Simon Sight – Fermat´s Last Theorem

Matiku jsem měl rád na základce, na střední se mi ale zhnusila. Nemám k ní tedy bůh ví jaký vztah a znalosti – v hlavě mi ještě nějaké fragmenty zůstaly, ale není to nic extra.

Byl jsem tedy zvědavý na to, jak na mě, nějakou vyšší matematikou nezasaženého laika, zapůsobí knížka Fermat´s Last Theorem (česky vyšla asi pod názvem Velká Fermatova věta), kterou napsal Simon Sight a na niž jsem četl převážně nadšené recenze.
flt
Tak tedy stručně – zapůsobila na mě tak, že bych rád napsal takovou trochu nadšenou recenzi :-).
O žádné Fermatově větě jsem před přečtením knížky nikdy neslyšel, samozřejmě jsem nikdy neslyšel ani jméno Andrew Wiles.

Co to tedy ta Fermatova věta je a kdo to je Wiles?
Nechci tady suplovat knížku, ve které je vše podrobně vysvětleno. Ale alespoň pro představu….
Neodborně a zjednodušeně – je to učitá primitivně vypadající rovnice, kde matematik Fermat tvrdil, že dokázal pravdivost určitého tvrzení s ní spojeného. Jako na potvoru ale Fermat důkaz nezapsal…. Nebyl to ale jen tak nějaký mluvka, ve spoustě jiných případů důkazy měl, takže tady není důvod mu nevěřit

Pravdivost se pokoušely postupně znovu dokázat zástupy matematiků, ale všichni si na ni postupně vylámali zuby.
A podat důkaz se nikomu nepodařilo více než tři století.

Zážitek z knížky vám nezkazím tím, když prozradím, že se ale takový chytrolín našel. (To se totiž dozvíte již na začátku knížky.)
A neměl to vůbec jednoduché – pokoření Fermatovy věty věnoval v podstatě celý svůj život a dokonce to vypadalo, že závažná chyba v jedné části důkazu shodí ze stolu celou jeho životní práci (to už se ve spoustě případů stalo).

A teď ke knize samotné.
Může takový laik, jako jsem já, knize porozumět?
Odpověď je jednoznačná. Ano. Nebo přinejmenším z větší části. Můj problém byl v tom, že jsem to četl v angličtině, takže to, jestli jsem všemu rozuměl nebo ne může být ovlivněno i tím.

Ano, takhle si představuju populárně naučnou knížku. Autor se snažil vše zjednodušit tak, aby byla knížka stravitelná. Dozvíme se spoustu zajímavostí nejen o Fermatovi a Wilesovi, ale i z dějin matematiky, nahlédneme do životů matematiků buď s Fermatovou větou spojenými, nebo matematiků, kteří na důkazu nepracovali, ale vymysleli metody, které k rozlousknutí rébusu přispěly.

Když už jsem se dostával do fáze, kdy na mě ta matematika byla složitá nebo nudná, bylo to včas ustřiženo a následovalo zase něco poutavého.

Jestli bych knížce něco vytknul? Snad mi jen někdy připadalo, že třeba životu matematiků, kteří přímo nepřispěli k rozlousknutí problému, bylo věnováno snad až moc prostoru.

A ještě jedna poznámka na konec.
Wiles podal důkaz Fermatovy věty asi na 160 stranách a použil matematické metody, které byly vyvinuty až o pár století po Fermatovi. Je tedy jasné, že Fermatův důkaz (pokud byl správný, což nemusí být úplně jisté) musel vypadat jinak.
Celou dobu mi tedy vrtalo v hlavě, jestli se Wilesův důkaz prostě bere jako jediné řešení a nikdo už se nepokouší o další, asi jednodušší řešení za pomocí znalostí odpovídajících Fermatově době.
Doslov knihy toto trochu vysvětluje.

Tak nezbývá než knihu doporučit. Byla fakt dobrá.

King Skate

Český dokumentární film o počátcích skateboardingu v Československu.
ks1
S nejmladším synkem, skateboardistou, jsem se dlouho chystal do kina na český film King Skate.
Čekali jsme na premiéru, těšili se. Film ale běžel jen ve větších městech a to jen dost krátce, takže nám utekl.

Na Aerofilms jsme si ho našli, zaplatili 60 korun a legálně jsme ho skoukli.
O filmu jsem před tím dost četl, recenze byly vesměs pozitivní.

Vystupujíi v něm tehdejší hvězdy prkének – dnes to jsou tak padesátníci, někteří z nich ještě jezdí.

Film mě nezklamal, i když pár hluchých místeček se tam objevilo.
Dýchla na mě doba těch sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. To nadšení kluků, obstarávání skateboardů nebo jejich domácí výroba (výroba koleček skateboardů třeba z puků), stavba ramp. Alkohol, hudba, holky. Byli to takoví rebelové.
A byli výborní.

Hrozně mě překvapilo, kolik autentických filmových materiálů bylo ve filmu použito. Nevím, jestli to ti kluci točili na nějakou osmičku film, ale super retrozáběry.
Překvapilo mě, jaké různé disciplíny tehdy v scateboardingu existovaly.
ks2
Pěkně bylo naznačeno, jak se tehdy stát snažil všechno organizovat – vojenské přehlídky, spartakiáda. A k tomu jako kontrast tihle rebelové, kteří si všechno zařizovali sami a dělali si to podle sebe.

I když zpočátku neměli přístup k originálním výrobkům ze západu a teprve později se jim podařilo k nám pozvat nějaké zahraniční hvězdy, většinou celkem překvapivě tvrdili, že tady byli spokojeni. Ono když člověk viděl ty záběry, tak to i chápal. Prostě skvělá komunita, kamarádství – vytvořili si svůj svět.
Jak to tam jeden pamětník říkal – těch lidí, kteří tohle provozovali, bylo tak málo, že když někdo z nich potkal někoho, kdo měl skate, neexistovalo, aby se s ním nepustil do řeči.
ks3
Krásně řečeno bylo to, jak se po revoluci tahle atmosféra ztratila a každý se snažil vydělat peníze. Smutný přechod do naší doby.

Za těch 60 korun jsme dostali, co jsme čekali. Ten večer jsme si se synkem a manželkou užili. Za nás tedy spokojenost a obdiv k lidem, kteří dali tehle dokument dohromady.

First Reformed

Na filmy se dívám zřídka. Už prakticky vynechávám smutné nebo nervy drásající filmy.
Ale když jsem slyšel v Čelistech na Rádiu Wave chválu na film First Reformed, neodolal jsem a na film jsem se podíval, i když mi bylo jasné, že to nebude zrovna třaskavá komedie.
first
Stručně náznak příběhu
Hlavní postavou je kněz, ke kterému přijde pro radu mladší pár, kdy on je ekologický aktivista a jeho partnerka s ním čeká dítě.

Nemá smysl vyzrazovat děj. Ten by se vešel do dvou nebo tří vět a zážitek z filmu by vám spoiler úplně zkazil.
Stačí snad říct, že se tady kloubí duchovní krize, environmentální krize a asi i životní krize hlavního hrdiny. Ale je tady i jistá naděje. (Ta se objevuje i v českém názvu filmu Zoufalství a naděje. )

V čem je ten film tak výjimečný?
Pro mě v tom, že je perfektně vymyšlený, natočený a zahraný.

Kněz si třeba píše deník. Už to by mohlo působit staromilsky a účelově, ale opak je pravdou. Umím si velmi dobře představit, že by takovýto člověk opravdu deník vedl.

Něco nám krásně naznačují detaily – někdo vyhazuje odpadky do popelnice a v odpadu je víc lahví od alkoholu, než by bylo zdrávo.
Nebo, v moči na záchodě je vidět krev, a my si dáváme postupně dohromady, co to znamená.

Na csfd jsem četl pár názorů a jeden recenzent tam kritizoval konec filmu (samozřejmě nemůžu napsat, co na konci bylo).
Ne, pro mě ten konec naopak vůbec špatný nebyl.Pro mě byl výborný, uvěřitelný.

Ano, i pro mě je film First Reformed výjimečný a líbil se mi.
I přes neveselá témata, kterými se zabývá.

Martin Sichinger – Kocoviny šumavského léta

Z knihy Poslední šumavská pastvina od Martina Sichingera jsem byl nadšený.
A tak jsem si na kosmas.cz celkem logicky koupil jeho další knížku.

A z té už jsem bohužel tak nadšený nebyl…
Umístěním v čase mi měla být blízká – 90. léta, myslím jejich konec. Dějištěm pak byl šumavský Vimperk.

kocovinaHlavní postavou je Míchal. Rusové mu před lety zastřelili asi tak trochu omylem tátu. A Michal postupně zjišťuje, že to možná až tak náhoda nebyla.

Atmosféra devadesátek je pěkně prokreslená. Znovu jsem si uvědomil, v jakém marastu jsme to žili. Je tam spousta „dobovek“, maličkostí, které si ještě pamatuju a tvořily střípky té skládanky zvané reálný socialismus.

Ale ten děj mě nějak extra nechytil. A potýkal jsem se s problémem mnoha postav. Vím, že to je moje slabina, ale jak je víc postav, ztrácím se v tom.
Tady se pořád vynořovala a zanořovala nějaká jména a já už jsem si moc nepamatoval, kdo je kdo.

A ani ta zápletka mě moc nenadchla, připadalo mi to tak nějak uměle vykonstruované.
Odhalení toho, jak to všechno opravdu bylo, mě taky nijak zvlášť nedostalo.

Na druhou stranu, některé scénky byly sice super vymyšlené – třeba to, jak se strážmistr policejní stanice omylem setkal s Václavem Havlem. To bylo opravdu výborné, vtipné…
Bohužel, takových „vychytávek“ tam nebylo moc. Škoda.

Doufal jsem, že Poslední šumavská pastvina nebyla náhoda a že si postupně od Sichingera postupně jeho celou tvorbu.

Dám mu určitě ještě jednou šanci :-), ale tahle kocovina mě moc nepřesvědčila.

Zúčtování s rokem 2018

Rád si čtu na různých blozích bilancování uplynulého roku. Sám si napíšu taky do svého deníčku, co mi rok 2018 dal a vzal.

Když to shrnu, byl to celkem dobrý rok.

Hlavní je zdraví – a to mě a většině mých blízkých sloužilo.

Doma
20181218_185519_resizedDoma proběhl minulý rok celkem v klidu (s přihlédnutím k tomu, že naše rodina jsou samé individuality, takže to často hodně jiskří), jen konec roku se pochroumal.
V listopadu se nám rozbilo topení – prasklá stará trubka někde pod podlahou. Problém byl, že jsme nemohli prasklé místo lokalizovat. S topenářem jsme se to pokusili utěsnit takovou dost drahou speciální hmotou, která se nalila do topení, ale po čtrnácti dnech to prasklo zase znovu. Nebyla to vina té hmoty, ale jak se později ukázalo, byla jedna trubka totálně na sračku.
A tak jsme skoro čtrnáct dní netopili, týden před Vánoci kopali v kuchyni, chodbě a na záchodě. Bylo by to na delší vyprávění. No, hodně nepříjemná zkušenost, která mě stála hodně nervů, bude to stát dost peněz. Ale nedá se nic dělat.

Co se týká vztahů – s manželkou a synky. Z větší části dobré, ale kdo se nikdy nenaštve nebo nepohádá? Navíc, ty individuality :-)
Tehle rok byl trochu zvláštní v tom, že se rozvedlo nebo rozešlo hodně mých kamarádů a známých. Trochu mě to donutilo se nad spoustou věcí zamyslet.

Kolo
Stejně jako roky předtím jezdím do práce na kole, což je výborná relaxace. Nejezdím už nijak moc rychle (nebo spíš jezdím ještě pomaleji než dřív), ale to nevadí. Nemám sice tachometr, ale myslím, že jsem loni těch 6 000 km dal.
S jednou kamarádkou jsme podnikli i několik delších skvělých cyklovýletů. Z jednoho z nich jsem se asi díky pivku vrátil trochu potlučený :-).

Plavání – otužování
Tak tady jedno z nejmilejších překvapení uplynulého roku. Ještě do půli léta jsem chodil každé ráno na svůj oblíbený rybník. Rybník to je teď ale soukromý a je tam koupání zakázáno (což se mě samozřejmě netýká :-)). Občas tam ale majitel poslal policajty. Je mi jasné, že by tam na mě nikdo po šesté ráno nepřiletěl, ale červík začal hlodat.
Napadlo mě, že bych se podíval po nějaké alternativě. A při cestě domů jsem se jednou stavil u takové vodní elektrárničky a šel se podívat za hráz a zkusil se tam vykoupat. Takhle nadšený jsem nebyl už dlouho – nechá se tam plavat určitě dál než půl kilometru, prostě bomba. Prakticky nikdo o tom neví. Je tam sice v létě vyšlapaná cestička, ale nikdy jsem tam nikoho nepotkal. Od podzimu a v zimě samozřejmě už vůbec ne.
Od té chvíle jsem chodil asi do konce listopadu prakticky jen tam. Od prosince, kdy jsem začal jezdit vlakem, se chodím koupat do řeky na svoje tradiční místo. V letošním roce bych se chtěl věnovat zimnímu plavání trochu víc.
Na srazu školy jsem potkal kluka z vedlejší třídy, dal jsem se s ním náhodou do řeči a ejhle – on je vedoucím otužileckého oddílu. Tak jsem z něj páčil rady ohledně zimního plavání.
Pozval mě na jejich otužilecké plavání v polovině prosince. Jel jsem se tam podívat s tím, že si tam možná taky zaplavu. Ale zjistil jsem, že to není na mě.
Jsem zvyklý se koupat sám (tím samozřejmě porušuju základní otužilecké pravidlo). Tady byl starosta, televize, diváci, byla to taková show. Člověk se musel někde zaregistrovat. Docela to chápu, proč to ti lidi dělají tímhle stylem. Byl jsem rád, že jsem se tam podíval, ale zůstanu věrný svému celoročnímu osamělému plavání v přírodě.

Kapela
Pro mě trochu nepříjemnou věcí byl rozpad naší kapely. V tomhle složení jsme hráli asi čtyři roky. Jeden kamarád se rozešel s manželkou a teď jezdí po Německu po montážích, což se nedá s hraním v kapele skloubit.
Tak od konce léta nehrajeme a docela mi to chybí. Hraní s kapelou byl totiž jeden z mála způsobů, jak jsem se dostával mezi lidi.

Ale vše špatné je pro něco dobré. Snažil jsem se chodit hodně na koncerty, takže jsem navštívil víc (hlavně jazzových) koncertů, než roky předtím dohromady.
Ještě před rozpadem kapely jsem si udělal radost a koupil jsem si bezpražcovou baskytaru. Dlouhou dobu jsem si chtěl koupit lepší kombo a štěstí se na mě usmálo. Protože jsem byl se svým 20W kombem spokojený, jen ten výkon přestával stačit, (baskytara je pasivní ), rozhodl jsem se zase pro kombo Roland, tentokrát 60W, které má navíc i spoustu funkcí, z nichž se mi mohou některé hodit. Nové stojí skoro 13000, ale jednou jsem viděl inzerát za 6000 kč. Tak dlouho jsem spekuloval, až mi inzerát utekl. Od jednoho staršího chlapíka jsem pak koupil na inzerát skoro nepoužívané (nikdy neopustilo zkušebnu) za 4500. Hraje skvěle. Jestli se k tomu dokopu, udělám nějakou recenzičku.
Dlouhé roky jsem snil o lepším kontrabasu, ale protože teď s nikým nehraju, byl by nesmysl do něj investovat.
Když bude příležitost, rád si s někým zahraju.
Ale kdybych nemohl dlouho nikoho najít, možná bych tehle koníček pověsil na hřebík.

Práce
Tady se nic zásadního neudálo. Chyběli lidi, jako asi všude, asi nejčastěji používaným slůvkem byl Rückstand – tedy skluz. Práce tedy až nad hlavu.
Jednou jsem byl se šéfem na služebce v Německu, bylo to takové příjemné oživení.
Tajně věřím, že se v letošním roce změní vlastník naší firmy. To by nám přineslo úlevu a klidnější práci.

Hrozně si vážím toho, že je ve firmě moje výborná kamarádka, které absolutně věřím (a ona mě snad taky) a můžeme si vzájemně svěřit absolutně cokoli. Ani na letošní vánoční oslavě jsem jí za to nezapomněl poděkovat. Takové lidi člověk potká třeba jen jednou za život, a to může mluvit o štěstí.

Investování
V letošním roce jsem akcie příliš nekupoval ani neprodával. Celé portfolio mám teď defenzivní a hodně koncentrované.
Dvakrát jsem si zaspekuloval. Jednou na Kofole. Tam došlo k nějakému výprodeji a tak jsem si během pár dní přišel na pěkný zisk.
Druhou spekulací byla koupě Deutsche Bank. Vypadalo to, že je trh přehnaně pesimistický. Výsledky ale byly ještě horší, než se čekalo. Chvíli jsem váhal a se ztrátou jsem Deutsche Bank prodal, což se při dnešních cenách ukázalo jako dobrý tah. Druhá moje spekulace na Deutsche Bank, která nevyšla. Už bych se snad mohl poučit.

Prodal jsem pár akcií Monety a za keš, který jsem získal jsem dokupoval ČEZ. Jsem přesvědčený, že i navzdory neskutečně pitomému managementu a politikům, kteří si myslí, že je ČEZ jejich, mají akcie o hodně větší cenu a ceny za el. energii poletí nahoru a tím poženou i cenu akcií.
Aktuálně tedy vlastním akcie ETF těžařů zlata – Vaneck vectors gold a Market vectors junio. Ty první už mám v držení tři roky, takže případný prodej nemusím danit.
Hraju na to, že v případě silné korekce nebo dokonce krize tyto akcie půjdou nahoru, já je prodám a za takto získané peníze nakoupím nějaké cenově hodně stlačené akcie.
V hledáčku mám stále Tevu, GE už dostal taky dost na frak a sleduju i další. Raději bych ale investoval do českých. Myslím, že čas nákupů se blíží. Uvidíme, jak poletí ceny dolů.
No a asi polovinu portfolia tvoří ten ČEZ.
Celkově jsem za těch asi pět let investování pořád pěkně v plusu, i když poslední dva roky jsem měl defenzivně postavené portfolio a to mi samozřejmě nehrálo do karet. Teď to vypadá na změnu trendu směrem jižní pól a to by mě mělo vnést vítr do plachet. Až si najdu čas, udělám si nějakou hlubší statistiku a prdnu jí sem. Stále mám roční zhodnocení okolo 8 až 9 procent (nevím přesně, protože fio broker nezapočítává dividendy)-

Pro mě se ale docela změnil vztah k investování. Nebo jinak, investování mě hodně ovlivnilo v neinvestičním životě. Člověk si pročítá názory různých investorů, jejich taktiku, dělá si svůj úsudek, konfrontuje to s realitou. A zdá se mi, že některé vlastnosti, které jsem si vypěstoval v investování, se u mě promítají i do jiných oblastí. Třeba nedůvěra k prognózám různých analytiků, nedůvěřovat názoru stáda a spíš se dívat opačným směrem. Snažit se odfiltrovat každodenní informační šum a číst knížky, které prověřil čas.

Angličtina
Ke konci roku na ni nebyl moc čas, ale dál pokračuji ve skypových lekcích s mým učitelem Solomonem. Neříkám, že jsem se nějak extra zlepšil, ale alespoň se udržuju.
Teď si třeba pouštím audio knihu – toho staříka, co vylezl oknem…. Nejsem z toho kdoví jak nadšený, ale rád bych to anglicky dal.

Knížky
I když jsem se snažil hodně číst, bylo tady hodně knížek, které jsem nedočetl.
Z toho, co jsem přelouskal, mě asi nejvíc oslovily dvě knížky se šumavskou tematikou. Docela známá kniha Raději zešílet v divočině, kterou jsem v tištěné verzi koupil i manželce a potom knížka Poslední šumavská pastvina. Pro mě objev roku. Recenzi další knížky tohoto autora mám už připravenou (bohužel trochu zklamání).

A co bych rád v novém roce 2019?
Jsem už velkej kluk :-) (letos mě čekají superkulatiny) a tak se netýrám nějakými závazky a předsevzetími.
Asi to bude znít banálně, ale hlavně si přeju zdraví, mír a klid v rodině.

Byl bych rád, kdybych měl s kým hrát na basu, kdybych dal do kupy větrnou turbínu, co vyrábím, kdybych trochu víc cvičil, četl, učil se. Víc poznával nové lidi, zkoušel víc nových věcí.
Ale i když to nedopadne, vlasy si kvůli tomu trhat nebudu.

←Starší