Zimní plavání

Jak už jsem tady psal, při cestě do práce na kole (mám to 15 km tam, 15 km zpět) se ráno stavuju na rybníčku, kde se koupu.

Je to výborná věc, která má (nebo měla) tu nevýhodu, že to je (byla) záležitost tak tří, čtyř měsíců v roce.

Na konci letešní sezony v srpnu mě napadlo, že by bylo fajn sezonu prodloužit alespoň o měsíc. Tajným snem bylo prodloužení na dobu, kdy jezdím do práce na kole – to je tak 8 nebo 9 měsíců v roce.
A tak jsem to zkusil.
Září bylo relativně teploučké, takže nebyl problém, trochu chladnější voda, ale proti létu žádný extrémní rozdíl.

No a pak přišel říjen (to už tam ráno nebyli ani rybáři, kteří tam v sezoně vysedávají) a rybník teď mám jen sám pro sebe. Což má svoje plusy i mínusy.
Navíc, ráno už není světlo – po změně času na konci října sice chvíli světlo bylo, ale už je zase tma. Což mi ale vůbec nevadí.
A v říjnu došlo k docela zásadnímu poklesu teploty. V létě ani v září jsem teplotu neměřil, protože jsem neměl teploměr. Ale typoval bych, že voda mohla mít v září kolem 10 stupňů nebo víc.

V říjnu přišel ze dne na den podzim a tady jsem měl trochu problém do vody vlézt.
V druhé půlce října jsem si koupil teploměr a voda měla tak těch sedm, osm stupňů. V té době mi ta voda připadala hrozně chladná, měl jsem i strach, aby se mi něco nestalo. Bylo to období, kdy jsem se musel hodně překonávat.

A přišla první „poprvé“.
Tak poprvé v životě jsem šel do vody na rybníku po omrzlé trávě.
Poprvé v životě jsem se koupal ve vodě, která měla 8 stupňů a míň.

No a zkusil jsem i listopad. A tady byla zase další „poprvé“.
Poprvé v životě jsem plaval v zimní čepici, protože jediné místo, kde mi byla zima, byla hlava. (nevím, jak to mají plavci s plavkama, já plavu bez nich a je to OK).
29.11. jsem vlezl do vody a při plavání mě lehce řezala do krku slaboučká vrstva ledu.
A 30.11. jsem poprvé v životě lezl do vody, kde jsem si prolamoval cestu ledem. Problém byl v tom, že už se nedalo plavat, chvíli jsem překvapeně trčel po krk ve vodě a zase jsem vylezl zpátky na břeh.

Prosinec
Včera, 1.12. začal led tát a tak jsem kousek plaval v takové ledové kaši na hladině u břehu.
Poprvé v životě jsem šel do vody po sněhu.
Uvidíme, jaká další poprvé mě čekají dál :-).
img_20161201_063853
Teď už nejde o to, že bych přeplavával rybník jako v létě, ale uplavu (pokud to led dovolí :-)) 20 nebo 30 metrů a hotovo.
Zatím mám pořád strach z nachlazení a z toho, že bych mohl třeba dostat křeč (na kousnutí pumpy radši nemyslím) a tak se držím u břehu, abych pár tempy dopádloval na mělčinu. Problém je v tom, že jsem na rybníku sám a pomoci bych se nedovolal.

A tady pár postřehů z toho, co mě při „zimním plavání“ překvapilo, nebo co mi přišlo zvláštní.
img_20161201_063841
Tak hlavně mi připadá zvláštní, že chodím dál plavat, i když je okolo mě sníh a od pusy mi jde pára.
Kdyby mi někdo v červenci řekl, že budu koncem listopadu a v prosinci na Bagru při koupání vylamovat kusy ledu a hrát si na ledoborec, asi bych mu nevěřil.

Překvapila mě krása ranní přírody na rybníce.

Překvapila mě relativní pocitová teplota vody. Třeba minulý týden byl vzduch asi dva nebo tři stupně pod nulou (voda měla tak dva, tři stupně nad ) a mě to přišlo úplně v pohodě.
Většinou lezu do vody tak na čtyři etapy – pod pás, nad pás, břicho a pak plavu. Ale tady to je v poslední době tak, že jdu hned k břichu. Prostě ten chlad už nějak moc necítím, nebo mě tak nezaskočí, nevím.

Jednou z věcí, která mě překvapila úplně nejvíc, je pocit, když člověk vyleze z vody.
Moje představa byla taková, že zimní plavec vyleze z vody, cvakají mu zuby, rychle se zabalí do přikrývek, dá si grog a běží do nějaké vytopené místnosti.
Skutečnost, alespoň u mě, je ale mnohem příjemnější. Prostě vylezu z vody a vůbec, opravdu vůbec mi není zima. V klidu se utřu (tělo je takové méně citlivé), pomalu se ustrojím a odjíždím na kole do práce (nebo teď v poslední době, kdy musím kvůli sněhu jezdit vlakem, odcházím). A ten pocit je příjemný.
img_20161201_063724
Další věcí je vnímání. Sedíte na schůzi v práci a myšlenkama jste někde doma, na pláži, u jiných problémů…
Ale při vstupu do chladné vody jsem TADY a TEĎ a aspoň tu chvilku za den vnímám velmi intenzivně přítomný okamžik.

Nachladnutí.
Může to být náhoda, ale letos jsem překvapivě ještě neměl svoji obvyklou podzimní chřipičku. Nikdy to není nic zásadního, ale je to nepříjemné.
Letos okolo mě doma všichni kašlou a já se zatím držím. Ale nedělám si nějaké iluze, že nemůžu onemocnět.

A ještě jedna pro mě důležitá věc.
Může to být jen dojem, nevím. Ale jsem vlastně 5x týdně ráno v přírodě a tak nějak s ní víc splývám, víc si jí všímám, víc si všímám počasí.
Nedávno jsem šel odněkud odpoledne domů a myslím, že to bylo právě díky zimnímu plavání, že jsem cítil větší propojení s okolní přírodou. Dříve jsem neměl rád sníh a zimu a teď to vidím jinýma očima.

Jaro bude zajímavé v tom, že se voda bude postupně oteplovat a rybník bude ožívat. Už se těším.

Příjemný večer s Martinou Trchovou a jejím triem

Už dlouho sleduju program Art – cafe v Broumově, kde se prezentují různé, většinou jazzové projektíky.

Už dlouho jsme nebyli s manželkou na žádném koncertě (naposled to byl výroční koncert skupiny Laura a její tygři v Praze).

Vždycky, když jsem měl nějaký koncert vyhlídnutý, tak mi do toho něco přišlo.

Tentokrát to ale zaklapalo a tak jsme se vydali do Sudet do kreslírny broumovského kláštera, kde nás v Art cafe čekala sklenka červeného, kávička a dvě hodinky dobré hudby.

Ty zajistila zpěvačka prezentující převážně vlastní tvorbu Martina Trchová a s ní i její trio:
Patrik Henel – kytary, zpěv
Radomír Polívka – kontrabas
Petr Chlouba – bicí

Hudbu nelze jednoznačně zavřít do nějaké hudební krabičky – pohybuje se někde mezi blues, folkem, jazzem, rockem a šansonem.
A aby toho nebylo málo, Martina Trchová se nevznáší jen nad hudebními žánry, ale ona i maluje a dělá spoustu dalších věcí – třeba cestuje, takže takový renezanční člověk.

Nechala kolovat svou knížku, která mapuje její pobyt v Himalájích, kde učila ve škole výtvarnou výchovu.
Samozřejmě nejde o nějaký román, ale o zachycení zážitků převážně výrvarnými prostředky.

Ale zpět ke koncertu. Většinou se mi ženské písničkářky moc nelíbí- některé ženské interpretky mají u nás doma kvůli mě dokonce ban :-), ale tady to bylo jiné a hodně dobré.
Kdyby to bylo na mě, mohlo by to být ještě víc jazzovější, ale i takhle jsem byl moc spokojen.

Příjemné bylo i zpěvaččino doprovodné slovo, členové kapely toho sice moc nenamluví, ale mají dobrý suchý humor.

Martina Trchová je každopádně zajímavý člověk a jestli se rozhoupu, objednám přes net manželce tu knížku o Himalájích a společně nadělíme její poslední album Holobyt. Ty písničky, které na koncertě z toho alba zazněly, se nám moc líbily.

Děkuju Martině a triu za pěkný večer

Black Mirror – 3. řada

Nad prvními dvěma řadami seriálu Netflixu Black Mirror jsem neskrýval své nadšení.

Stejně jako první dvě řady, obsahuje i ta třetí na sobě nezávislé příběhy. Oproti minulým řadám jich je ale více.
Není to klasické sci-fi.
Stručně řečeno: jsou to jakoby příběhy většinou z nedaleké budoucnosti, kde jsou ale technologie trochu dál (někdy opravdu jen lehce a třeba třetí díl třetí serie by se mohl odehrávat klidně dnes) a v příbězích je prezentováno, co by se mohlo stát a kam by to mohlo vést.

První příběh Nosedive třetí řady mě moc nezaujal.
bm1
Nechci se zaobírat do podrobna dějem, ale ve stručnosti tam jde o to, jak se prezentujeme (nejen) na sociálních sítích a jak jsou pro nás důležité všechny ty laiky a hodnocení ostatních lidí a jak jsme ochotni se kvůli tomu kvůli naší ješitnosti přetvařovat a jak ztrácíme svou přirozenost.
Tak tehle příběh mě moc nechytil, zdálo se mi to až takové polopatické.
Ale byla tam pro nás Čechy jedna taková zvláštnůstka. V jedné chvíli tam uslyšíme češtinu.. Nejdříve jsem si to nějak nedokázal zařadit – myslel jsem, že kousek filmu už někdo předaboval, ale byl tam i český nápis a mělo to ve filmu určitý důvod.
I když, kdyby tam nebyla čeština, ale třeba polština nebo čínština, mělo by to (kromě téhle zvláštnosti pro českého diváka) stejný význam.

Druhý příběh Playtest byl pro mě opravdu top. Ještě mnohem dříve, než se začala rozvíjet zápletka s počítačovou hrou, mě příběh vtáhl.
bm2
Sice nehraju počítačové hry, ale i tak jsem se do děje pěkně zabořil. (Můj hráčský um ustrnul na vláčku projíždějícím mezi překážkami a u hada pojídajícího kuličky, nebo co to bylo. To jsem absolvoval na našem prvním PC 486, které jsem si sám ještě v minulém století sestavil z náhradních dílů) Člověk viděl, jak už se těžko rozpozná, kde končí hra a kde začíná nebo končí realita (ještě že u toho vláčku a hada to bylo celkem jasné :-)). Mělo to atmosféru, napětí, myšlenku. Moc se mi ten díl líbil.

Ve třetím díle Shut Up and Dance bylo také napětí, mělo to tempo, člověk přesně nevěděl, kam to směřuje.
bm3
Myslím, že by se na to měl podívat každý, kdo si myslí, že je za svým počítačem pěkně anonymní a že ho nemůže nikdo třeba vydírat. Byl to jeden z dílů, kde jsem nezaznamenal žádnou technologii budoucnosti a kdyby se něco takového opravdu stalo, ani bych se nedivil.

Čtvrtý díl San Junipero bych se neodvážil úplně hodnotit – musím se na něj podívat ještě jednou s titulky. Myslím, že mi kvůli mé angličtině v příběhu něco uteklo.
Snad moc neprozradím, když napíšu, že se tady jednalo o milostný lesbický příběh a vzpomínky.
bm4
Až tak do tří čtvrtin to vypadalo opravdu jen jako milostný příběh bez nějakých technologických udělátek, i když mi tady občas nebylo jasné, ve kterém období se daný úsek odehrával.
Nejsem tedy schopen příběh zhodnotit, po opáčku s titulky snad budu moudřejší.

A je tu pátý díl – Men Against Fire.
bm5
Pro ten mám jen samé superlativy. Chytrý, napínavý, a hlavně v něm proběhl úžasný nečekaný zvrat ve vnímání kladných a záporných postav. To už jsem hooodně dlouho nezažil.
Na začátku si příběh klasicky zařadíme do určitých schemat, která známe z jiných fantastických, válečných nebo třeba i zombie – filmů, z počítačových her.
Ten zvrat a následné prozření, to bylo pro mě hodně nečekané a člověk si uvědomil, že dobro a zlo bylo v realitě úplně jinde, než si myslel.
Technologie je tady o chlup dál než ta naše, třeba práce s rozšířenou realitou. Ale to nebylo až tak důležité. Mnohem důležitější je tady téma manipulace s člověkem a jeho vnímáním reality. Ještě dlouho po shlédnutí jsem nad příběhem přemýšlel.

Příběh šestý Hated in the Nation se od ostatních liší délkou – většina příběhů trvá asi hodinu, tahle část je asi o půl hodiny delší. Moc jsem nerozuměl angličtině a tak jsem to radši skouknul hned s anglickými titulky.
bm6
Příběh byl zajímavý, o tom žádná, ale bylo tam pár věcí, které mi vadily.
Děj vymazlený, zvraty, napětí, technologie – to bylo supr.
Ale třeba postava vyšetřovatelky Blue mi úplně nesedla. Připadala mi až moc schematická, vykonstruovaná. Takže v porovnání s jinými filmy (ne s Black Mirror) samozřejmě i tady velký nadprůměr, ale v této serii u mě o trochu slabší, než ty nejlepší kousky.

Na začátku třetí řady jsem měl trochu strach, že bude jen nastavovanou kaší prvních dvou serií, ale to se naštěstí vůbec nepotvrdilo a i z této řady jsem hodně nadšený.

Pro mě je i důležitá motivace ke zlepšení angličtiny. Na většinu dílů mi moje angličtina z nouze stačila, ale v některých dílech jsem měl velké problémy. Šestý díl jsem dal radši hned s anglickými titulky, čtvrtý díl jsem pravděpodobně kvůli angličtině úplně nepochopil.

Nezbývá než napsat velkými tučnými písmeny: DOPORUČUJU!

A tady je moje hodnocení jednotlivých příběhů:
Příběh 1: 60%
Příběh 2: 90%
Příběh 3:80%
Příběh 4: ?
Příběh 5: 100%
Příběh 6: 80%

John Green – Looking for Alaska

No, tak předem je nutné říct, že to není žádný cestopisný román, kde by cestovatel bloudil a hledal Aljašku.
looking
Aljaška je jméno holky a román se odehrává ve škole, kam přijíždí do prvního ročníku náš hrdina.
Je to takový trochu nesmělý kluk, který neměl dřív moc kamarádů a tady na tom jejich intru začíná od nuly.
Není ničím moc výjimečný, snad jen tím, že ho zajímají poslední slova slavných lidí před smrtí. A to je v knize občas pojato docela zábavně.

Ve škole si získává nejen přátele, ale i první lásku (lásky). Jsou tady nějaké experimenty s pitím, kouřením a trochu i se sexem.
(Někde jsem četl, že snad byla knížka i chvíli kvůli sexu zakázaná. No, já tedy nevím, ale to museli zakázat nějací prudiči, protože tohle teda žádný odstíny šedi nebyly).

Spolu s hlavními hrdiny prožíváme i jejich lotroviny, které provádějí.

Co člověka při četbě hned upoutá, je zvláštní počítání kapitol. Nejdříve to jsou kapitoly před a potom po nějaké události.
Příklad: na začátku knížky to je třeba kapitola 100 dní před, 98 dní před atd.. Potom samozřejmě zase 2 dny po, 5 dní po atd..

Asi by bylo zajímavé napsat, co že se to v ten den D stalo, ale to by pro toho, kdo by si chtěl knížku přečíst, potom nebylo moc zajímavé.

Jak se mi to líbilo.
Nebyl jsem z toho nijak odvázaný, ale zároveň to nebyla nuda.
Angličtina byla pěkně srozumitelná a tak jsem to bral jako takovou oddychovku.

Je pravdou, že jsem si nedokázal nějak představit, co se po tom dni D bude půl knížky řešit, ale kupodivu až na takové pro mě nadměrné mudrování o životě to docela šlo.

Takže tak nějak průměr.

No a asi byl podle knížky natočen i film.
alaska-2
Jestli jsou tohle hlavní postavy, tak pak bych se na místě hlavního hrdiny snažil místo o Aljašku udržet Laru, která mi přijde výrazně hezčí.
Ale film jsem neviděl, ani se na něj nechystám.

Náročný měsíc

Minulých pár týdnů bylo pro mě hodně náročných.

Manželka odletěla na měsíc do Nepálu na trek okolo Anapuren a já jsem zůstal doma.
2016-10-22-10-19-35
Vše se ještě zkomplikovalo několika věcmi – musím na týden na služební cestu do Německa a ještě jedna věc, o které nechci mluvit, se trochu po…la. Ale všechno jsem nějak pořešil, takže už mám i čas napsat pár vět.
2016-10-21-09-23-38
Přibylo dost zařizování, praní a trochu i vaření., domácí úkoly a učení (ale ty úkoly jsem z větší části dělal i před tím).. Valily se podzimní práce na zahradě a jak už to tak bývá, v práci jsem musel zůstávat dýl.
2016-10-21-11-07-20
Těžko říct, kdo z nás dvou zažíval větší dobrodružství.
Třeba včera. Jeden můj syn je v 9. třídě a my jsme byli na takové té schůzce, kde se dozvíte vše ohledně přihlášek, zkoušek atd.. A dostávali jsme oficiální přihlašovací listy s razítkem a pořadovým číslem, které se pak zašlou na tu školu, pro kterou se kluk rozhodne. Papír by se každopádně neměl ztratit, protože je očíslován…
2016-10-21-11-19-29
Papír jsem si dal na místo spolujezdce v autě a když jsem dojel domů a otevřel jsem dveře auta, skočil mi do auta pes, aby mě přivítal a papír pěkně zašpinil bahnem a zmačkal ho, takže vypadá jako vytažený ze záchoda.
Chudák psík vůbec nechápal, proč ho radostně nevítám…. (Dnes jsem vše ve škole vysvětlil a sepíšeme jakýsi papír o ztrátě….).
31
S manželkou jsem ve spojení přes whats ap a pokud jsou někde na wifi, což je překvapivě často, tak to docela pěkně funguje.
f2
Má s sebou i takovou krabičku, kterou mají jinak třeba řidiči v kamionech. Takže pokud je signál, vidíme jejich pohyb a ušlé kilometry na internetu. Můj kamarád, který má kompletní přístup k datům má i záznam teploty a tlaku.
fb_img_1478231759459
Po změně na zimní čas je s telefonováním problém. Manželka mi volá, když jsem ještě v práci nebo na kole na cestě a ne na wifině, takže nemůžeme mluvit.
img-20161031-wa0001
Když potom přijedu domů, už to nebere, protože spí.
Dnes jsme spolu mluvili ráno. Sice byly u nás 4 ráno (posun je teď po změně na zimní čas tuším 5,5 hodiny), ale já stejně moc nespím, tak mi to nevadilo.
fb_img_1478238735605
Před odletem to bylo hektické. Třeba jsme na rychlo kupovali nový mobil. Když už jsme seděli v autě u prodejny, všimli jsme si, že je na krabičce SIM Europe only. Tak jsme zase běželi do krámu, kde nám vysvětlili, že nejdříve musíme dát do mobilu českou simku a pak pět minut telefonovat a tím se to zaktivuje. Pak už by tam měla frčet třeba i ta nepálská.
Tohle jsou prostě věci, kde by člověk nečekal problém a na místě by mohl být nemile překvapený.

Nechci tady popisovat manželčinu cestu. Jen stručně. Jede s dalšími lidmi, z nichž většina tam už několikrát byla a zná místní poměry.
f4
Několik dní se aklimatizovali v Kathmandu a potom jeli sedm hodin autobusem do hor. Nejvyšší sedlo je ve výšce asi 5500 m, kde byla manželka včera. Zvládla to, ale byla hodně unavená a při klesání dolů jí bylo špatně.

Některé fotky jsou z Kathmandu, další pak z hor.

Já pokračuju každý všední den v koupání před prací na rybníčku. Dnes jsem poprvé v životě lezl do rybníka z omrzlé trávy.
Zatím to je relativně v pohodě. Vzduch byl lehce pod nulou, voda měla asi 6 stupňů (těch 5 na obrázku už bylo po chvilce na vzduchu, takže se teploměr vyndaný z „teplé“ vody trochu ochladil :-)). Je potřeba si fotku zvětšit a hledat červený sloupek.

teplota vzduchu

teplota vzduchu


Uvažuju, že navštívím při jejich tréningu otužilce ve vedlejším městě. Ti začínají teď od listopadu trénovat. Chtěl bych od nich získat nějaké rady – přece jen, jsem začátečník a byl bych nerad, aby se mi třeba kousla pumpa. Sice nejsem nikdy ve vodě moc dlouho a uplavu jen pár desítek metrů, ale i tak.
teplota vody

teplota vody


Dnes jsem si koupil jednu věc, kterou jsem si udělal radost.

V Německu jsem si nechal přes kolegu koupit a poslat internetové rádio.
ir
Už dlouho jsem s touhle myšlenkou koketoval. Doma totiž poslouchám anglická a americká rádia z mobilu, což má ale spoustu nevýhod.

Tak až ho budu mít delší dobu, napíšu třeba i nějakou tu recenzičku. Zatím jsem ho vyzkoušel a jsem nadšený.
Cena mi přišla supr – 50 Euro, tedy asi 1400 kč. Kamarád si ho chtěl hned objednat taky, ale už bylo vyprodáno.

O mých obchodech na burze a o projektu www.cztip.eu se rozepíšu někdy jindy podrobněji.

Teď nemůžu, běžím žehlit :-)

←Starší