Irvin D. Yalom – Problem Spinoza

Před měsícem jsem si koupil „novou „ čtečku.
Moje stará Soňa už dosluhovala (přece jen, celodenní nabíjení bylo ubíjející) a měla už spoustu stařeckých neduhů.

Přes Aukro jsem si koupil za tisícovku starší nedotykový Kindle (možná to je předsudek, ale u čtečky prostě matlací displej nechci). A vrátila se mi chuť číst, jako za starejch časů.

Pár knížek jsem začal, ale nedokončil.

První zářez je tedy Problem Spinoza od Irvina D. Yaloma.
problem_spinoza
Hlavní postavy jsou dvě – Spinoza a Rosenberg.
Co mají tito dva chlapíci společného?
Tak u mě do nedávna to, že jsem ani o jednom skoro nic nevěděl :-).
Myslel jsem si, že Spinoza byl přírodovědec. Pokud vezmeme v úvahu to, že se díval na Boha jako na přírodu, pak jsem nebyl zas tak daleko od pravdy.

O Rosenbergovi jsem netušil nic.

Tak tedy krátce:
Spinoza žil v sedmnáctém století. Byl to Žid, který byl ale vyloučen ze židovské obce pro své názory. Možná se to nezdá jako kdo ví jak krutý trest, ale byl.

Žádný Žid s ním nesměl promluvit, zaměstnat ho, nic si od něj koupit. A to platilo i o rodinných příslušnících.
Po vyhnání z komunity žil Spinoza skromným životem. Studoval, psal knihy a přivydělával si broušením čoček do optických přístrojů.

Rosenberg žil ve století dvacátém.
Pobýval v Rusku, kde ho zastihla revoluce. Odjel do své domoviny – do Vaterlandu, čili Německa a tam brojil proti Židům.
Stal se redaktorem a šéfredaktorem novin, seznámil se s Hitlerem a asi ho i dost ovlivnil. Stal se jedním z ideologů NSDAP a za války byl pověřený stahováním židovských uměleckých děl z různých zemí.

No a Rosenberg má se Spinozou trochu problém. Rosenberg trochu fušuje do filozofie. Spinoza byl Žid, kterého ale chválili němečtí velikáni jako Goethe a další, a to Rosenbergovi nějak neštymovalo, takže se tím i dost užíral.

V knížce sledujeme osudy obou postav. I když žil každý v jiné době, jejich osudy se i trošičku protnou.

Co se mi nelíbilo:
Nelíbil se mi právě moc ten nápad sestavit knížku s dějem, který jede po dvou kolejích a k protnutí příběhů sice dojde, ale nepřímo (logicky, jinak by to byla knížka s duchařskou tematikou :-).
Takový zvláštní konstrukt.

Co se mi líbilo:
Bylo to psáno docela živě. Angličtina byla přijatelná.

Ale hlavně jsem se dozvěděl spoustu faktografických věcí – to jak žili Židi a co dělal Spinoza a jaký byl.

Co dělali Nacisti jsem sice věděl, ale třeba tam byl docela pěkně popsaný ten tzv. „Pivní puč“ v Mnichově, myslím v roce 1933, o kterém jsem moc nevěděl. Ten se vůbec nezdařil a Hitler šel potom na chvíli bručet. Bohužel se ale z vězení vrátil mnohem silnější než dřív.

Tak suma sumárum.
Knížka to nebyla špatná, ale ani mě nijak neohromila.

Blade Runner

Při pročítání kritik na některé sci-fi filmy často narážím na srovnávání se sci-fi klasikou Blade Runner.
Blade Runner: The Final Cut
Nedávno se mi docela líbil film Příchozí (ještě víc tedy povídka Příběh tvého života – Story of Your Life, podle které byl zfilmován). A právě jeho režisér Denis Villeneuve má režírovat dalšího Blade Runnera. Většina fanoušků starého filmu tedy podle toho, jak zvládnul Příchozího, doufá, že by to tedy nemusel být úplně propadák.

A tak jsem si film stáhnul, abych tu klasiku viděl.

Problém je ale už v tom, jaký film – nebo spíš, jakou verzi, si stáhnout.
Když si o natáčení filmu něco předem přečtete, zjistíte, že když si stáhnete vezi x, bude vyznění filmu o dost jiné než když si stáhnete verzi y. Důvody, proč je tolik verzí a rozdíly mezi nimi si lze lehce dohledat.

U mě byl naštěstí výběr dost jednoduchý – můj obstarožní PC moc nedokáže přehrávat filmy nad 1giga, takže pokud jsem chtěl film v originálním znění, ideálně s angl. titulky, měl jsem na uložtu na „výběr“ vlastně jen asi z jedné verze :-).
A když trochu přeskočím, měl jsem docela štěstí – v téhle verzi nebyl ke konci ten šílený Fordův voice-over.
br1
Nejdříve vůbec k názvu. Nějak jsem si nemohl srovnat, co má spojení blade a runner vlastně znamenat.
Jak jsem se dočetl na csfd, tak se jednalo o slangový výraz pro pašeráky lékařského náčiní.
Režiséru Scottovi se to slovní spojení líbilo a tak ho, i když to nemá s dějem filmu nic společného, do filmu použil.

Než začnu řešit děj, tak nejdřív k vizuální stránce. Film byl natočený tuším v roce 1982. Jde tedy o 35 let starý kus, kde se nevyskytují žádné počítačové efekty.
A pokud tohle víte předem, nezbývá, než smeknout klobouk.

Všechno se natáčelo pěkně old – schoolově, to znamená makety atd.. A nic, opravdu nic mi po těch 35 letech nepřipadalo směšné. Ani létající auta. I přesto, že žijeme prakticky v době, kdy se měl děj odehrávat (vycházím z toho, že jeden z replikantů byl podle filmu stvořen v roce 2017 a nedožívali se více než 4 let) a naše současnost vypadá hodně jinak než ve filmu.

Na plátně působí Země hodně nehostinně. Prakticky stále prší, většina scén se odehrává v přítmí nebo ve tmě.

A tady je právě zase zajímavé si přečíst, že to byla taková z nouze ctnost.
Nějak nestačily peníze a tak se používaly i staré kulisy a na spoustě detailů by asi byla vidět nedotaženost a tak se použilo přítmí, déšť a kouř.

Děj.
Tak ten mi nějak ohromující nepřišel. V té době to asi mohlo být něco převratného.
Ale mě to nijak nedojímalo, nebál jsem se o hlavního hrdinu, ani jsem v tom nehledal nějakou extra hloubku.
Až při následném pročítání nějakých recenzí jsem si uvědomil, že to asi mělo nějaký širší přesah.

A třeba to, jestli byl hlavní hrdina člověk nebo replikant, asi ani nejde přesně říct. Jak režisér Scott, tak představitel hlavní role Ford o tom vydávali dost rozporuplné informace.
br3
Suma sumárum:
Jsem rád, že jsem to viděl, ale kromě vizuální stránky to ve mě asi moc velkou stopu nezanechalo.

Do čtečky jsem si ale stáhnul knížku, podle které to bylo natočeno Sní androidi o elektrických ovečkách?

A zase jedna zajímavost. Režisér R. Scott knížní předlohu před natáčením nečetl – četl jen scénář. Nechtěl se nechat knihou ovlivnit. Zajímavé

Tak jsem zvědav, jaká ta knížka bude.

Pionýři a roboti – Ryška Pavel, Šrámek Jan

Někde jsem četl, že by člověk v rámci svého rozvoje měl číst třeba časopisy a knihy s opačnými názory, než které zastává.
Asi bych to nehnal do krajnosti, ale občas je zajímavé přečíst si třeba alespoň knihu, kterou by si člověk nekoupil nebo ho to téma tak moc nezajímá. Protože třeba jen neví, že by ho to mohlo zajímat.

Můj nejstarší syn studuje (teď tedy rok ne, protože přerušil studium, pacholek) VŠ grafický design a na Vánoce mi věnoval knížku Pionýři a roboti.
par
Je to kniha o tom, jak u nás vypadaly časopisy, letáky atd. od 50. let do 70. let minulého století.

Je to pro mě oblast úplně neznámá, jsem v tomhle oboru totální lajk.

Ale docela se mi to líbilo.
Bylo zajímavé číst si o padesátých letech a sledovat, co tehdy vycházelo. Třeba takový Sekora. Jasně, Brouk Pytlík a Ferda Mravenec. Ale třeba jeho agitka o rozorávání mezí O traktoru, který se splašil , tak to jsem neznal.

Zajímavé téma byla mandelínka bramborová.
Vzpomínám si, jak mi o tom kdysi vyprávěla máma. Přemnožila se mandelínka a komouši si z toho udělali propagandu, že ji u nás shodili z letadla zákeřní imperialisti.

Dozvěděl jsem se, že časopisy, které jsem měl v mládí rád – Ohníček a hlavně Abc mladých techniků a přírodovědců (sedmdesátá léta a později třeba Mladý svět osmdesátá léta), vycházely většinou už v padesátých letech a různě se měnil jejich obsah a forma.

V knize došlo i na téma Rychlých šípů, Dikobrazu atd..
Bylo to zajímavé.

Kniha se tváří jako neutrální – to znamená, že se zde konstatují fakta, ale bez nějakých jízlivých komentářů.
Hlavní není ta ideologie, ale výtvarno. Jak se co ztvárńovalo, co prošlo cenzurou, inspirace z Východu atd…

Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se zde popisuje spousta obrázků, vtipů, grafik atd., ale jen velmi malou část můžeme v knížce nalézt. Sám jsem se chvíli pokoušel něco dohledat na netu.

Důvodem budou asi autorská práva a určitě také omezený rozpočet knihy.
A tady bych měl nápad (který samozřejmě nikoho nebude zajímat :-)). Mě by se třeba líbilo, kdyby byl pod takovým slovním popisem nějaké brožurky nebo obrázku odkaz na net, kde by ty obrázky byly a člověk by se na ně mohl podívat.

Ale i tak. Zajímavé nakouknutí do pro mě neznámého oboru a možná i získání většího porozumění pro to, co můj synek dělá a z čeho čerpá.

Bill Browder – Red Notice

Představte si, že jste Američan. Vaše babička byla Ruska, váš dědeček byl předsedou komunistické strany USA a kandidoval za komouše na amerického prezidenta. Kdo tohle o sobě může říct?

Vaše rodina je samý chytrolín – matematici atd., vysoké školy vystudované za půlku regulérní doby.

A vy jste takový ten problémář, rebel, co se vymyká a rozhodnete se, že budete kapitalista. A táhne vás to někde ke kořenům, do východní Evropy, do Ruska.
A tak vybudujete největší investiční fond v Rusku.
A potom se stane několik nepěkných věcí a vy bojujete s gaunery nejvyššího kalibru – s ruským ninisterstvem vnitra, s politiky, soudy a vlastně se samotným Putinem.
red-notice
Kdo to o sobě může říct?
Může to o sobě říct Bill Browder, autor knihy Red Notice.

A říká toho mnohem víc. A říká hodně závažné věci.

Knížku se mi podařilo sehnat jako audiobook. Bylo to 42 kapitol, nějakých 15 – 20 hodin povídání.
V poslední kapitole mluví sám Bill Browder. Je to trochu zvláštní – 41 kapitol posloucháte hlas nějakého herce, který mluví v první osobě a potom slyšíte skutečně autora knihy.
Ale zase ta poslední kapitola byla zajímavá.
Ale B.B. jsem rozuměl podstatně hůř než načtené knize.

Začnu formou – B.B. nepíše nijak složitě, nekonstruuje kdo ví jak dlouhé věty, nepoužívá květnaté výrazy. Pokud se naučíte pár slovíček z branže obchodování s akciemi, je to celkem srozumitelné.
Knížka je namluvena taky moc pěkně, je rozumět skoro všemu.

A teď děj:
B.B. je Američan, který se odstěhuje do Anglie a s jednou londýnskou konzultantskou společností se pokouší nacpat do své vysněné Východní Evropy.
Jeho první štací je Polsko. Tady se mi líbilo, jak popisuje svůj první kulturní šok v životě.

Později se dostává už sám za sebe do Ruska, kde zakládá největší investiční fond v Rusku.
V pracovním i osobním životě zažívá ostré výkyvy, pendluje mezi Londýnem a Moskvou.
A při jednom návratu do Moskvy mu je odepřen vstup do země.
Postupně se stupňuje napětí, boj se stává stále ostřejší.

Tam, kde by to běžný člověk už dávno vylekaně vzdal, bojuje Bill Browder dál. Už ne o peníze, ale postupně se z něj stává bojovník za lidská práva.
A ne jen tak ledajaký. I když se to nikde výslovně nepíše, má peníze.
Má známosti až do vysoké americké politiky. Ruští „špatní chlapci“ si proti sobě postavili protivníka nejtěžšího kalibru. Je chytrý a hlavně to nevzdává, i když jdou okolnosti proti němu. Jde jako buldok za svým cílem, i když jednu velkou prohru už napravit nejde.

To se mi na tom líbilo nejvíc. To, že to nikdy nevzdává.. To, že ho někde třikrát odmítnou a on to zkusí jinudy po čtvrté.
Nebojí se otevřeně mluvit ani o pokrytectví v americké politice. Nebojí se uvádět jména. Využívá média, známosti, lobuje u senátorů, burcuje veřejné mínění.

Vytknul bych tomu jen jednu maličkost.
Místy, hlavně ke konci knížky, mi připadalo, že je Browder snad až moc patetický. Ale chápu, že po tom, co zažil, to takhle opravdu viděl.

Za mě dobrá knížka.
Kdo věří, že v Rusku vlastně není tak špatný režim, měl by si tohle přečíst (poslechnout).

Zhodnocení investování za rok 2016

Jsou to již více než 3 roky, kdy jsem se rozhodl s částkou asi 4000 kč vkročit do bouřlivých investičních vod.
Bez jasnějšího plánu, jen s úmyslem sbírat zkušenosti a samozřejmě peníze :-).
stock-market
Rok 2016 začal velkolepě. Koncem roku 2015 jsem se rozhodoval, jestli uskutečnit první investici na jiné než Pražské burze (a RM-systému).
Jak jsem psal tady, rozhodl jsem se investovat do těžařů zlata, protože se mi zdáli brutálně podhodnocení.
Odrazovaly mě sice vysoké poplatky, ale ze zkušenosti už vím, že pokud dojde k nějakému boomu, je těch pár stovek za poplatky směšných.
Ani jsem si nestihnul sehnat info o tom, jak zajistit kurz kč – dolar a prostě jsem to risknul a koupil ETFko GDX.
A nelitoval jsem – vystihnul jsem asi ještě dříve než dav jednu z nejlepších příležitostí tohoto roku a v létě jsem byl na více než sto procentech zisku.

Ke konci roku sice došlo k velkému propadu (nepochopitelně po Brexitu a ještě nepochopitelněji po zvolení Trumpa). Ale i tak jsem u GDX na nějakých pěkných více než 50% zisku.
A v určité době došlo k propadu i u GDXJ – mladých těžařů zlata, nad kterými jsem na konci 2015 také uvažoval.
Rozhodl jsem se prodat akcie ČEZu (u kterých neočekávám nějaký zázrak) a koupil jsem GDXJ. Bohužel došlo Brexitem a Trumpem k dalšímu propadu, takže tam jsem s GDXJ momentálně silně v minusu, ale to mě nijak moc nebolí.
Pořád se mi totiž zdá, že fundamenty světové ekonomiky jsou dost chatrné a stačí nějaké kýchnutí v Číně nebo dojde k nějaké té černé labuti a zase půjdeme nahoru. Nemusí to tak být, ale já se ani jedněch těžařů zatím určitě zbavovat nebudu.

Během roku jsem začal registrovat problémy Deutsche Bank a protože se obchoduje na easy – click, tak jsem začal nakupovat. Bohužel, první nákup proběhl moc brzy, což ale člověk nemůže tušit.
S přibývajícím skepticismem a nakonec snad až histerií médií a davů jsem postupně přikupoval. Nevystihnul jsem o pár dní sice až úplné dno, kdy začaly vyprodávat i fondy, ale s posledním nákupem jsem byl hodně blízko.
A tady jsem si ověřil, jak těžké je kupovat, když okolo vás všechna média vykřikují o totálním krachu a zmaru.

Na seeking alpha jsem četl jednu analýzu, ze které vyplývalo, že „férová“ cena by měla být tak na naše okolo 450kč za akcii. V té době byla cena asi 350. Když se zase dostavila vlna euforie davu z toho, že bude líp, prodal jsem všechny akcie DB po 460 kč. Sice pak šly ještě chvíli nahoru, ale sere pes.

V současnosti mám hodně nevyvážené portfolio – prakticky jen těžaři zlata a malá porce Unipetrolu a poprvé v historii mého investování mám k dispozici v e-brokerovi dost hotovosti (asi 35% z celku)– prodal jsem i VIG, který jednu chvíli vystoupal.

A jdeme na čísla:
Hned na začátku musím moc poděkovat Davidovi, který napsal k jednomu z mých článků komentář.
Mám jednu takovou špatnou vlastnost, že si chci na všechno přijít sám. A tak jsem si nevšimnul na e-brokerovi od Fiobanky, kterého využívám, že tam je možnost výpočtu výnosnosti za určité období (nemůžu si pomoct, ale mě to prostředí moc intuitivní nepřijde).
Ručním výpočtům jsem věnoval poměrně dost času a tady to je hned :-).
Jediné, co mi tam chybí, je započítání dividend, které jdou mimo e-brokera. Třeba dividendy za ČEZ. Ale je možné, že to nějak jde, asi se překonám a kouknu do návodu k e-brokerovi :-).

Takže i když ke konci tohoto roku došlo k poměrně brutálnímu propadu mého nediverzifikovaného portfolia, i tak jsem celkem spokojen.

za rok 2016 mám zisk asi 14% bez dividend ČEZu. Nechce se mi to počítat, ale s dividendou by to mohlo být tak 16 – 17%.
1

A tady jsou přepočítané výsledky za minulé roky (bez dividend ČEZu):
část roku 2013 22,7%
2014 46,42%
2015 28%
2016 14%
celkem 21,65%, s ČEZem odhadem tak 23-24%.
Takže spokojenost.

2

A jaké jsou plány na 2017?

Učit se dál ze svých chyb, vyvážit portfolio a pokusit se nepřilévat do systému už další peníze z vnějšku (jen pokud bych viděl nějakou supr příležitost a měl bokem dost keše).

←Starší