a smrti své krajanky.
Je to první knížka od Nesbø (netuším,jak se to skloňuje), ve které vystupuje tehle kriminalista.
Hole se stává členem vyšetřovacího týmu a my se postupně seznamujeme s jeho kolegy, s jeho novými přáteli (a přítelkyní) a se spoustou místních postav.
Jsou tam i flashbacky do jeho minulosti a do jeho minulého milostného vztahu a dozvíme se i jednu stinnou stránku jeho života.

Je jasné, že Nesbø v Austrálii byl – je vidět znalost prostředí, reálie jsou pěkně vylíčené. Děj šlape, není tam přemíra postav (což mi jindy způsobuje problémy), je tam milostný románek (možná trochu předvídatelný, ale nevadí)….
Je příjemné, že Holy není nějaký prkenný kriminalista, ale je to člověk z masa a kostí, který má za sebou i velmi nepříjemný životní kotrmelec a má celkem nevyvážený vztah k alkoholu… Jsou tam překvapení, je tam napětí.

Můj problém je v tom, že Netopýra nemám s čím v žánru krimi porovnávat.

Všechno se v knížce zdá ok. Je to asi dobrá krimi a nedivím se, že jsou milovníci tohoto žánru spokojeni až nadšeni.
Ale mě tam přece jen něco chybí. Něco, kde bych si řekl – tak tohle je teda originální. To se vymyká
.
Netopýra jsem četl (pro někoho asi nepochopitelně) v angličtině. Snažím se ještě co nejrychleji naučit angličtinu aspoň dobře pasivně a s přibývajícími roky to je stále těžší. Takže neplýtvám časem….

A Netopýr byl v tomhle ohledu super. Jednoduchá angličtina v kombinaci s napínavým příběhem je ideální.

Ve čtečce mám další romány od Nesbø. Mám tam ale i spoustu knížek, na které jsem se už dlouho těšil.
Viděl bych to tak, že si jím budu prokládat hluchá místa mezi mými hitovkami.

Na to, že nemám rád tehle žánr a že mě masová popularita odrazuje, jsem určitě nebyl zklamaný. Prostě to není můj žánr a i tak se mi to líbilo. Tak jsem zvědav na další Nesbedoviny.

Peter Lynch – One Up On Wall Street: How To Use What You Already Know To Make Money In The Market

Při poslechu kurzu o největších investorech mě zaujal Peter Lynch.

lynchSamozřejmě mě hlavně tím, co dokázal. Magellan fond, který vedl, dokázal tuším po 13 let generovat průměrný roční zisk 29 procent, což je fantastický výkon.

Ale zaujal mě i zajímavý osobní život Petera Lynche.
V mládí mu zemřel otec a tak byl nucen se ohánět. Pracoval na golfovém hřišti a díval se okolo sebe. Viděl, že mezi těmi úspěšnými lidmi, kteří tam hrají, je hodně lidí, kteří dělají do akcií. A to ho zaujalo….

Než nastoupil na vojnu, byl v nemocnici, kde si přečetl knížku Beat the Dealer. Před odjezdem na vojnu odjel do Las Vegas, kde hrál podle návodu v knížce několik týdnů a vydělal pěkné peníze.

Zajímavé také bylo jeho pracovní nasazení. Ve fondu pracoval prakticky od rána do večera a ve svých 46 letech odešel do důchodu. Chtěl se více věnovat rodině a věnuje se i charitativní činnosti.

A teď ke knížce One Up On Wall Street
V ní nám Lynch představuje svoji investiční filozofii. (Hodně věcí mi připadlo podobných, jako u Buffetta.)
Firmy, do kterých investuje, by měly mít jasný produkt, měli byste jim rozumět. Je dobré, když jsou úzce specializované a mají nějakou dlouhodobě udržitelnou výhodu. Pro Lynche bylo dobrým signálem i to, když firma podnikala v odvětví, které bylo pod tlakem. Oblíbené měl menší firmy.
Líbily se mu třeba i firmy, které měly špatnou pověst. Tak tady to je zrovna kapitolka, se kterou bych úplně nesouhlasil. Sám bych třeba do znečišťovatelů přírody apod. investovat nechtěl.
A pak třeba i taková zajímavost. Zdálo se mu dobré, když měla firma nějaké nezajímavé jméno. I to sráží cenu akcie u dobré firmy a představuje výhodu pro investora.

A na závěr jeden malý Lynchův citát. Jde o radu, která není sice myslím z téhle knížky, ale přijde mi vtipná: Kupte společnost, kterou zvládne vést jakýkoli idiot, protože dříve nebo později ji nějaký idiot určitě povede.

Ještě poznámka.
Knížku jsem měl v audioformátu a poslech angličtiny byl pro mě hodně náročný.
Každopádně stojí knížka za přečtení (poslech).

Dovolená 2017 – Elba na kole i pěšky s Alpinou

e3Když jsme se letos rozmýšleli, kam na dovolenou, věděli jsme, že to bude pravděpodobně naše poslední dovolená ve víc než ve dvou lidech.
Poslední z našich synků už s námi asi za rok nikam nepojede, protože má dost svých aktivit a bude mezi ně muset zapasovat ještě nějakou brigádu.

Chtěli jsme něco bezstarostného a poprvé společně někde u teplého moře. Ale aby to tam nebylo jen ležení na pláži, ale i nějaká aktivita.

Nikdy v životě jsem nebyl nikde s žádnou cestovkou. Manželka byla dvakrát v horách s Alpinou a byla spokojená. Tak jsme se podívali na jejich nabídku a zaujala nás Elba pěšky i na kole na 10 dní.
e4
V ceně byla polopenze, odvoz a na každý den připravený nějaký výlet po ostrově, který člověk po dohodě s vedoucím mohl a nemusel absolvovat. Zároveň byly většinou i alternativy s méně kilometry.

Odjezd byl z Brna, kam jsme dojeli autem s kolama na střeše a auto pak nechali na neplaceném (a zároveň nehlídaném :-)) parkovišti.

Cesta autobusem na Elbu celkem uběhla, částečně jsme i spali.
Před odjezdem jsem neměl na nic čas a tak jsem si ani nic moc nezjišťoval. Takže mě trochu překvapilo, jak je Elba kopcovitá.
Totálně jsem podcenil kontrolu našich kol.Věděl jsem, že synkovi nejde přehazovat vzadu na největší kolečka, ale nějak jsem to vypustil, protože jsem si myslel, že to nebude potřeba. Za pomoci vedoucího zájezdu jsme vše nějak seštelovali (Lubošovi ještě jednou dodatečně děkuju).

e6Kromě dne příjezdu a odjezdu na ostrov byl na každý den naplánovaný nějaký výlet, ať už na kole nebo pěšky. Hned první den se mělo jet asi 50 km a odvážnější 70 km. Samozřejmě, že jsme šli do těch 70 :-).

A nebyla to žádná sranda. I když jsme zvyklí na kopečky od nás, tohle byla trochu jiná liga. Vedro a dost velké převýšení. Odměnou nám ale byly čarokrásné sjezdy nad útesy a průzračným mořem, kde jsme se i koupali.

Další den byl výlet na nejvyšší horu ostrova (jako vždycky jsem si nezapamatoval název ani jednoho města a kopce), kam vede taková srandovní lanovka s malýma kabinkama, do kterých se musí naskočit za jízdy (ale není to nic obtížného).
Ten den byl pěkně odpočinkový a stejně jako prakticky u každého výletu koupání – tentokrát na pěkné městské pláži.

e9Následoval den na kole – opět celkem zabíračka v pěkném hice (každý den stoupala teplota asi o stupeň, až bylo ke konci pobytu asi 38 stupňů ve stínu). A stejně jako první výlet – krása. Nádherné výhledy, koupání v moři.

Další den byl pěší. Se synkem jsme se rozhodli, že ho vynecháme, protože jsme chtěli jeden den prolenošit u moře a u bazénu v kempu.

Pěkně jsme se zregenerovali a další dny absolvovali další dva výlety na kolách. Jako vždy horko, krásné výhledy, koupání, návštěva měst.

Elba je poměrně malý ostrov – asi 10 x 20 km a je kopcovitý. Všude jsou pláže – někde více a někde méně terénně přístupné. Některé pískové jsou přecpané lidmi, pláže s malými nebo většími kameny pak už méně. Našli jsme i místa – třeba pláž s černým pískem a kamínky, kde jsme byli sami.

e10Menší problém, alespoň pro cyklistu, představuje voda. Té je v těhlech hicech potřeba při ježdění na kole spousta. Takže je důležité ji mít s sebou dost.
Výborné bylo, že nám vedoucí už před výjezdem řekl, kde je možné cestou načepovat třeba z nějaké studánky, nebo kde je obchod, kde si můžeme vodu koupit.
Voda z kohoutku v kempu ale i na jiných místech měla takový zvláštní ocas. Z nouze se pít dala, ale aspoň jsem si uvědomil, jak fantastickou vodu máme doma.

Na Elbě jsou samozřejmě i památky na Napoleona. Ale jen kvůli památkám bych tam určitě nejezdil.

Tahle dovolená byla moje první dovolená s cestovkou. Bylo to, hlavně díky výborným vedoucím fajn. Nic pro ně nebyl problém, hodně se snažili.
Nejsem moc společenský člověk, ale všechno bylo uděláno tak nějak nenásilně, každý měl dost svobody se rozhodnout, jestli něco absolvuje, jestli si trať upraví nebo jestli úplně vynechá a udělá si svůj program.

e11Kemp byl v pohodě, polopenze v rámci možností taky dobrá (vařila kuchařka od Alpiny).

Tak celkově poměrně nadšení, všechno bylo fajn. I když jsem nečekal, že to bude tak fyzicky náročné, nevadilo mi to. Celkově jsme byli všichni tři spokojeni, moc jsme si to užili.

e12

Tři nedočtené knížky

Dříve jsem se snažil dočíst do konce každou knížku, kterou jsem začal číst.

Dnes už to nedělám. Čas je pro mě cenná komodita a šance, že knížka, která se mi nelíbila do třetiny nebo poloviny,bude mít zbytek tak zajímavý, že mě to strhne, je dost malá.
V poslední době jsem tři knížky za sebou začal číst a nedočetl. Všechny jsem dočetl tak do třetiny až poloviny.
Nemyslím si, že by byly špatné, spíš asi nejsou pro mě.
31
První z nich je Thinking Fast and Slow – Myšlení rychlé a pomalé od Daniela Kahnemana.

Od svého oblíbeného Michaela Lewise jsem četl Undoing Project a nelíbilo se mi to.
Bylo to o dvou psycholozích Amosi Tverském a Danielu Kahnemanovi, kteří změnili dost podstatně vnímání psychologie. A protože mě kvůli investování zajímá lidské myšlení a chyby v uvažování, chtěl jsem si přečíst Myšlení rychlé a pomalé, které hodně lidí chválí.
Došel jsem asi do třetiny. Byla tam zase spousta různých průzkumů, kdy lidi odpovídají na záludné otázky a dělají chyby. Reagují buď prvním nebo druhým způsobem myšlení – myšlením rychlým nebo pomalým. Ale mě to nebavilo a nenacházel jsem v tom nic, co bych mohl nějak využít, nic, co by mě obohatilo.
Angličtině bylo rozumět pěkně (měl jsem audio i ebook), v tom vada nebyla. Asi mě míjí tahle problematika. Nebo snad styl psaní? Nevím.

32Další knížkou je An Abundance of Katherinas od Johna Greena.
Tady je problém celkem jasný. Je to knížka pro dospívající a ne pro mě. Je to tedy můj problém. Nebylo to špatné. Kluk trochu génius a trochu autista putuje autem se svým kamarádem, aby zapomněl na svoji lásku, která mu dala košem.
Je tam pár zajímavých momentů. Hlavní hrdina má celkem zvláštní koníček – dělá anagramy.
Na čtení jsem se nijak zvlášť netěšil a tak jsem ji asi v polovině utnul.
A číst to jen kvůli angličtině, která byla ve srovnání s Kosmonautem z Čech směšně jednoduchá, se mi nechtělo.

Třetí knížkou je The Richest Man Who Ever Lived od Grega Steinmetze.
Kdo si myslíte, že byl nebo je nejbohatší člověk na Zemi?
Pokud tipujete Buffetta nebo Gatese. Tak ne. Byl to Němec Jakub Fugger, který žil v 16. století.
Jeho židovská rodina nebyla už na začátku jeho kariéry nijak chudá a on se postupně vypracoval na muže s ohromným vlivem a bohatstvím. Obchodoval s mědí a prováděl spoustu dalších obchodů.Svými penězi tahal za nitky panovníků jako loutkař. Financoval panovníky a potom mistrně využíval jejich vděčnosti a vlivu ve svůj majetkový prospěch.

33Mě na tom Fuggerovi zajímaly dvě věci. Jak se mu na začátku podařilo zněkolikanásobit své bohatství. Další otázkou pro mě bylo, jaký byl. Byl to filantrop dotující něco užitečného, nebo hraboš posedlý penězi, nebo něco jiného?
Tak asi ta polovina knížky, kterou jsem se probojovat, mi na to celkem dobře odpověděla. Jak „nahrabal“ si přečtěte sami, je to docela zajímavé. A jaký byl? Až do místa, kam jsem se dostal, nedělal se svými penězi a majetkem nic jiného, než že se ho snažil znásobovat a zvětšovat. Nevím, co k tomu tyhle lidi vede. Od jistého bohatství už si myslím, že jim to život nevylepší. Prostě těch řízků za den víc nesníte…. Touha po moci, slávě? Já nevím.
Proč jsem přestal číst? Angličtina zase nebyla nijak výjimečně těžká, tam problém nebyl. Od jistého okamžiku už mě ale přestalo bavit sledovat, jak se Fugger podílí na financování různých vladařů, jak financuje dobývání nějakých území, jak spřádá sňatky vlivných a jak sbírá další a další peníze a hromadí majetek.
Knížka tedy určitě dobrá, ale moje zvědavost byla ukojena.

Tak doufám, že knížky, které budu číst teď, budou větší trefy do černého.

Professor John M. Longo – The Art of Investing. Lessons from History’s Greatest Traders

Na jednu stranu mi je líto, že nemám ekonomické vzdělání – chybí mi základy, neznám základní pojmy atd…
Na druhou stranu mi to, že jsem byl ekonomií dlouho nedotčený, umožňuje poměrně nezaujatý pohled.

Co ale s dírami v ekonomickém vzdělání? Čtu knížky, články, dívám se okolo sebe.

Abych získal větší přehled o investičních velikánech a jejich způsobech investování, sehnal jsem si audioknížku The Art of Investing – Lessons from History’s Greatest Traders
(součástí toho byla i pdf – verze).
aoi
Jedná se o 24 lekcí, kde je v každé lekci zastoupena nějaká investiční strategie a investor nebo investoři, kteří se tímto stylem investování proslavili.

I když to není tak úplně pevně dané pravidlo.
Jedna kapitola je například věnovaná ženám investorkám, kdy každá používala jiný způsob investování. Poslední kapitola je také volnější a na příkladu firmy Chrysler je ukázáno, co všechno může firmu potkat a kde se jedná i o takové shrnutí kurzu.

Před poslechem lekcí jsem znal samozřejmě něco o Warrennu Buffettovi, Benjaminu Grahamovi, četl jsem i něco od Davida Dremana. (Jeho kontrariánský přístup k investování mě zaujal nejvíc).

Často jsem četl o Billu Grossovi a Georgi Sorosovi, ale nebylo mi moc jasné, co vlastně udělali a nechtělo se mi to hledat po netu.
O většině ostatních investorů z těchto lekcí jsem prakticky nic nevěděl.

Pro začátečníka mého typu je to neocenitelná příručka. Jednoduše vysvětluje různé formy investování. Vyjasnil jsem si spoustu pojmů.

Je také dobré, že lze každou lekci poslouchat i bez poslechu předchozích. Pokud je v ní něco, co si podle autora zaslouží vysvětlení, tak to vysvětlí, i když už to vysvětloval třeba na jiném místě.

Bez zajímavosti určitě nebyly ani krátké životopisy investorů.
Vždycky se tam našla nějaká perlička, která mě zaujala.
Tak třeba Bill Gross se živil 4 měsíce jako gambler v kasinu v Las Vegas, kde úspěšně hrál podle návodu v knížce Beat the Dealer, kterou četl v nemocnici.

Investor Dalio zase tvrdil, že za valnou většinu jeho investorského úspěchu vděčí transendentální meditaci.

A takových věcí by se našlo víc.

Celkově tedy knížku – kurz hodnotím velmi kladně.
Angličtině se nechalo docela pěkně rozumět a asi dvě kapitoly, které jsem z poslechu úplně nepochopil, jsem si dočetl v pdf-kové verzi.

Tady je bez ladu a skladu pár citátů nebo útržků, které mě zaujaly:
Momentum investors buy stocks that have been rising and sell
or sell short investments that have been falling. In the short run, say a year or less, researchers have found that momentum works.
High flyers keep flying and losers keep falling.

Templeton felt that the best performance is produced by a person,
not a committee. Committees have a tendency to focus their views
similar to a consensus, which Templeton believed would not result
in market beating performance.

Tohle bude dost můj problém:
Most people are stubborn in their investment approaches. Once
they’ve made up their minds about an investment, they tend to
agree with information that supports their views and ignore
information that conflicts with them. Economists call this behavior confirmation bias.

Muží versus ženy:
The results were even more pronounced among single men and
single women. Single men traded 67% more often than single
women did; and the women outperformed the men by 2.3% a year.

Super, moc dobré.

←Starší