Zhodnocení investování do akcií za první čtvrtletí 2017

Konec roku znamenal pro moje investování propad. Zapříčinila to euforie investorů ze zvolení Trumpa.
stock
Tady se mi zase potvrdilo, jak jsou „odborníci“ často úplně mimo. Nejen že nedokázali odhadnout jeho zvolení (tady musím říct, že i já neodborník jsem to viděl jeho šance přinejmenším 50:50. Párkrát jsem si poslechnul jeho projev a projev Clintonové a i když mi je ten chlap nesympatický, tak jsem mu dával dost velkou šanci, protože uměl líp lidi vyhecovat) ale hlavně všichni tvrdili, že po případném zvolení Trumpa poletí akcie dolů (zlato nahoru) kvůli nejistotě, co ten chlap vyvede. A tomu jsem uvěřil….
Stal se samozřejmě pravý opak – neskutečná euforie a moji zlatí hoši z GDX a GDXJ pěkně klesli.

Ale nadšení už trošku vyprchává, takže jsem ve zlatých dolech zase zpátky někde u původních hodnot.

Co jsem tedy za tenhle čtvrtrok kromě návratů těžařů zlata zažil:
když letěly akcie na nové rekordy, dostal jsem trochu strach, že už jsme na kraji propadu. Chtěl jsem mít co nejvíc keše a tak jsem prodal Unipetrol. Hodil mi nějakých pěkných 13 procent za čtyři měsíce a tak ani nebrečím, že jsem měl počkat, teď je zase o dost výš. Ale tak to je vždycky :-)

Když jsem trochu vystřízlivěl z vyhlídky propadu, koupil jsem si akcie Monety (tu jsem chtěl už dlouho) a zase jsem vstoupil do O2, protože jsem věřil, že bude Kellner tlačit O2 nahoru. Má (nebo měl, teď to moc nesleduju) celkem obšancovaný Český telekomunikační úřad, takže na nějaké revoluční snižování cen tarifů to nevypadá. Má dost peněz na to, aby si udělal zákony podle sebe.
ctvrtl
Moneta od té doby trochu vystoupala, takže spokojenost. Tu se prodat nechystám, naopak, dnes, po výplatě dividend, když klesla asi o 9 procent jsem 50 akcií přikoupil.

O2 se taky dere nahoru, ale chystám se ho před výplatním dnem dividendy prodat. Je možné, že O2 Kellner ještě nějak vytuní a akcie budou dražší (počítám, že to Kellner dělá kvůli prodeji). Uvidíme, třeba se ještě rozmyslím.

No a to je asi tak všechno. Akcie, alespoň ty americké mi připadají z velké části drahé. A když půjdou dolů, půjdou dolů i ty naše, i když ty přeceněné nejsou, takže se do žádných velkých nákupů nehrnu.

V hledáčku mám stále ještě izraelskou farmaceutickou firmu Teva, která se zdá podhodnocená. U ní mám ale dilema. Kdybych si koupil její akcie, musím do nich dát kvůli poplatkům aspoň 20 000 kč. A já pořád čekám buď na pořádnou korekci nebo otočení k medvědímu trhu. A až k tomu dojde a ceny budou padat, už by mi po investici do Tevy moc peněz na nákupy zlevněných akcií nezbývalo.

V poslední době mě chytá často svědění koupit short S&P. Ale to mě chytalo už před rokem a od té doby klesly akcie tohodle ETF fondu z asi 38 na 34,5$. Myslím, že ta zásada, že časování trhu je nebezpečné, má něco do sebe a asi nebudu pokoušet osud.
celek
Celkově jsem s investováním za těch tři a půl roku asi na 23% zisku, což je supr. Tak snad to tak půjde dál.

Kromě akcií jsem se trochu díval na Bitcoin. Ještě v době, než se rozletěl nahoru.
Zjišťoval jsem si, jak to vůbec funguje a kde bitcoiny koupit. Uvažoval jsem o tom, že si v „bitcoinmatu“v Praze nebo v Brně budu něco postupně kupovat. Dřív než jsem se rozhoupal, se ale Bitcoin rozletěl nahoru a to mi moje povaha nějak nedovoluje nakupovat.

Teď se ještě objevily zprávy o možném hardforku – rozštěpení bitcoinu na dvě větve. Klasický BTC a BTCU (unlimitid).
Trochu jsem si četl o tom, proč k tomu možná dojde a co se po eventuálním rozštěpení stane. Ve stručnosti jde o to, že se dvě skupiny lidí, kteří kód bitcoinu spravují, nemohou dohodnout na tom, jak dál. Jde o velikost bloku, která způsobuje, že se v současnosti hrozně natahuje doba převodu BTC. Nebudu tady pitvat podrobnosti.

Co z toho vyplývá pro mě.
Pokud k hardforku nedojde, budu do BTC investovat pouze při nějakém velkém propadu a menší částku, než jsem původně zamýšlel. Jestli vůbec, ta možnost rozštěpení mi trochu sundala růžové brýle, kterými jsem se na bitcoin díval.

Pokud k hardforku dojde, počkám na rozštěpení měn a až bude kulminovat panika a výprodeje, koupím od každé něco. Je i celkem pravděpodobné, že jedna z měn pak zanikne (nebo možná i obě, protože dojde k ohromnému otřesu důvěryhodnosti, pak bych byl samozřejmě v čudu), ale zisk z přeživší části by to měl snad bohatě vykompenzovat.
Ale uvidíme, co se stane ….

Tak zatím, jdu bohatnout…

F. Scott Fitzgerald – All the Sad Young Men

Fitzgeralda mám moc rád.
Obdivuju jeho povídky. Líbí se mi ta lehkost, se kterou vypráví, ihned se dostanu do děje. I když jsou ty povídky někdy skoro sto let staré, pro mě nezestárly. Třeba Příběhy Pata Hobbyho patří k mým nejoblíbenějším knížkám vůbec.

atsymA co je supr, že si jeho knížky lehce najdete na netu, protože jim vypršela autorská práva (teda aspoň si to myslím :-)).

Mezi knížkami o investování, psychologii a osobním rozvoji jsem si dal jeho povídkovou knihu All the Sad Young Men.
Důvodem k tomu byla jedna povídka The Baby Party. Tu jsem už kdysi četl a moc se mi líbila. Byla o dětské party, která se trochu zvrhla. Tehdy jsem ji četl také v nějaké sbírce povídek (vyšla česky), ale byla to asi jiná než tahle.
Ostatní povídky mi teď nic neříkaly, ale je možné, že jsem je už zapomněl. Asi jsem četl Gretchen´s Forty Winks o workoholikovi, kterého soused poučuje, jak vést správný vyvážený život a vše nakonec dopadne jinak, než bychom podle zažitých klišé čekali.

Takže povídka o tom, jak se na dětské party pohádají maminky a tatínci se i poperou se mi líbila asi nejvíc. Ale to je jedno.
Fitzgeraldův jazyk pro mě není moc lehký.

Fitzgerald má bohatou slovní zásobu, některá slovíčka jsem musel dohledávat. Ale to nevadí. Většina povídek se četla sama, těšil jsem se vždycky na večer, až přechroupám další.

Mám stáhlé jeho další povídkové knížky, budu jimi prokládat knížky od jiných autorů, které už mám ve čtečce a nemůžu se dočkat, až se do nich zakousnu.

Cal Newport – Deep Work – Hluboká práce

dw2Jsem už starší ročnk a vzpomínám si na dobu, kdy začínal internet a kdy se objevily první mobily.

U těch mobilů si vybavuju, jak jsem četl nějakou zprávu v novinách, že někde v Anglii jsou i lidi, kteří kontrolují několikrát za hodinu, jestli jim nepřišla nějaká zpráva!!! Neměl jsem tehdy chuť tomu věřit.

Uplynulo pár let a my máme internet v mobilu. Krátíme si na něm chvíle čekání, zprávy kontrolujeme prakticky neustále, sdílíme, dáváme lajky, chatujeme….
Otázkou ale je, jestli se nám to trochu nevymknulo z ruky a co nám to vlastně dává a bere.

A ještě z jiného konce.
Lońský rok byl pro mě v prácia a částečně i doma psychicky hodně náročný. Roky před tím jsem doma relaxoval v blocích – to znamená, že jsem po příjezdu z práce něco dělal třeba na zahradě nebo v dílně, přišel jsem domů a cvičil jsem na basu, večer jsem si četl knížku atd….

Ale loni to přestalo fungovat. Nebyl jsem schopen se na nic pořádně soustředit. Jakmile jsem nějakou z těchto činností začnul, hned jsem těkal k mobilu (nebo PC), jestli není něco nového a nebyl jsem schopen se soustředit. Aniž bych si to uvědomoval, utíkal jsem do tzv. mělké práce. Lehnul jsem si třeba večer na gauč a vzal si čtečku, že si budu číst knížku. Ale po pár řádcích mě napadlo, že se ještě mrknu na mobilu na twitter, od čtení mě odehnal každý mail, napadlo mě, že čeknu, jaké počasí bude zítra…

Oslovil mě kamarád, který mi občas posílal nějaké překlady. Vše jsem odmítnul. Nebyl jsem schopný večer nějakou takovou práci dělat.

Když už jsem si doma udělal čas, že si stáhnu z netu nějakou knížku do čtečky, nechal jsem se pro změnu rozptýlit jinými stránkami na netu a většinou jsem žádnou knížku nenašel.

Nepozorovaně jsem začal dělat hodně věcí v multitastingovém módu, i když jsem věděl, že je to neefektivní.

V práci mi to připadalo, že se práce tak nějak divně roztříština na ohromné množství fragmentů. Neustálé vyrušování – práce, které trvají jen pár minut. Odejdete od rozdělané práce, jdete na pár minut zařizovat něco jiného, třeba přetlumočit pár vět a po návratu už netušíte, co jste dělali.

Asi není náhodou ani to, že jsem neměl prakticky žádné lucidní sny. Na jejich přípravu totiž musím provádět cvičení koncentrace, a to bylo prakticky vyloučené.

Začal jsem hledat příčiny a nějak amatérsky intuitivně jsem vyřešil několik věcí sám.

Koupil jsem si třeba novou čtečku.
Ta stará už měla problém s nabíjením a navíc začínala čím dál víc blbnout. Koupil jsem přes aukro starší Kindle s nadějí, že se budu na četbu víc těšit. A naštěstí se to potvrdilo. Nainstaloval jsem si do ní i slovník a je to supr.

Místo fragmentových zpráv jsem se rozhodl konzumovat i více obsahu ve formě audioknížek. Zároveň se budu zdokonalovat v angličtině a nebudu si kazit oči. Ale hlavně – budu se muset soustředit.

(Nové) začátky se čtečkou i audioknížkami byly těžké, ale zdařilo se. Dostavilo se jakési první uklidnění.

Dalším opatřením bylo to, že jsem začal články, které mám v RSS čtečce, číst v blocích. To znamená, že jsem si vyčlenil čas a články přečetl pokud možno soustředěně v jednom kuse.

Hodně si čtu články o investování – třeba na seekingalpha.com. Teď to dělám tak, že si ty zajímavé uložím na flešku a když mám před sebou nějaké časové okno, tak si je čtu bez toho, že bych otvíral internet a nechal se rozptylovat.

Protože bych rád postoupil ve schopnosti koncentrace a tím i zklidnění dál, stáhnul jsem si jako audioknížku knížku Deep Work. A hned musím říct, že to byla trefa do černého.
dw
Pojmenování problému – ano, je práce hluboká a mělká.
V té hluboké se musíme delší dobu soustředit a nenechat se rozptylovat . Pak je pravděpodobné, že se nám časem podaří vytvořit nějakou hlubší, těžko replikovatelnou práci, ze které budeme mít radost.
Mělká práce – serfování, twitter, facebook, maily jsou povrchní. Samy o sobě nejsou špatné, ale jejich dostupnost nám nepozorovaně rozfragmentovala bloky dříve ucelené práce. Neustálé těkání, jestli něco nepřišlo a co je nového….

Myslím, že právě to byl i jeden z mých loňských problémů. Nevím, jestli jsem si třeba facebook nainstaloval na mobil kvůli tomu, že jsem nebyl schopen se soustředit a tak jsem chtěl vyplnit čas, nebo jestli i facebook spoluzpůsobil, že jsem byl roztěkanější. Ale to je jedno.
Důležité je s tím něco udělat.

Tak nejdřív ke knížce. Líbila se mi. Poučila mě.

Je rozdělená na dvě části.
V té první rozebere autor druhy práce. Ukáže výhody hluboké práce a její přínos pro nás.
druhé části představuje podrobný tréninkový plán. Ukáže, jak měnit své zvyky.

Kniha pojmenovala to, co chceme. Pojmenovala to, co nás od toho odtahuje.
Je tu velké množství nápadů, jak odreogávače zkrotit. Příklady, kdy se to podařilo a proč.
Autor ukazuje i na sobě, jak při prohlubování hluboké práce a při omezování té mělké postupoval.

Dozvíte se, že důležitá není jen samotná hluboká práce, ale i „hluboký odpočinek“ a jak na něj.

Ne vše se hodí každému, ale snad každý si v knížce najde něco.
Knížce nemám moc co vytknout. V jedné recenzi jsem četl, že se autor knihy dost chlubí tím, kolik článků publikoval atd.. Já jsem to ale pochopil tak, že nám chtěl na svém příkladu ukázat přínos hluboké práce, ne se chvástat.

Další námitkou bylo, že nepochopil sociální sítě. Možná ne. To, co v knize popisuje asi nemůže použít každý. Ale třeba pro mě jsou jeho názory v tomhle směru většinou OK.

Takže konkrétně můj plán. Něčím mě inspirovala knížka, něco je z mé hlavy:

pokračovat v činnostech, které vyžadují soustředění – čtení knížek, audioknížky, možná se vrátím doma i k překladům

sociální média – využívat, ale s mírou
u mě konkrétně:
twitter – ten používám pasivně. Nic na něm nepublikuju, ale mám ho jako „agregátor ekonomických a investičních zpráv“. Považuju ho za výbornou věc. Ovšem trochu změním jeho využívání. Nechci, aby mi fragmentoval ještě víc čas. Nic se nestane, když si budu pročítat zprávy v jednom bloku třeba i s denním zpožděním. Moje investiční strategie stejně nestojí na nějakém dobíhání trhu a na rychlých reakcích. Pročistil jsem seznam odebíraných zdrojů – ty, které mi nic nepřinesly jsem vymazal.

facebook – tak tam nic nepublikuju ani jsem nepublikoval, ale mám ho kvůli dětem, které už s námi částečně nejsou doma a chci vědět, co dělají, jak žijí. A pak tam mám pár známých, které jinak nepotkávám.
Ikonku na mobilu jsem přesunul na obtížněji dostupné místo a myslím, že mi nic neuteče, když se na facebook podívám třeba o víkendu jednou za týden, čtrnáct dní.

Feedly – můj rss agregátor blogů – pročítat pouze v neproduktivní době v jednom celku z flešky bez netu.

Fio-smart broker (sice to není sociální medium, ale jako rozptylovač na mě taky působí) – často jsem refrešoval kurzy akcií firem, které sleduji, i když to vůbec neodpovídá mojí investiční strategii. Takže nově kontrola jen jednou za čas, jestli se trhy nezřítily :-)

email
Ten musím rozdělit na pracovní a soukromý
Pracovní – práce s mailem je mojí obživou – jsem překladatel – tlumočník ve firmě, takže mě oslovuje spousta lidí z naší i německé firmy a já řeším různé úkoly. Vyhnout se mu nemůžu. Co ale můžu ovlivnit je jejich kontrola. Mezi 7-9 hodinou je to pro mě důležitý komunikační nástroj. V této době musím objednávat materiál, vyřizovat různé nesrovnalosti – tady prostě potřebuju mail sledovat, a celkem rychle reagovat.
Potom už je ale v naší i německé firmě z větší části připravený kamion a já se věnuju překladům, objednávkám méně urgentních věcí, tlumočení a dalším činnostem. A samozřejmě zase mailům. Ale nic se nestane, když se nenechám vytrhávat přicházejícími maily a budu je kontrolovat třeba v poledne a potom ještě chvíli před odchodem domů. Hledám v nastavení, jak vypnout upozornění na liště na nový mail :-)

Soukromý mail jsem měl dost ošéfovaný už dřív. Moc mailů mi nechodí, většinou je pročítám jednou za čas. Asi si ale vypnu notifikaci nově příchozích mailů na mobilu. Ale k tomu musím ještě sebrat trochu odvahu. Ještě větší sekáč bych byl, kdybych si místo smartphonu koupil starý hloupý telefon bez netu. Ale to asi nedám ….

Knížka Deep Work mě tedy nezklamala a určitě ji všem doporučuju (třeba i naší houslistce, která na zkouškách naší kapely mezi písničkami pořád s někým chatuje a něco hledá na mobilu).
Ta je pro mě výstrahou, jak bych nechtěl dopadnout. Ve chvíli, kdy se věnuju svému koníčku a můžu se bavit s lidma okolo sebe sedět na mobilu.

Michael Lewis – Undoing Project: A Friendship That Changed Our Minds (aneb, nedokončená mise)).

Od Michaela Lewise jsem četl The Big Short a i když to na mě bylo dost složité (problematika i angličtina), tak se mi to líbilo.
Možná to bylo i tím, že se zajímám o investování.

Kdesi jsem si přečetl něčí nadšenou recenzi na jeho knihu Undoing Project. Našel jsem si to jako audiobook a pustil jsem se do poslechu.
uproj
Dva izraelští psychologové Amos Tversky a Daniel Kahneman jsou takoví (polo)geniální psychologové. Každý z nich je povahově úplně jiný a spolu vytvořili dvojici, která udělala celkem zásadní zásek do psychologie.

Všímali si toho, jak lidé neracionálně reagují, zkoumali strach z rizika a ztráty, testovali naši ovlivnitelnost formulací otázky, zamýšleli se nad omyly v úsudcích – prováděli různé průzkumy a snažili se to sesumarizovat tak, aby to šlo využít pro praktický život – třeba při hledání hráčů do sportovních týmů, při komunikaci pilotů letadel, při investování atd…

Ty jejich otázky, které kladli, a odpovědi respondentů byly pro mě zajímavé. To jsem měl chuť si od nich něco přečíst (ale bojím se toho, že to bude složité. Takhle předžvýkané do populární formy se mi to líbilo).

Už méně mě ale kupodivu bavilo poslouchat story o jejich životech, jejich spolupráci.
Vedli zajímavé životy, o tom žádná. Každý z nich měl zajímavou, v něčem extrémní povahu – asi nemohli být rozdílnější. Oba tvořili zajímavou dvojici. Dělali zajímavou práci.

Ale já nevím proč, mě to moc nezajímalo. Nedojímalo mě to, moc mi to neříkalo. Zvláštní.

Chyběla mi ještě asi hodinka a něco poslechu a já jsem si uvědomil, že mě to nebaví a nebudu ztrácet čas.
uproj2
Takže, jestli se k tomuhle tématu ještě vrátím, pokusím se sehnat nějaké populární převyprávění jejich díla. Asi nebudu schopen se prokousávat originálem. I když možná to Myšlenení rychlé a pomalé – Thinking, Fast and Slow, asi čassem zkusím.

Ale teď už musím běžet, mám rozposlouchanou audioknihu Deep Work o schopnosti, která je v naší online době zahlcené neustálým klikáním, mobilováním a potřebou permanentní dostupností čím dál tím vzácnější – o schopnosti ponořit se do hluboké práce. O tom, jak eliminovat věčné odreagovávání a vyrušování.

Je to kniha, která mě na rozdíl od Undoing Projectu hodně baví :-)

Armada – Ernest Cline

Knihou Ready Player One od Ernesta Cline jsem byl mile překvapený, no nebudu to skrývat – byl jsem nadšený.
Ač nejsem fanouškem sci-fi, tehle příběh mě na chvíli pohltil a těšil jsem se na každou další část (knížku jsem měl jako audiobook).

Neodolal jsem tedy a pustil jsem se do Armady, další knihy, kterou Ernest Cline napsal. Tentokrát jsem ji měl ve čtečce jako e-book.
(Originální anglická verze se četla pěkně bez problémů).
armada cline
Jsem na rozpacích, jak přesně knihu ohodnotit. Jestli mám porovnávat Ready Player One a Armadu, nebo vzít armádu sólo.

Armada je totiž jiná.
Tak při porovnávání RPO a Armady je prvním, pro mě důležitým rozdílem to, že v RPO jsem byl vržen do světa, který není tomu našemu moc podobný. Je to jakýsi postapokalyptický svět, kde mi je od začátku jasné, že je vše fikce. Přijal jsem pravidla příběhu a nic tam nedrhlo.

V Armadě je naopak svět na začátku přibližně stejný jako ten náš dnešní – hlavní hrdina Zack Lightman je kluk skoro jako každý jiný – žije s maminkou (tatínek „zemřel“), chodí do školy, pomáhá v obchodě s PC-hrami, kde je také náruživě hraje.
A také hodně sní a některé věci z jeho nejoblíbenější hry Armada se začnou objevovat v realitě.
Ze začátku tedy nevíme, jestli mu z hraní her straší, nebo jestli se to, co zažívá, odehrává doopravdy.
Pak se nám dostane vysvětlení, proč tomu tak je a musím říct, že mi to přišlo hoodně krkolomné a právě vzhledem k tomu, že do té chvíle vše působilo reálně, to bylo na mě hodně násilné.

Potom bych odtrhnul další část, kdy už jsem akceptoval fakt, že je vše z našeho pohledu fikce.
Pokud přistoupím na šílené vysvětlení toho, jaká konspirace se vlastně x let na planetě zemi odehrávala, pak byla tato část knihy pro mě dobrá. Napětí, souboje s drony, zvraty, trocha lásky, dojemné rodinné vztahy atd…

A dostáváme se do třetí části, kdy se už přímo bojuje a my trneme, jestli se podaří Zemi před útokem mimozemských dronů zachránit nebo ne.
A tady jsem na rozpacích. Chvíli mi trvalo, než jsem si ten konec dokázal vyhodnotit.
Asi to je v téhle části moje chyba – jsem zvyklý čekat konec černý nebo bílý.
Nechci případnému čtenáři něco vyzradit předem a zkazit mu zážitek ze čtení, ale neskončí to ani dobře ani špatně.

I když to závěrečné vysvětlení, proč vlastně celý ten útok na Zemi proběhl bylo zase šílené, musím uznat, že závěrečná neurčitost, jestli jsou nepřátelé opravdu nepřátelé měla něco do sebe. Proč by vlastně mělo něco skončit dobře nebo špatně? Přes prvotní rozčarování uznávám, že to na mě konec zapůsobil dost originálně.

Když to tedy shrnu.
Proti RPO byla Armada určitě rozháranější, slabší.
Chvílemi se mi zdála dost zjevná inspirovaná až vykrádající Enderovu hru.

Cline určitě umí psát, o tom není sporu. Ale Armada na mě byla dost fantasmagorie.

V žánru se neorientuju, ale myslím, že podobných sci-fi příběhů je asi hafo.

←Starší