Michael Lewis – Undoing Project: A Friendship That Changed Our Minds (aneb, nedokončená mise)).

Od Michaela Lewise jsem četl The Big Short a i když to na mě bylo dost složité (problematika i angličtina), tak se mi to líbilo.
Možná to bylo i tím, že se zajímám o investování.

Kdesi jsem si přečetl něčí nadšenou recenzi na jeho knihu Undoing Project. Našel jsem si to jako audiobook a pustil jsem se do poslechu.
uproj
Dva izraelští psychologové Amos Tversky a Daniel Kahneman jsou takoví (polo)geniální psychologové. Každý z nich je povahově úplně jiný a spolu vytvořili dvojici, která udělala celkem zásadní zásek do psychologie.

Všímali si toho, jak lidé neracionálně reagují, zkoumali strach z rizika a ztráty, testovali naši ovlivnitelnost formulací otázky, zamýšleli se nad omyly v úsudcích – prováděli různé průzkumy a snažili se to sesumarizovat tak, aby to šlo využít pro praktický život – třeba při hledání hráčů do sportovních týmů, při komunikaci pilotů letadel, při investování atd…

Ty jejich otázky, které kladli, a odpovědi respondentů byly pro mě zajímavé. To jsem měl chuť si od nich něco přečíst (ale bojím se toho, že to bude složité. Takhle předžvýkané do populární formy se mi to líbilo).

Už méně mě ale kupodivu bavilo poslouchat story o jejich životech, jejich spolupráci.
Vedli zajímavé životy, o tom žádná. Každý z nich měl zajímavou, v něčem extrémní povahu – asi nemohli být rozdílnější. Oba tvořili zajímavou dvojici. Dělali zajímavou práci.

Ale já nevím proč, mě to moc nezajímalo. Nedojímalo mě to, moc mi to neříkalo. Zvláštní.

Chyběla mi ještě asi hodinka a něco poslechu a já jsem si uvědomil, že mě to nebaví a nebudu ztrácet čas.
uproj2
Takže, jestli se k tomuhle tématu ještě vrátím, pokusím se sehnat nějaké populární převyprávění jejich díla. Asi nebudu schopen se prokousávat originálem. I když možná to Myšlenení rychlé a pomalé – Thinking, Fast and Slow, asi čassem zkusím.

Ale teď už musím běžet, mám rozposlouchanou audioknihu Deep Work o schopnosti, která je v naší online době zahlcené neustálým klikáním, mobilováním a potřebou permanentní dostupností čím dál tím vzácnější – o schopnosti ponořit se do hluboké práce. O tom, jak eliminovat věčné odreagovávání a vyrušování.

Je to kniha, která mě na rozdíl od Undoing Projectu hodně baví :-)

Armada – Ernest Cline

Knihou Ready Player One od Ernesta Cline jsem byl mile překvapený, no nebudu to skrývat – byl jsem nadšený.
Ač nejsem fanouškem sci-fi, tehle příběh mě na chvíli pohltil a těšil jsem se na každou další část (knížku jsem měl jako audiobook).

Neodolal jsem tedy a pustil jsem se do Armady, další knihy, kterou Ernest Cline napsal. Tentokrát jsem ji měl ve čtečce jako e-book.
(Originální anglická verze se četla pěkně bez problémů).
armada cline
Jsem na rozpacích, jak přesně knihu ohodnotit. Jestli mám porovnávat Ready Player One a Armadu, nebo vzít armádu sólo.

Armada je totiž jiná.
Tak při porovnávání RPO a Armady je prvním, pro mě důležitým rozdílem to, že v RPO jsem byl vržen do světa, který není tomu našemu moc podobný. Je to jakýsi postapokalyptický svět, kde mi je od začátku jasné, že je vše fikce. Přijal jsem pravidla příběhu a nic tam nedrhlo.

V Armadě je naopak svět na začátku přibližně stejný jako ten náš dnešní – hlavní hrdina Zack Lightman je kluk skoro jako každý jiný – žije s maminkou (tatínek „zemřel“), chodí do školy, pomáhá v obchodě s PC-hrami, kde je také náruživě hraje.
A také hodně sní a některé věci z jeho nejoblíbenější hry Armada se začnou objevovat v realitě.
Ze začátku tedy nevíme, jestli mu z hraní her straší, nebo jestli se to, co zažívá, odehrává doopravdy.
Pak se nám dostane vysvětlení, proč tomu tak je a musím říct, že mi to přišlo hoodně krkolomné a právě vzhledem k tomu, že do té chvíle vše působilo reálně, to bylo na mě hodně násilné.

Potom bych odtrhnul další část, kdy už jsem akceptoval fakt, že je vše z našeho pohledu fikce.
Pokud přistoupím na šílené vysvětlení toho, jaká konspirace se vlastně x let na planetě zemi odehrávala, pak byla tato část knihy pro mě dobrá. Napětí, souboje s drony, zvraty, trocha lásky, dojemné rodinné vztahy atd…

A dostáváme se do třetí části, kdy se už přímo bojuje a my trneme, jestli se podaří Zemi před útokem mimozemských dronů zachránit nebo ne.
A tady jsem na rozpacích. Chvíli mi trvalo, než jsem si ten konec dokázal vyhodnotit.
Asi to je v téhle části moje chyba – jsem zvyklý čekat konec černý nebo bílý.
Nechci případnému čtenáři něco vyzradit předem a zkazit mu zážitek ze čtení, ale neskončí to ani dobře ani špatně.

I když to závěrečné vysvětlení, proč vlastně celý ten útok na Zemi proběhl bylo zase šílené, musím uznat, že závěrečná neurčitost, jestli jsou nepřátelé opravdu nepřátelé měla něco do sebe. Proč by vlastně mělo něco skončit dobře nebo špatně? Přes prvotní rozčarování uznávám, že to na mě konec zapůsobil dost originálně.

Když to tedy shrnu.
Proti RPO byla Armada určitě rozháranější, slabší.
Chvílemi se mi zdála dost zjevná inspirovaná až vykrádající Enderovu hru.

Cline určitě umí psát, o tom není sporu. Ale Armada na mě byla dost fantasmagorie.

V žánru se neorientuju, ale myslím, že podobných sci-fi příběhů je asi hafo.

Ready Player One – Ernest Cline

Přestože jsem nikdy nemusel sci-fi, v poslední době se na mě sci-fi tematika přímo valí.
První to byl asi Brave New World, který mě vůbec nenadchnul.

Potom to byl film Příchozí, který se mi celkem líbil, i když mě nedostal tak jako kdysi třeba Matrix. Na základě toho jsem si ale přečetl povídku Příběh tvého života, podle které byl film natočen a která se mi líbila a to tak že hodně.

Následoval Blade Runner. Mimo jiné teď čtu paralelně s jinými knihami knížku, podle které vznikl – Do Androids Dream of Electronic Sheep.

A aby toho nebylo málo, pustil jsem se do Ready Player One od Ernesta Cline.
rpo
Stáhnul jsem si to z uložta jako audioknihu. Je tam, nebo tam aspoň byla, anglická i česká verze audioknihy a český e-book.
Stáhnul jsem si všechno s tím, že zkusím tu anglickou audioverzi a v případě, že se budu ztrácet,,se občas podívám do české knížky, nebo si poslechnu kus české verze.
Kromě jedné věci, a to bylo spíš ze zvědavosti, protože mě zajímalo, jak to překladatel do češtiny přeložil, jsem to ale nedělal.
I když byla na mě angličtina dost náročná, pořád jsem se orientoval v ději a uniklá slova nebo věty děj nenabořily.

Stručně, o co se tam hraje. Tak hraje se tam o hodně – o pořádné bohatství …
Ale vezměme to popořadě.
Svět je dost zdevastovaný, lomcuje s ním energetická krize a lidi žijí bídně. Alternativou tohoto světa je pak svět virtální, kam se ohromné množství lidí připojuje. Může se tam chodit i do školy a spousta lidí tam tráví vice času, než v realitě. Ten paralelní svět se jmenuje Oasis a naprogramoval ho kdysi legendární tvůrce her James Halliday. Ne úplně sám, ale nebudeme to komplikovat.
rpo2
Hallyday umírá a světu zanechává závěť. Ale není to samozřejmě klasická závěť od notáře, ale video, na kterém se lidé dozvědí, že jeho ohromný majetek získá ten, komu se podaří nalézt easter egg ukrytý v Oasis. Než ho ale někdo najde, musí získat tří klíče atd…. No, není to vůbec jednoduché, prostě jako v každé správné počítačové hře.

A my sledujeme příběh hlavního hrdiny (jméno není důležité, protože každý má těch jmen víc), který se, stejně jako tisíce dalších hledačů rozhodne vejce a s ním spojené bohatství získat.
V Oasis má své přátele, chodí tam do školy a samozřejmě hledá a hledá…..

I když se příběh odehrává většinou v Oasis, někdy se děj překlopí i do “reálného” světa. A to se mi hodně líbilo – to propojení virtuální reality a “skutečnosti”.

Líbilo se mi toho ale mnohem víc. Úplně si dovedu představit, jak by mě to asi chytlo, kdybych byl mladší a hrál počítačové hry.

Kniha je plná odkazů na 80. léta 20. století – na počítačové hry, na filmy, hudbu atd, na dobu, kdy James Hollyday vyrůstal (shodou okolností vyrůstal v té době i autor knihy:) a shodou okolností i já:-)). Většinu filmů, hudby a počítačových her jsem vůbec neznal, dokonce ani ty klasické., ale nijak zvlášť to nevadilo. Sice jsem v 80. letech taky dospíval, ale bylo to za komoušů, a tak mě tohle skoro všechno minulo.
Znal jsem třeba pár zpěváků a filmů. Třeba zrovna tam byl odkaz na Blade Runnera, kterého jsem viděl nedávno. A zase – bylo dobře, že jsem věděl, na co se tam u Blade Runnera naráží, ale kdybych to neznal, nijak by mě to z děje nevyhodilo.
Tady jsou třeba na youtube některé z těch odkazů na hudbu

Kniha má vše, co bych od knihy tohoto žánru očekával – chytrý a napínavý děj, je tam plno techniky, přátelství, jsou tam zlí nepřátelé a dokonce i taková menší love-story. A na konci je i trochu filozofický přesah o tom, že vztahy v reálném světě jsou důležitější, než ty virtuální.

Jestli se mi něco nelíbilo? Myslím, že to mohlo být trochu kratší, ale na druhou stranu, těch víc než 15 hodin mluveného slova mi i takpříjemně uteklo (někdy až tak příjemně, že jsem u toho usnul :-).

Možná tam nemuselo být těch pop-kulturních odkazů tolik, ale to je věc názoru.
rpo3
Bez zajímavosti určitě není, že si práva na natočení filmu podle téhle knihy koupil Steven Spielberk.

Pokud se mu to podaří nepokazit, mohla by to být zajímavá podívaná.

Rozhodně se pokusím svému 14. letému synkovi tehle příběh – ať už jako českou audioknihu nebo jako knížku – vnutit. Kdysi jsem to udělal s Enderovou hrou a na společný poslech vzpomínáme dodnes.

Každopádně za tuhle knížku palec nahoru a už jsem skoro v polovině e-booku Armáda od stejného autora.
A pak už si dám něco jiného než sci-fi (doufám).
armada

Rino příběh špiona

Nemáme televizi, a tak prakticky nesleduju seriály, filmy, dokumenty.

Když už, tak si něco stáhnu, nebo se na něco podívám na internetu.

Někde jsem se dozvěděl, že v bedně běžel dokument o špionovi panu Köcherovi (hajzlík jeden, kvůli jeho jménu jsem si musel přepnout na německou klávesnici :-)).

Nic jsem o něm nevěděl a tak jsem byl zvědavý, co to bylo za ptáčka.

Podívat se na to můžete i vy a to tady.

A on to byl, i přesto, že dělal asi dost nepěkné věci, dost zajímavý člověk.

Karel Köcher alias Klaus

Karel Köcher alias Klaus


Tak předně – musel, nebo, protože ještě žije, musí to být dost chytrý chlapík. Při nejmenším dobře jazykově vybavený.
Umí samozřejmě česky, dále anglicky, francouzsky, rusky a částečně myslím německy a ještě nějak. A rusky třeba tak, že při testech dosahoval podobného počtu bodů jako rodilí mluvčí.

Za komoušů se se svojí manželkou nechali poslat do USA, kde studoval a potom pracoval v CIA. Tam překládal, špionil a zprávy o tom posílal ani ne do Československa, ale přímo KGB.

Žili si tam asi dost pěkně. Nevím, jestli to bylo nějak důležité, ale chodili i na swingersparty (to nejsou párty, kde by se hrál swing, ale kde se vyměňují sexuální partneři :-)). Dokument se o tom každopádně taky zmiňuje.

No a pak dojde k jejich odhalení (tedy ne na párty, tam se odhalovali sami, ale odhalí je jako špiony) a s naší dvojicí to nevypadá zrovna růžově. Ale nakonec vše skončí dobře – tedy dobře pro ně.
Na jednom německém mostě dojde k jejich výměně za nějakého západního agenta, nebo kdo to byl, už si to nepamatuju.

K filmu samotnému.
Köcher ve filmu vystupuje. Samozřejmě, že nám o sobě a o své činnosti prozradí jen to, co chce.
Ale i to je zajímavé. Autor filmu na něj nijak netlačí, asi by to stejně bylo k ničemu.
Köcher je sice už starý, ale ještě docela čilý. Jeho podoba s Václavem Klausem je neuvěřitelná. Dokonce se po návratu do republíky myslím zašil v tom prognosťáku jako Klaus, takže tam možná spolu vzájemně dvojničili.

Ve filmu vystupují i Američani, kteří Köchrova a jeho ženu znali a to je také zajímavé.

Člověk se sice moc nedozvěděl o motivaci, proč to vlastněti ti naši agenti dělali. Nedozvíme se ani, jaké zprávy to vynášel. Jestli se cítí nějak provinile …. Ale v podstatě to nevadí.

Autor dokumentu si ale musel dát hodně práce se sháněním archivních materiálů a asi nebylo ani moc jednoduché tohohle nerudného dědu k natáčení přimět.
Jeho manželka účinkování odmítla, i když myslím, že v těch nových záběrech z toho mostu v Německu tam byla s ním.
Těch archivních snímků nebo fotek samozřejmě není tolik, aby držely celý dokument. Autor si tedy někdy vypomáhá tím, že třeba někde v Americe na ulici stojí chlapík a před obličejem má zvětšeninu Köcherova obličeje. Zvláštní, ale nijak mě to nerušilo.

Spíš jsem moc nepochopil ten stylizovaný konec – jedou takovým tím otevřeným výtahem a na stěně před nimi je najednou ohromný Köcheův portrét. Ale třeba jsem něco nepochopil….

Každopádně zajímavý dokument, který mě donutil trochu přemýšlet – nad tím, jak někteří lidi použili svoje určitě nemalé schopnosti na něco, co bych nazval prasárnou.

O Köchrových se můžete dočíst víc třeba třeba na wiki.

Irvin D. Yalom – Problem Spinoza

Před měsícem jsem si koupil „novou „ čtečku.
Moje stará Soňa už dosluhovala (přece jen, celodenní nabíjení bylo ubíjející) a měla už spoustu stařeckých neduhů.

Přes Aukro jsem si koupil za tisícovku starší nedotykový Kindle (možná to je předsudek, ale u čtečky prostě matlací displej nechci). A vrátila se mi chuť číst, jako za starejch časů.

Pár knížek jsem začal, ale nedokončil.

První zářez je tedy Problem Spinoza od Irvina D. Yaloma.
problem_spinoza
Hlavní postavy jsou dvě – Spinoza a Rosenberg.
Co mají tito dva chlapíci společného?
Tak u mě do nedávna to, že jsem ani o jednom skoro nic nevěděl :-).
Myslel jsem si, že Spinoza byl přírodovědec. Pokud vezmeme v úvahu to, že se díval na Boha jako na přírodu, pak jsem nebyl zas tak daleko od pravdy.

O Rosenbergovi jsem netušil nic.

Tak tedy krátce:
Spinoza žil v sedmnáctém století. Byl to Žid, který byl ale vyloučen ze židovské obce pro své názory. Možná se to nezdá jako kdo ví jak krutý trest, ale byl.

Žádný Žid s ním nesměl promluvit, zaměstnat ho, nic si od něj koupit. A to platilo i o rodinných příslušnících.
Po vyhnání z komunity žil Spinoza skromným životem. Studoval, psal knihy a přivydělával si broušením čoček do optických přístrojů.

Rosenberg žil ve století dvacátém.
Pobýval v Rusku, kde ho zastihla revoluce. Odjel do své domoviny – do Vaterlandu, čili Německa a tam brojil proti Židům.
Stal se redaktorem a šéfredaktorem novin, seznámil se s Hitlerem a asi ho i dost ovlivnil. Stal se jedním z ideologů NSDAP a za války byl pověřený stahováním židovských uměleckých děl z různých zemí.

No a Rosenberg má se Spinozou trochu problém. Rosenberg trochu fušuje do filozofie. Spinoza byl Žid, kterého ale chválili němečtí velikáni jako Goethe a další, a to Rosenbergovi nějak neštymovalo, takže se tím i dost užíral.

V knížce sledujeme osudy obou postav. I když žil každý v jiné době, jejich osudy se i trošičku protnou.

Co se mi nelíbilo:
Nelíbil se mi právě moc ten nápad sestavit knížku s dějem, který jede po dvou kolejích a k protnutí příběhů sice dojde, ale nepřímo (logicky, jinak by to byla knížka s duchařskou tematikou :-).
Takový zvláštní konstrukt.

Co se mi líbilo:
Bylo to psáno docela živě. Angličtina byla přijatelná.

Ale hlavně jsem se dozvěděl spoustu faktografických věcí – to jak žili Židi a co dělal Spinoza a jaký byl.

Co dělali Nacisti jsem sice věděl, ale třeba tam byl docela pěkně popsaný ten tzv. „Pivní puč“ v Mnichově, myslím v roce 1933, o kterém jsem moc nevěděl. Ten se vůbec nezdařil a Hitler šel potom na chvíli bručet. Bohužel se ale z vězení vrátil mnohem silnější než dřív.

Tak suma sumárum.
Knížka to nebyla špatná, ale ani mě nijak neohromila.

←Starší