Objevování zašlé slávy

Bydlím nedaleko polské hranice a při jednom nedělním výletu na kole jsem si zajel do obce Sokolowsko.
IMG_20160807_113613
Je to taková džuzna, jednou jsem tam už na kole neplánovaně projížděl, když jsem si spletl cestu a omylem jsem se tam při cestách Javořími horami vyskytnul. Ale to jsem o Sokolowsku ještě vůbec nic nevěděl.

Bylo mi trochu divné, co tam dělá v lese takový krásný červený pravoslavný kostelíček, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti.

A spíše náhodou jsem se nedávno dozvěděl, že Sokolowsko – do roku 1945 Görbensdorf – bylo slavné (ale opravdu slavné) lázeńské městečko. A ten kostelíček tam je z doby, kdy do města přijížděli vzácní a bohatí hosté. A mezi nimi i Rusové (někde jsem slyšel, že snad samotný car) nechali postavit tehle kostelík.

Šlápnul jsem do pedálů a tentokrát záměrně vyrazil směr Sudety – Sokolowsko.

Pojďme zkusit obnažit kontury dějin Görbensdorfu – Sokolowska a podívat se asi na nejzajímavější tamní budovu – Sanatorium Dr. Brehmera.
Možná, že se dopustím nějakých nepřesností, ale z tabulí u ruin sanatoria jsem vyrozuměl, že:
na ploše asi 70 ha se rozprostíral park a několik lázeňských budov a pavilonů.V letech 1853-1876 vzniklo sanatorium Dr. Brehmera – to jsou ty ruiny červené budovy na fotkách.
IMG_20160807_113642
Brehmer byl jeden z nejúspěšnějších lékařů zaměřených na léčbu plicních chorob, který za pomocí na tehdejší dobu netradičních revolučních metod léčil tuberkulózu a další plicní nemoci. A právě Görbensdorf -Sokolowsko bylo prvními lázněmi na světě, kde tato léčba probíhala.
Samotnou budovu projektoval Edwin Oppler v neogotickém a neorománském stylu s různými věžičkami a arkádičkami. Docela by mě zajímalo, jak vypadaly interiéry, jediný snímek jsem viděl na informační ceduli před budovou.

Městečko přitahovalo návštěvníky nejen kvůli léčivým kůrám, ale bohatý tady byl i kulturní život.
Někde jsem četl, že lázně nebyly svým věhlasem daleko od našich Karlových Varů.
IMG_20160807_113820
No a uděláme takové dva skoky v čase.
Vyhnání Němců (do roku 1945 byl Görbensdorf německý ), úpadek obce, zmar, rujny.
Časté změny majitelů a nakonec i podpálení budovy v roce 2005 místním dobrovolným hasičem signalizovalo nezadržitelnou zkázu sanatoria.

Dalším skokem je rok 2004 a vznik nadace, která se mimo jiné v posledních letech pokouší z budovy sanatoria vytvořit kulturní prostor.
Pokouší se sehnat peníze a budovu zrekonstruovat (což bych považoval za celkem velký zázrak). Ale paní, asi nějaká členka nadace, se kterou jsem se pustil do diskuze, vypadala, že sama věří ve zmrtvýchvstání budovy.

Koná se zde nějaký filmový festiválek a koncerty. Paní říkala, že by snad měly nějaké peníze doputovat z Norských fondů.

Nejsem si jistý, jestli zadní část komplexu prošla rekonstrukcí nebo je vybudována nově, ale každopádně nepůsobí nijak rušivě. Opravena je taková ta hlavní věž, ze které je pěkný výhled na celé sanatorium.
Ve věži a v „nové“ budově byla zrovna výstava moderního umění. Vím o sobě, že moderní umění není můj šálek kávy a tahle výstava mě v tom zase utvrdila. Ale nechci pomlouvat – buďme rádi, že se někdo takhle angažuje.

Opravená věž - vyhlídka

Opravená věž – vyhlídka


A dostávám se k pro mě ohromně zajímavé věci. Venku před budovou jsou v jakýchsi drátěných kójích vystaveny? poházeny? věci asi z interiéru budovy. A to mě nadchlo. Staré rozbité přístroje, hudební nástroje, léčebné prostředky jsou tady tak nějak bez ladu a skladu. Supr.
Myslím, že kdyby se tyhle věci vzaly a takhle, jak tady jsou, se přenesly do té věže místo moderního umění, nemělo by to chybu a ještě by to umocnilo tu zvláštní, hodně zvláštní atmosféru, kterou tohle místo má.

Více o nadaci na http://www.sokolowsko.org/en/

Bohužel nemám dobrou fotografii budovy za „starých dobrých časů“, jen fotku ofocenou z tabule před budovou.

A ještě jedna maličkost – myslím, že by bylo dobré dát k silnici nějaký poutač. Kdybych nejel přímo na jisto k sanatoriu, ani bych si nevšiml, že tam můžu zatočit a vejít dovnitř.

Přeju Sokolowsku – Görbensdorfu, aby zase našlo svou zašlou slávu.
Plicní choroby se tady už asi léčit nebudou – přece jen, vzduch má teď jiné grády než za dob doktora Brehmera, ale jako trochu výstřední kulturní centrum si ho dokážu celkem představit.
IMG_20160807_115748

IMG_20160807_115752

IMG_20160807_115909

Pohled z věže

Pohled z věže

věci z interiéru 1

věci z interiéru 1

věci z interiéru 2

věci z interiéru 2

věci z interiéru 3

věci z interiéru 3

A takhle to tu kdysi vypadalo

A takhle to tu kdysi vypadalo

Kazuo Ishiguro – The Remains of the Day

Povím vám hrozně zajímavý a napínavý příběh.

Je první půlka 20. století a já pracuju už spoustu let jako sluha (tedy takový hlavní sluha, co má pod sebou pár dalších lidí) v jednom anglickém sídle.
No a můj nový pán teď na pár dní odjíždí, půjčil mi auto a já jedu navštívit jednu služku, která tady kdysi pracovala.
A o tom vám teď budu vyprávět. A tohle moje vyprávění bude trvat DESET HODIN!!!

Tak taková je ve stručnosti knížka The Remains of the Day, od anglického spisovatele s japonskými kořeny Kazuo Ishiguro, kterou jsem si někde stáhnul jako mp3-čtení.

Proč poslouchat deset hodin takovou nudu?
220px-KazuoIshiguro_TheRemainsOfTheDay
No protože ten sluha nám sice popisuje tu svoji cestu, (která je sama o sobě pro dnešního člověka dobrodružná asi jako každodenní cesta do práce – i když, počkejte! jednou mu dokonce došel benzin!!!! :-)), ale ve vzpomínkách se vrací i do dob minulých, kdy na sídle, kde slouží, pořádal jeho dřívější pán důležité schůzky vrcholných světových politiků. A my postupně z pohledu sluhy odkrýváme, o co tam šlo.
Navíc, ta služka, za kterou jede, mu možná dlouhou dobu, kdy spolu sloužili, naznačovala něco, co mu docvakává až o hodně později.

Pro mě je to navíc zajímavé v tom, že knížku napsal skoro Japonec a je psána z toho jejich pohledu na svět. Kdyby vám dnes někdo řekl, že budete sluha, asi byste moc nezajásali. Ale tehle sluha se snaží být opravdu profesionálním sluhou. Až to je někdy, viděno zase z našeho úhlu pohledu, přehnané a nepochopitelné. Ale mě se právě tehle „východní“ přístup k životu líbí. Ano, snažit se dělat i obyčejné věci dobře a být spokojený s tím, že jsem to udělal dobře. Výsledek je pak až druhořadý.

A navíc má kniha více rovin. Nechci moc prozrazovat děj, ale to, že oddaně sloužíte svému pánovi, kterého si vážíte, je sice pěkné, ale zároveň je možné, že ten váš pán dělá něco špatně a nebo je dokonce sám špatný.
Ale to si tehle sluha nepřipouští. Pro něj je zásadní to, aby byl právě tím dobrým profesionálním sluhou svého pána, ke kterému je maximálně loajální.
A jsme u dilematu, které by mohl řešit klidně každý z nás. Třeba já jako překladatel budu muset překládat pro někoho, o kom vím, že je blbec a nebo chce dokonce udělat nějakou špatnou věc.
Má být pro mě hlavní, abych byl opravdu „profesionál“ a bude pro mě důležitější to, jestli přeložím dobře každé slovíčko se supr přízvukem? A nebo se mám v rámci možností úmyslně pokusit nepřesným nebo zavádějícím překladem ovlivnit výsledek?

Taková krátká příhoda mojí babičky, která s tímhle dilematem souvisí. Vyprávěla mi, jak byl za druhé světové války v jejich vesnici udavač, který psal dopisy na gestapo. A na poště seděl úředník, byl to dokonce Němec, který ty dopisy vyhazoval. Neumím si představit, že bych v sobě našel takovou odvahu.
Byl to dobrý pošťák? Měřeno tím, jak vykonával svoje povinnosti, určitě ne, ale jako člověk zachránil možná celou vesnici před tragédií.

Chlapíkovi, který knížku namluvil, je docela pěkně rozumět. V přímé řeči mění hlasy, ale v porovnání s tím, jak byl namluvený Velký Gatzbi, to není nic moc. V Gatzbim bylo x postav a ten, co to namluvil, měnil bravurně hlasy a jakmile skončila přímá řeč, hned uvedl hlas do své polohy. V téhle knížce uměl „namlouvač“ jeden ženský a jeden mužský hluboký hlas. Trochu problém jsem měl s tím, že třeba v hospodě, kde bylo víc chlapů,. mluvili všichni dost podobně. A někdy se mi zdálo, že po přímé řeči mu ještě trochu trvalo, než přistál na svém hlase.

Podle knížky byl natočen i film, ale na ten se určitě nechystám.

A ještě jedna maličkost. Na začátku každé knížky mi chvíli trvá, než si zvyknu na slovní zásobu spisovatele a než se zorientuju.
A tady mi bylo na začátku knížky hned sympatické, jak pěkně z hurta to ten sluha vzal. Pěkně si sednul, dal nohy nahoru a svému pánovi řekl, že si bere volno.
Jenže to bylo tím, že jsem si spletl slovíčko employee a employer.
Takže ty nohy na stůl si dal samozřejmě pán a ne sluha a s dovolenou to bylo taky trochu jinak, než jsem si na začátku myslel :-).

Tak jo, dalo se to.

Dovča 2016

Loni a hlavně předloni jsme strávili dovolenou poměrně náročným způsobem – loni jsme jeli, i když jen turistickým tempem, na kolách okolo Rujány, předloni jsme pak jeli po cyklostezce od pramenu Nisy k Baltu.
Letos jsme chtěli změnu a tak jsme si udělali takovou trochu mastňáckou dovolenou autem na Moravě.
Spali jsme venku ve stanu, pod širákem na rozhledně, jednou jsme si našli turistickou ubytovnu za 150 kč na člověka.
Měli jsme hodně nabitý program a bylo to moc pěkné.

Fotil jsem jen na mobil a tak tady jsou obrázky jen pro dokreslení atmosféry. Navíc si přesně nepamatuju pořadí, jak jsme jednotlivá místa navštěvovali, takže je možné, že je něco přehozené.

První zastávka byla na Chlumu u Hradce Králové, kde jsme předtím nikdy nebyli. Je tam muzeum, rozhledna a samozřejmě spousta pomníků a hrobů. Zrovna se tam nacvičovala bitva ke 150. výročí bitvy u H.K. V muzeu jsme viděli docela drsné filmy o bitvě u HK.
Potkali jsme tam i herce Václava Vydru na koni, je na fotce – jejich pes se málem skřížil s naší Barčou.
Vydra působil jako fajn chlapík. Tihle „slavní“ to asi nemají vůbec lehké. Každý na ně „nenápadně“ čumí, stejně jako my.
Chlum1
Chlum bitva 2
Chlum - Vydra
Pak jsme se přesunuli k Pardubicím – navštívili jsme Perníkovou chaloupku (čekal jsem venku se psem, takže nevím, jaké to bylo) a Kunětickou horu – hrad už byl sice zavřený, ale byl krásný výhled do kraje.Kuneticka hora 2
Kuneticka hora 3
V noci jsme přespali na rozhledně Strážní vrch někde za Litomyšlí, ke které jsme putovali v noci asi 4 km lesem. Nebýt aplikace mapy.cz v mobilu, tak jsme ji v noci nenašli. Krásný východ slunce.
Rozhledna Strazni vrch 5
Rozhledna Strazni vrch 3
Rozhledna Strazni vrch 4
Přesunuli jsme se do Karlovy studánky – architektura pěkná, ale hrozných lidí a aut. Tak to bylo trochu zklamání.

V Malých Albrechticích je krásná rozhledna vytvořená z původních dvou vysílačů. Chtěli jsme dolů hodit létající talíř, ale vítr ho zavál do lesa a už jsme ho nenašli :-(. Tady je poslední fotka s létajícím talířem a potom moje ponožky po IMG_20160704_131609
procházení houštin při hledání talíře.
Rozhledna Albrechtice 1
Rozhledna Albrechtice 3
IMG_20160704_135602
Přesunuli jsme se do Velkých Losin, kde je poslední továrna na výrobu ručního papíru u nás. Nejen že se na paní průvodkyni pěkně dívalo, ale uměla i hezky vyprávět. Bylo to zajímavé a za návštěvu to určitě stálo.
Velke Losiny1
Velke Losiny 3

Vykoupali jsme se na přehradě Slezská harta, která je turismem téměř nedotčena, skoro žádné kempy a málo lidí, moc pěkné.

A byli jsme na hradě Bouzov – to je prostě krása jak z pohádky. S manželkou jsme vyběhli do věže, synek šel na jiný prohlídkový okruh.
Bouzov 1
Bouzov 2
Protože pak lilo jak z konve, byli jsme vděční za turistickou ubytovnu. Majitelkou byla neuvěřitelně vitální 83-letá paní, která před patnácti lety ubytovnu (původně školu) koupila. Jezdí tam spousta lidí, hlavně školní výlety a paní jim dokonce vaří!!! Takovéhle lidi mám rád. Je to pro mě útěcha, že i ve vysokém věku může být člověk aktivní.

Navštívili jsme vypálenou vesnici Javoříčko. Sice to na dovolené působí trochu ponuře, ale každopádně to má za sebou zajímavý příběh. Nechtělo se nám navštěvovat místní muzeum a tak jsme si potom dohledali na internetu, co se vlastně v té vesnici odehrálo. Samozřejmě to je od Němců zvěrstvo, ale svou negativní roli v tom příběhu sehrál i opilecký vůdce ruských partizánů. Musela to být hrozná doba.

No a samozřejmě jsme šli do Javoříčských jeskyní. Ještě nikdy jsme tam nebyli a moc se nám to líbilo.
Javoricske heskyne 1
Javoricske jeskyne 2
Asi nejlepším zážitkem ale byla návštěva Vítkovických hutí v Ostravě. Udělali z toho fantastické muzeum. Věž má 71 metrů a člověk vyleze na vrchol tavící pece a má krásný rozhled na celý areál, který působí jak ocelové město z knížky Julese Verna. Potom prohlídka pokračuje uvnitř vysoké pece, člověk se dozví i spoustu zajímavostí o historii okolních budov a blízkých dolů, a o tom, jak se tady pracovalo.
Ostrava 2
Ostrava 5
Ostrava 7
V areálu jsme šli ještě do Malého muzea techniky, kde si mohl člověk vyzkoušet spoustu zajímavých technických věcí. Byly tam modely aut, staré přístroje, hudební nástroje a spousta dalšího. Bylo to hodně interaktivní a tak si mohl synek něco vysoustružit a vyfrézovat ze dřeva na malých strojích, spoustu věcí si osahat. Krásný zážitek.

Potom jsme se, samozřejmě zase pozdě, dostali k hradu Hukvaldy. Možná, že jsme měli i štšěstí, byla tam i tak spousta lidí, takže nic pro nás. Krásné jsou ale stromy v parku – stromy s ohromnými kořeny – v jejich spleti není synek skoro ani vidět.
Hukvaldy
No a pak jsme jeli přes Zlín (pěkné město) k Baťově kanálu, kde jsme si chtěli půjčit loď. Všechny motorové lodě a čluny byly obsazeny a už to vypadalo bledě.
Pán v půjčovně nás asi odhadl tak trochu na exoty a půjčil nám loď bez motoru. Byli jsme jediní, kdo tam pádloval, všichni ostatní měli lodě s motorem.
Batuv kanal 1
Chtěli jsme doplout k jedné hozpodě, ale udělal se protivítr a už jsme to chtěli vzdát. A okolo nás jel člun, který jsme si stopli, oni nás zapřáhli na lano a k hospodě odvlekli. Je to vidět na fotce s Barčou na přídi naší kocábky. Jeli jsme i přes zdymadla, což byl pro mě nový zážitek. Byla to sranda a budem na to vzpomínat.
Batuv kanal 3

Prošli jsme si Uherské hradiště a přesunuli se do Brna, kde jsme nabrali nejstaršího synka, který tam bydlí. Ten měl odněkud dva lístky zdarma do ohromného akvaparku v Pasohlávkách u Novomlýnských nádrží. S nejmladším si to tam moc užili, my jsme s manželkou prolenošili odpoledne. Sledovali jsme jezdce na prknech na vodě, kteří se nechali vléct lanem. Jmenuje se to tuším wakeboarding a už samotná jízda je docela umění. Natož ježdění přes různé překážky a skoky.

Pak zase Brno a návštěva výborné indické (asi krišňácké restaurace) Avatar. A pak už hurá domů s nakoupenými meruňkami z Jižní Moravy (už jsou z nich kompoty).
Tak snad jste z fotek a popisu trochu nasákli tím sluncem a cestováním. Bylo to moc fajn a budem na to vzpomínat.

Francis Scott Fitzgerald – Big Gatsby – Velký Gatsby

Miluju povídky J.S. Fitzgeralda a třeba jeho myslím neprávem opomíjená knížka Pat Hobby je jednou z mých nejoblíbenějších knížek vůbec. (Příběh s autobiografickými rysy o stárnoucím kdysi úspěšném hollywoodském scénáristovi).

Nějak jsem se ale nikdy nedostal k přelouskání jednoho z jeho nejslavnějších románů Big Gatsby.

Už jsem ho měl dokonce jednou ve čtečce, samozřejmě jsem to někde upirátil, a asi po 30 stránkách se začal děj opakovat. Zpočátku jsem si myslel, že to je schválně a že to má v tom románu nějaký význam, po pár stránkách jsem ale zjistil, že to takhle Fitzgerald určitě nevymyslel.

Nedávno jsem hledal nějaké audio, co bych si pouštěl před spaním, když už mám unavené oči.
A úplně náhodou jsem zjistil, že na jůtůbku je k poslechu celá knížka. Pro jistotu jsem si poslechnul i kousek za půlkou, aby to nebyla stejná šulistovina jako tehdy ve čtečce.

Bohužel musím přiznat, že jsem se přecenil. Moje angličtina ještě není dostatečně na výši na to, abych poslouchal četbu podobného typu, na druhou stranu ale považuju za úspěch to, že jsem to doposlouchal a vnímal děj.

Fitzgerald má poměrně košatý jazyk a s tím není moje omezená slovní zásoba moc kompatabilní.
Byly chvíle, kdy se hýbal děj a kdy jsem rozuměl prakticky všemu, pak ale byly chvíle, kdy mi utíkaly celé věty :-(
Zapřel jsem se a zkoušel se víc soustředit a na konec jsem těch pět a půl hodiny doposlouchal.
Bohužel s tím, že jsem si četbu moc nevychutnával, a byl jsem rád, když jsem se orientoval v tom, co se právě děje. Jestli byla oblaka purpurová nebo nachová, to mě míjelo. (Poslech většinou končil vypnutím mozku a usnutím).

O čem to je, nebudu moc prozrazovat.
Příběh se odehrává ve dvacátých letech minulého století. Vypravěčem je mladík Nick Carraway, který přijede do New Yourku a pronajme si dům na Long Islandu vedle magnáta Gatzbyho, třicátníka s tajemnou minulostí, který pořádá okázalé večírky.
V příběhu figuruje takový trochu neotesanec a hulvát Tom, což je manžel Daisy, golfistka Jordan Bakerovou a pak ještě pár postav.
Ke konci z toho vyplyne kritika tehdejší společnosti, vztahů, snobizmu, přetvářky.

Zápletku není nutné prozrazovat.

Jak se mi to líbilo?
Bylo to zajímavé a to, že to ve mě nezanechalo pocit výjimečnosti, můžu přičíst pravděpodobně na vrub právě mojí angličtině.
Tak po půlce mě to dokonce i dost chytlo a třeba přímá slovní konfrontace Toma a Gatzbyho byl napínavý souboj na ostří nože, kdy bylo jasné, že jeden z těchto dvou mužů žil velkou část svého života v iluzi, že ho má určitá žena ráda…
Velký podíl na tom, že se mi to docela líbilo, měl i chlapík, co to načetl (nevím, jestli se v audiobranži tohle povolání nějak jmenuje). Suprácky měnil hlasy s tím, jaká postava zrovna mluví. A bylo mu pěkně rozumět. Prostě problém opravdu jen na mé straně.

Po poslechu posledního kousku a obligátním usnutí a probuzení jsem si uvědomil, že mám v ději jednu určitou nejasnost.

Chtěl jsem si někde přečíst stručný děj, a i na tohle jůtůbko pamatovalo.
Tak pro ty, kterým se nechce trávit večery s knihou, nechtějí poslouchat pět a půl hodiny audio a chtějí znát děj – tady je to stručně pěkně i s obrázky.

Vím, že byl podle knížky nedávno natočen i film, ale byl to myslím dost propadák. Tím ztrácet čas nechci.

Chystám se hledat další audioknížky, abych se v poslechu trochu pohnul.

Investování – aneb, koupil jsem zlatý důl :-)

Máme tu další díl našeho seriálu jak přijít o těžce ušetřené peníze.

Co se tedy odehrálo za poslední půlrok? No vážně, je to půlrok, co jsem tady psal o svém investování.

Gold miner with nugget

Gold miner with nugget


Tak začneme průsery.
Jak jsem už psal, celkem nechtěně jsem nakoupil při padajících akciích VIG víc akcií, než jsem zamýšlel. A to nebylo všechno. Na začátku roku se akcie dál parádně propadaly.
Vím, že se nemají v panice akcie prodávat. V tomhle případě to bylo ode mě ale chladnokrevné rozhodnutí. Věděl jsem, že jsem při koupi VIG udělal chybu a nechtěl jsem sledovat, jak spadnou kdo ví kam a pak čekat roky na zotavení. A hlavně. Neměl jsem cash a já jsem chtěl mít peníze na nákup, až bude trh dole. A chtěl jsem udělat takový pokus, co to udělá, prodat je, když jsou prakticky ve volném pádu.

A teď s odstupem vidím, že to bylo dobré rozhodnutí. Přišel jsem asi o 2500 kč. Což není samozřejmě dobře. Ale akcie VIGu se propadly dost hluboko a za poslední měsíce nejsme zdaleka na mé prodejní ceně.

Nic moc si nevedl ČEZ, protože laciné energie….. Když byl pod 400 kč, dokoupil jsem ještě další. Teď se postupně zotavuje, dividenda bude 40 kč jak jsem očekával, jsem ještě pár procent pod nákupkou, ale to není problém.
Takže mi z toho není ani teplo ani zima. Nic mě netlačí k prodeji, věřím, že už bude jen líp.

Trochu jsem si zataktizoval u Deutsche Bank – ta se obchoduje na RM-systému, takže lze za nízký poplatek koupit menší množství. Přišlo mi, že je ten propad dost neodůvodněný a tak jsem na dvakrát koupil. Zatím ale bohužel nejsem tam, kde bych chtěl být. Ale všeho do času.

Malou investicí byla koupě menšího množství Monety Bank (předtím GE Bank). Sice jsou IPO většinou ztrátové, ale tady to bylo asi opravdu podhodnocené. Koupě 69,25 Kč, teď jsme na 72-75, podle strachu z Brexitu. Ale neprodávám, čekám.

No a teď něco o zlatých dolech a mé zatím asi vůbec nejlepší investici.
Před koncem minulého roku došlo k většímu výkyvu na trhu a já jsem se chtěl proti podobným propadům trochu zabezpečit.

Uvažoval jsem o koupi ETF zlata, ale samotné zlato se mi v akciích nezdá dobrý nápad. A vzpomněl jsem si na tehle článekFinmagu o tom, že zlato drhne držkou zemi a kupodivu ještě hůř jsou na tom těžaři zlata. Akcie těžařů reagují na výkyvy na zlatě mnohem víc a těžaři byli na rekordně nízkých hodnotách dokonce i vůči zlatu samotnému.
Navíc jsem tou dobou četl zrovna článek nějakého odborníka o tom, že zlatu definitivně odzvonilo a to mě utvrdilo v tom, že by to mohla být dobrá příležitost :-).
Jejich odvětví už bylo hodně osekané a někde jsem četl, že při ceně zlata kolem 1200$ za unci jsou schopni vegetovat. Že by všichni zkrachovali se mi nezdálo, P/E bylo něco kolem 2, takže k indexu S&P 500, který byl tuším hodně přes dvacet, pěkné.

Nebyl jsem schopen vyhodnotit, kterého ze zlatokopů koupit a nechtěl jsem moc riskovat, takže jsem se rozhodl pro ETF těžařů zlata. Tady jsem si vybíral mezi staršími zaběhnutými firmami gdx a fondem s mladými zlatokopeckými společnostmi, které by v případě obratu trhu měly vylétnout ještě výš než staré. Já jsem ale zvolil konzervativně staré firmy.
Dalším dilematem byly vysoké poplatky na americkém trhu u Fio– abych byl aspoň na 1 procentu, musel bych koupit tak za 20 000 kč. Tolik jsem neměl, peníze za VIG a něco bokem mi daly necelých 18 000.
Řešením by asi bylo i otevřít si účet někde, kde mají příznivější ceny za poplatky při obchodování na cizích trzích, ale do toho se mi nechtělo.
Rozhodl jsem se, že do toho půjdu a první týden v lednu 2016 jsem chtěl navštívit pobočku Fio banky a nechat si vysvětlit fixování kurzu a pak zainvestovat.
Jenže hned první obchodní den roku došlo k propadu kvůli Číně a tak jsem za připravené peníze prostě koupil hned bez fixace. Jak moc velká chyba to byla se ukáže při prodeji akcií :-).

Koupil jsem za 14,05$ za akcii + ten šílený poplatek. Ale věřil jsem, že to vzedmutí trhu vykompenzuje.
A taky že jo. Máme konec června a jsme na 26 $ i s tím, že květen byl propadák a červen nic moc. Takže supr.
Jak je vidět na grafu, nastoupil jsem v pravou chvíli – klikněte si na obrázek, ať něco vidíte. Je to poslední déčko v modrém kosočtverci v pravo – (v linuxu neumím udělat červenou čáru:-().
Snímek obrazovky 2016-06-19 21:04:27
Myslím, že při současných záporných úrokových sazbách a nejistotě půjdeme ještě nahoru, ať už si říkají bankéři z FEDu co chtějí. Líbí se mi, jak jim každý visí na rtu, když mluví o tom, že teď už, teď už opravdu zvýší sazby a pak přijde nějaký statistický údaj (jako třeba teď o vytváření nových pracovních míst v USA a jsme někde úplně jinde).

Druhý graf jsou zisky, do kterých nejsou započítané dividendy, které už budou taky tvořit nějakou tisícovku.
snimek2
Celkově jsem tedy propad trhu přežil a deru se zase vzhůru. Tak snad to půjde takhle dál.

←Starší