Petr Stančík – Pérák

Jako první jsem četl od Petra Stančíka knížku Mlýn na mumie, která se mi hodně líbila.

Originální, vtipná, skvělý jazyk. I když jsem k ní měl nějaké výhrady, prostě jsem neodolal a hned vzápětí jsem si přečetl Péráka.
Knížku, kterou Stančík napsal před Mlýnem na mumie.
perak_grus
Děj je situovaný do období protektorátu. V době, kdy je lidem nejhůře, se snadno šíří legendy o hrdinech. A v té době byl takovou legendární postavou Pérák – jakási odnož Supermana. Chlapík, který měl v nohách zabudované pružiny, pohyboval se bleskurychle po Praze a škodil Němcům.

Této postavy se Stančík chytil a vytvořil knihu, která má sice jen pár obrázků, ale je to prostě komiks.

Opět skvělý jazyk, originalita, od knížky jsem se skoro nemohl odlepit. Jde jen o to, aby se při čtení člověk dostal na tu správnou vlnu (musí počítat s tím, že je všechno nadsazené, že se přehání – Pérák je prostě legenda).

V knize vystupují i reálné postavy – Beneš, Heydrich a další, což bylo, alespoň pro mě, oživující.

Někde za polovinou knížky jsem dostal strach, že se děj rozklíží a vydá se několika směry, tak jak na mě působil Mlýn na mumie (za ten dostal Stančík mimochodem Magnezii literu).
I když to tak chviličku vypadalo, naštěstí se tak nestalo.

Pro mě tedy Pérák získává o pár bodů víc než Mlýn na mumie. (I když možná nebyl až tak vtipný).
Určitě doporučuji přečíst.

Nevím, jestli se pustit ještě do Stančíkových Andělích vajec, na které jsem slyšel ne zrovna nadšené ohlasy, nebo si někde sehnat jeho knížku pro děti Mrkev ho vcucla pod zem. Bylo by zajímavé si přečíst, co Stančík servíruje dětem.

Petr Stančík – Mlýn na mumie

Praha, píše se rok 1866.
Komisař Durman řeší případ vraždy pošťáka, pak dalšího pošťáka a pak dalšího …
Je zamilován do mladé slečny Hedvábné, ale sex řeší v bordelech a s příležitostnými známostmi.
Při pátrání nezapomene navštěvovat pražské hospody a užívat si různých kulinářských specialit.
Mezi tím pronásleduje podezřelého anarchistu na jiný kontinent, ve Francii se školí v problematice sériových vrahů, dostane se mezi cikány a zažívá spoustu dalších dobrodružství.
Další rovinou knihy jsou historické události – hlavně Prusko-rakouská válka.
Durman se tak nějak mimochodem setkává i se spoustou známých osobností – s Nerudou, Smetanou, Tyršem…
mlyn
První třetina až polovina knížky pro mě neměla chybu. Byla to nálož. Skvělý jazyk, gejzíry nápadů, slovní hříčky, jemná nadsázka. Bylo vidět, jak má autor tohle období zmáklé.
Líbil se mi i jazyk, jaký Stančík používá. Neotřelé obraty, slovní hříčky. Dojem dobovosti je navozen používáním archaičtějších výrazů, ale přitom samotné vyprávění je psáno relativně moderním jazykem.

Skvěle je vykreslena atmosféra Prahy.

Kapitoly byly uvozeny takovými moudry. Ta mi připadla často geniální.

Ale něco mi na tom začalo postupně trochu vadit. Občas se opakovaly motivy, vadilo mi, že je příběh pro mě až příliš odtržený od „skutečnosti“, trochu bych asi ubral na vulgarizmech a hlavně – najednou tam byla spousta různých odboček v ději.

Problém Petra Stančíka podle mě není v tom, že by neměl fantazii.Naopak – tu má ohromnou a podle mě bohužel chvílemi i dost nespoutanou.

Konec knížky byl tak nějak, asi i kvůli tomu, rozplizlejší.

I když některé věci byly hodně povedené i v druhé polovině. Třeba odhalení totožnosti Egona Altera (to byl výborný nápad) celkově jsem cítil pokles.
Takže i přes kritiku jsem byl docela nadšený.

Mlýn na mumie napsal Stančík až po knížce Pérák.
Já jsem si Péráka tedy přečetl hned po mumiích a líbila se mi ještě víc, než Mlýn na mumie.

Celkové hodnocení Mlýnů na mumie– skoro výborná kniha, která mohla být úplně výborná. Každopádně ale i tak doporučuju.

Teplotní čidlo ThermoPeanut

Minulý rok jsem se začal věnovat zimnímu plavání – to znamená, že se chodím před prací koupat na rybník i v zimních měsících.

Minulou sezonu jsem kromě ledna a února, kdy jsem chytil nějakou virozu, chodil plavat skoro každý všední den (když zamrznul rybník, chodil jsem do řeky).
Snímek obrazovky 2017-10-04 20:05:43
Protože jsem neměl se zimním plaváním zkušenosti, pořídil jsem si teploměr – asi za třicet korun takovou růžovou rybičku. Teplotu vody jsem chtěl znát kvůli tomu, abych věděl, při kolika stupních mám jaké problémy a abych to nepřehnal a nezkolaboval. A abych věděl, jak daleko můžu plavat.

S teploměrem ale bylo několik problémů.
Buď jsem měřil teplotu tak, že jsem ho na začátku dal do vody, pak jsem plaval a teploměr nakonec vylovil. Šel jsem na břeh a baterkou z kola nebo mobilem jsem si svítil na stupnici na teploměru.
Nevýhody – teploměr jsem někdy nemohl ve vodě najít. (Od října už je při ranní koupeli šero nebo tma).
Když byla velká zima – třeba 5 nebo víc stupňů pod nulou, byl docela problém tam řešit tyhle blbosti, takže jsem většinou teplotu neměřil.
Nebo jsem se vykoupal, ustrojil a potom jsem šel rukou strčit teploměr do vody.
K nevýhodám u první metody se ještě přidalo to, že u břehu je podle mého názoru často znatelně teplejší voda.

Chtěl jsem si tedy, když žijeme v té digitální době, pořídit něco rozumnějšího.

Požadavky:
Mělo by to být vodě odolné.
Chtěl jsem, aby se mi data zobrazovala na mobilu a to tak, že se data uloží – tedy abych nemusel na břehu vytahovat mobil.
Samozřejmě jsem nechtěl, aby to vážilo kilo nebo aby to bylo velké jako nákupní taška.
Cenu jsem si stanovil tak do 1 000 kč. (Zdá se to moc, ale do svých koníčků prakticky nedávám žádné peníze a obzvlášť zimní plavání mě nestojí kromě praní ručníku nic. Koupu se bez plavek a nepotřebuju žádné další vybavení :-)).

První hledání na internetu.
Představoval jsem si, že se na mě vyhrne x různých zařízení a já si pěkně podle svých kritérií vyberu.

Tak abych to nezdržoval – mým kritériím nevyhovovalo vůbec nic, ať jsem hledal kde chtěl. Ale ani náhodou.

Existuje takový plovák do bazénu, který by řekněme po menších úpravách vyhovoval, ale teplota se bohužel nezaznamenává – pro mě nepoužitelné. Hodnocení uživatelů navíc rozpačitá.

Nakonec už jsem uvažoval o fitneshodinkách, které měří teplotu pomocí ultračerveného paprsku. Ty bych dal nějaké voděodolné krabičky (hodinky byly sice vodě odolné, ale předpokládám, že se nedá paprskem měřit přímo ve vodě). Je to nějaký čínský výrobek. Stáhnul jsem si aplikaci, abych se podíval, jak to zaznamenává teplotu.
Nemile mě překvapilo už hodnocení aplikace :-)

Nedal jsem se odradit . Zaregistroval jsem se a z aplikace jsem odeslal přihlašovací mail, který asi dodnes bloudí někde po Číně – nikdy nedorazil. Zkusil jsem to ještě jednou – další vypuštěný bludišťák.
Takže tyhle hodinky jsem vzdal.

Mám kamaráda, který má takový zvláštní koníček – vyvíjí různá kamna. A tak jsem zkusil jeho, protože má určitě přehled o měřících zařízeních.
Něco mi říkal o chytrých čidlech. A další den mi poslal odkaz na ThermoPeanut.
cidlo1
I když jsem zkoušel hledat co nejvíc informací, moc podrobností jsem nenašel.
Jedna nevýhoda byla jistá – čidlo není vodě odolné.
Výhody – teplotu to mělo v sobě uchovávat po dobu 15 dní, i kdyby se člověk mezi tím přes bluetooth nepřipojoval mobilem.
Rozsah -20 až +40 stupňů (což by pro moje otužilectví mělo stačit :-)).

Co mi nebylo jasné, byly intervaly měření. Všude se psalo jen to, že jsou nastaveny intervaly 15 minut, které jdou snížit. A tady jsem se trochu bál. Plavu jen pár minut a někdy, když je voda pod 5 stupňů, nevydržím ve vodě dlouho – možná tak minutku. A to by mohl být problém.
cidlo2
Risk je zisk a tak jsem si čidlo objednal.

V eshopu rozbaleno.cz bylo za 600 kč, ale nějak mi to nevygenerovalo objednávku.

Tak jsem ho objednal ze sunnysoft.cz.
Abych mohl čidlo potápět, objednal jsem si někde ještě obal na mobil s krytím IP68 (lze ponořit do 5 metrů).
Vše dorazilo a tady jsou moje poznatky:

Pouzdro
Je to asi nějaká Čína, ale to nevadí. Pomocí dvou klapek se pouzdro otevře, vloží se předmět, v mém případě čidlo a zase zavře.
Tam není co pokazit. Kompas na pouzdru asi moc nevyužiju :-) (Možná se ještě časem podívám po nějakém menším vodotěsném pouzdru, ale to teď není důležité).

Čidlo
Stáhnul jsem si aplikaci (ta je pro více jejich výrobků), zaregistroval se a čidlo se na poprvé spárovalo s mobilem. Vše ok.

V nastaveních se dívám na intervaly – a sakra, nejnižší je 3 minuty, což je pro mě špatné.

Pročítám návod a mám šanci. Když se na čidlo zmáčkně, zapípá a změří teplotu. Jak zjišťuju později, ta se naštěstí i zaznamená. Takže mám snad vyhráno.
V aplikaci nastavuju interval měření ½ hodiny, protože víc nepotřebuju. Nepotřebuju vlastně ani to, ale čidlo nejde nijak jednoduše vypnout a takhle aspoň budu monitorovat teplotu venku u domu a ráno se v posteli podívám na mobil, kolik je venku stupňů.
cidlo3
Jak postupuju
Přijedu k rybníku, dvakrát zmáčknu v pár sekundovém intervalu čidlo (to pak budu v tabulce vědět, že jsem měřil teplotu vzduchu), hodím čidlo v pouzdru s plovákem do vody. Odstrojím se, zaplavu a když vylézám, zase dvakrát zmáčknu. Na časové ose podle toho potom poznám, kolik měla v té době voda.

Čidlo má pro mě asi jedinou nevýhodu, která ale není nijak zásadní. Asi to ani není chyba čidla – možná aplikace nebo mého mobilu. Nějak se mi nestahují ta uložená data. Teda stahují, ale nějak nepravidelně. Ale mě to nevadí, prostě, párkrát otevřu aplikaci a ony se časem stáhnou. Zkoušel jsem vypnout na mobilu bluetooth, nepomohlo. Pomůže až restart mobilu. Pro moje účely to je i tak ok.

A teď přichází jedna super věc, o které jsem ani nevěděl, že u čidla funguje. Jedním kliknutím na mobilu si můžu nechat poslat z mobilu data v tabulce ve formátu csv na mail. Pak se nechá s daty pěkně pracovat.
Jsem spokojený, vše (až na to stahování dat) funguje tak jak má. Na to, že čidlo není vůbec určeno k tomu, na co ho používám, je to bomba.
tabulka
A tady ještě pár věcí, které čidlo umí, ale já je nevyužívám (zatím):

lze nastavit spodní a horní teplotní hranici. Po jejím překročení nebo podkročení začne čidlo pípat a nebo se pošle hláška na mobil. To lze samozřejmě deaktivovat.

Lze nastavit frekvenci měření a frekvenci notifikací.

Na mobilu se zobrazuje nejnižší a nejvyšší teplota

Lze provést offset – kalibraci.

Stupně lze zobrazovat v stupních Celsia nebo Farenheita.

Čidlo spolupracuje s Nest – termostatem a podporuje IFTTT.

Suprový je ten export dat do mailu.
cidlo4
Můžete si koupit víc čidel a nastavit si u nich různé barvy.
Samozřejmostí je měření okamžité teploty z mobilu. Tady si ale dejte pozor, aby byl mobil spojený blutučkem s čidlem. Sdandardně totiž není. Takže zmáčknete na velké kolečko, kde vidíte kvalitu bluetooth-připojení a stav baterie. Mimochodem, ta by měla vydržet v závislosti na časových intervalech a teplotě tak půl roku, pak jde vyměnit. Je to standardní knoflíková baterie.

Takže, úkol splněn. Až na to podivné odesílání dat z čidla na mobil vše funguje jak jsem si představoval. A tahle vada mi nevadí. Ale možná přesto zkusím napsat na jejich podporu, čím to asi je.

Závěr – spokojenost, cíl splněn!!!

Kevin Mitnick a William L. Simon – Ghost in the Wires: My Adventures as the World´s Most Wanted Hacker

Ho ho, zase jednou knížka, která mě bavila.
Kde jsem k ní přišel?

Tentokrát mi ji nedoporučila žádná kamarádka, ale webová stránka goodreads.com, kterou jsem sám pro sebe nedávno objevil. Trochu se u téhle stránky zastavím.

V podobné službě jsem se už kdysi registroval. Tam to ale bylo pestřejší – filmy, počítačové hry, knihy, hudba. Narvali jste tam své oblíbence a pomocí algoritmů se vám ukázalo, co se líbí lidem, kteří mají rádi podobné věci jako vy. Bylo to zajímavé, ale myslím, že právě knížky bylo docela slabé místo (název těch stránek už si nemůžu za boha vybavit). Ale inspiraci pro filmy, seriály a hudbu jste tam určitě našli.
giw
goodreads.com se mi líbí. Narval jsem tam s hvězdičkovým hodnocením zatím něco přes stovku knížek, které jsem přečetl. Na oplátku vám stránka vyflusne typy na knížky, které by se vám mohly líbit. Myslím, že to ale není na základě algoritmů projíždějících komunitu, ale spíš bych tipoval na nějaké manuální zadávání a párování podobných knih, protože se vám dole ukáže, že knížka x vám byla doporučena na základě knížky y.
Nevýhodou (nejen) tohohle systému, ale i všech podobných, je to, že můžete uváznout v kruhu vám známých věcí. Je vám doporučováno něco podobného, co znáte, ale asi ne kniha, se kterou byste zabrouzdali třeba úplně do jiného žánru, do jiného čtenářského vesmíru.
Ale od toho mám fyzické kamarády, takže no problem.

No a na základě čehosi (na stránkách to lze dohledat, na základě jakých knížek vám byla doporučena tahle ale nechce se mi to hledat) mi počítač jako typ navrhnul knížku Ghost in the Wires o asi nejznámějším hackerovi světa Kevinu Mitnickovi, kterou napsal Mitnick společně s Williamem L. Simonem.

Knížky jsem se trochu bál. Představoval jsem si nudu. Sociální mimoň mi bude nějakou složitou technickou hantýrkou vysvětlovat, jak se naboural do toho a toho počítačového systému.

Neříkám, že tam nic takového není, ale rozhodně to není tak zlé, hantýrce se nechá většinou rozumět a je to psáno záživné a je to v míře nutné – prostě hacker asi nemůže psát bez toho o svém životě.

Knížka je čtivá, celkem srozumitelná, překvapivě vtipná, někdy i docela dojemná. (dojímal mě Kevinův vztah k mamince a babičce).

Abyste mohli tuhle knížku číst, nepotřebujete žádné speciální PC-znalosti. Sám se považuju za takového trochu lepšího uživatele a tápal jsem jen někdy. A to, že mi zrovna nebylo jasné, jak se Mitnick dostal zrovna do nějakého systému, vůbec nevadilo.
Asi nejvíc mě knížka překvapila tím, jakým způsobem se Mitnick většinou dostával k heslům atd…
mitnick
Sociální inženýrství
Mitnick dokázal mistrně většinou telefonicky manipulovat s lidmi a přimět je k tomu, aby se buď někam přihlásili, aby mu dali přihlašovací údaje a pod.. V několika případech si dokonce nechal nafaxovat kódy utajovaných programů, poslat nosič s informacemi nebo dokonce poslat karty do telefonu, kterými mohl podle potřeby měnit svoje telefonní číslo.

Vždy si dělal podrobné rešerže o firmách, do kterých se chtěl nabořit, znal jména ajťáků, operační systémy, rychle se naučil podnikovou hantýrku.

Protože jsem měl knížku jako ebook, nijak jsem si ji, jak to dělám u papírových knížek neprolistovával.
Proto mě na konci mile překvapila fotodokumentace. Tam člověk viděl na vlastní oči ty, o kterých se v knize píše a místa, kde se vyskytoval.

Myslím, že je všeobecně známo, že si odseděl pár let, takže tím snad nepokazím nikomu zážitek z četby. Sice to byla devadesátá léta, ale přece… Překvapilo mě, že když si člověk šikovně změnil identitu, bylo docela obtížné ho vypátrat. Věřím, že kdyby Mitnick v době, kdy unikal před FBI, dále nehackoval, neměli by s jeho schopnostmi šanci ho vypátrat.

Pokud si chcete knížku přečíst, tak nečtěte další řádky. Je tam pár spoilerů s částmi knížky, které se mi obzvlášť líbily. Takže se s některými z vás loučím a shrnuju, že se mi knížka líbila a doporučuju ji.
Mitnick
Zajímavá byla třeba scénka, kdy byl Mitnick správcem počítačové sítě v jisté firmě, jeho kamarád hacker zase v jiné. A závodili, kdo se dostane do sítě toho druhého.

Když byl Mitnick poprvé ve vězení, mohl z telefonního automatu volat jen na určitá čísla. Při tom se na něj celou dobu díval dozorce. Mitnick se postavil zády k telefonu a při hovoru předstíral, že se drbe na zádech. Při tom vytočil číslo, které chtěl a volal někomu jinému.

Vtipné bylo, jak jel jednou autem a nějaký jiný řidič ho ohrozil. Mitnick ještě během jízdy telefonicky pomocí sociálního inženýrství zjistil číslo jeho mobilního telefonu a zavolal mu. Umím si představit, jak bych se vyděsil, kdyby mi za pár minut někdo zavolal na moje soukromé mobilní číslo do auta a vynadal mi.

Když Mitnick zjistil, že je odposlouchávaný vše zařídil tak, že nakonec sám odposlouchával své odposlouchávatele.

Trochu zvláštní mi přišlo to, že mu jeho hackerský kamarád přebral manželku a Mitnick s ním přesto dál spolupracoval… :-)

Vtipná byla situace, kdy si měl Mitnick na recepci hotelu převzít zásilku. Měl ale tušení, že se kolem něj stahuje síť a tak neváhal zavolat nejdříve na recepci hotelu a potom i policistům v hotelu (samozřejmě pod falešným jménem nějaké vyšší policejní šarže) a zeptat se, jak vypadá situace s chytáním toho Mitnicka. .

Když pracoval už pod falešnou identitou Eric Weiss pro jednu právnickou firmu, oni ho neprávem vyhodili. Potom dostali strach, aby se s nimi nesoudil a tak si ho proklepli a zjistili, že je něco divně. Tady je úryvek z knížky, kdy po svém vyhazovu Mitnick telefonoval s jednou bývalou kolegyní:
The next time I called her, Ginger thought she was dropping the ultimate bomb on me: “The firm has done some checking. And, Eric… you don’t exist!”
Oh, well. So much for the second life of Eric Weiss.
With nothing to lose, I told Ginger I was a private investigator hired to collect evidence against the firm. And “I’m not allowed to discuss it.”

Při skrývání se před FBI už musel být Mitnick pořádně vystresovaný. Třeba tady popisuje, jak po přečtení článku o sobě v novinách pořád nosil černé brýle:
Even so, the article ratcheted my paranoia level up more than a few notches. I started to wear sunglasses religiously, even indoors. If anyone asked, “What’s with the shades?” I just said that my eyes had become ultrasensitive to light.

Člověka napadne, jestli by se nechal taky takhle nějakým telefonátem oblbnout.

Myslím, že ano.
Třeba příhoda mého kamaráda, který před mnoha lety ukradnul mopeda chlapíkovi, kterého dobře znal.
Vracel se takhe z hospody a měl to domů pěkný kus cesty. U kravína stál opřený moped jeho kámoše, který tam v noci pracoval. Kamarád na mopedu odfrčel opilý domů. Ráno se probudil a zděsil se. Jeho kámoš mu ten den vypravoval, že mu nějaký hajzl ukradnul moped a on to nahlásil na policii. Kamarád další den moped ke kravínu vrátil.
Pak zavolal na policii jménem toho okradeného chlapíka a řekl, že ruší pátrání, že se moped našel. Nikdo nic neověřoval, ještě mu dokonce poděkovali.

Tak zpět k Mitnickovi a Duchovi v drátech – knížku určitě doporučuju.

Twin Peaks

Chtěl jsem se pustit do nějakého seriálu a četl jsem, že se Kamilu Filovi hodně líbí třetí série Twin Peaks (česky to bylo Městečko Twin Peaks).
tp
Mě se zase líbí čím dál víc názory Kamila Fily, nebo je alespoň víc sleduju (hodně oceňuji třeba jeho osobní výpověď o depresi na radiu Wave), ale hlavně obdivuji jeho přehled o filmech a jeho kritiky.

To mě zlákalo a řekl jsem si, že by nebylo na škodu doplnit si trochu „klasiky“ a pak mrknout na tu třetí řadu. A abych se trochu pohnul v angličtině, zkusil jsem to v původním znění bez titulků.

Co psát o seriálu, který každý viděl? Tady teď píšu o první a druhé řadě, které jsem sjel těsně za sebou. Nevidím mezi nimi žádný předěl a tak to na mě působí jako celek, jako jedna řada.
Předpokládám ale, že ta třetí řada bude jiná. Už jen kvůli tomu, že je natočena o 25 let později!!!! Herci budou starší, někteří z původních dvou řad tam nebudou vůbec. Jsem na to opravdu zvědavý.

První dvě řady se mi hooodně líbily. Je neuvěřitelné, jak dokázali tvůrci (nevím, jak velký podíl na tom měl Lynch) smíchat žánry. Je to krimi? Je to komedie? Mysteri? Nebo snad sci-fi? To nemá smysl řešit. Je to od každého něco a přitom to nepůsobí trapně. Prakticky z hororu jsme během pár vteřin v nějaké humorné scéně ….

Twin Peaks - Fire Walk With Me (1992) | Pers: Sheryl Lee, Kyle Maclachlan, David Lynch, Kyle Maclachlan | Dir: David Lynch | Ref: TWI023AA | Photo Credit: [ The Kobal Collection / Lynch-Frost/Ciby 2000 ] | Editorial use only related to cinema, television and personalities. Not for cover use, advertising or fictional works without specific prior agreement

Twin Peaks – Fire Walk With Me (1992) | Pers: Sheryl Lee, Kyle Maclachlan, David Lynch, Kyle Maclachlan | Dir: David Lynch | Ref: TWI023AA | Photo Credit: [ The Kobal Collection / Lynch-Frost/Ciby 2000 ] | Editorial use only related to cinema, television and personalities. Not for cover use, advertising or fictional works without specific prior agreement


Je potřeba si uvědomit, jak přelomový tehle seriál musel v té době být.
Dnes žijeme v době, kdy některé seriály třeba od HBO nebo Netflixu často trumfnou svou kvalitou filmy natáčené do kin.
Tak tomu ale vždycky nebylo – do telky se pouštěl spíš takový ten odpad. A najednou se objevilo něco, co svojí kvalitou a výjimečností vyčnívalo nad ostatní televizní tvorbu.

Co se mi líbilo
Je toho hodně. Hudba, atmosféra, originalita, skvělý výběr herců a jejich herecké výkony, míchání žánrů.

Co se mi nelíbilo
Občas pro mě byly některé komediální momenty na hranici mého vkusu, ale ne tak moc a naštěstí se to hned vždycky zase zhouplo zpět.

Člověk musel samozřejmě zapomenout na to, že těch zvláštních věcí, mrtvol a tajemství je v tomhle městečku nějak moc, ale to nebyl problém.

Asi tak od třetiny až poloviny druhé série mě už stejně přestalo zajímat, kdo je vrahem, kdo a proč dělá to či ono. Spíš jsem si užíval a vychutnával atmosféru, herce, to jak si tvůrci vyhráli s některými scénami.

To všechno bylo obdivuhodné vlastně prakticky po celé ty dvě řady.

Třeba zdánlivá maličkost – scéna, kdy James natáčí písničku You and I se svojí holkou Donnou a Maddy. To je geniální, i ten herecký koncert. Člověk si na začátku říká, proč se děj nehýbe dopředu a jestli jako budeme sledovat natáčení celé písničky. Aniž by někdo něco řekl, bylo jasné, že Donna asi už není jediná, kdo je zamilovaný do Jamese.

Moc se mi líbily „snové“ nebo „mystické scény“.
Super bylo i to, jak se při vyšetřování hodně pracovalo třeba s intuicí nebo sny a bralo se to naprosto vážně.

No, těch momentů, které se mi líbily bylo hodně.

←Starší