Vlasta Třešňák – Klíč je pod rohožkou

Od Vlasty Třešňáka jsem četl knihu tří povídek To nejdůležitější o panu Moritzovi a bylo to pro mě jedno z největších čtenářských překvapení (příjemných :-)).

klic-je-pod-rohozkouNechal jsem si to trochu slehnout a po čase se pustil do obsáhlé Třešňákovy knížky Klíč je pod rohožkou.

Třešňákův spisovatelský styl je v Klíči pod rohožkou prakticky stejný, jako v knize povídek To nejdůležitější….
Je tam určitá repetitivnost, hlavním „hrdinou“ je zase Třešňákovo alter ego pan Prag, v knížce se opět objevuje i pan Moritz, je to ultimativně autobiografické. Přímo z toho sálá vykořeněnost, život v exilu, takový zvláštní smutek. Ale občas i Třešňákův jemný humor. Schválně jsem si zkopíroval několik pasáží, ve kterých ten humor je:

Pozvánku k odvodu uložil pan Prag do kamen značky Fiľakovo.

Tady Třešňák popisuje vyšetřovatele stbáka:
V zásuvce psacího stroje měl totiž ležet pistolku. Rád ji panu Pragovi ukazoval, vyfrézovanou rourkou směrem k čelu pana Praga.

V druhém případě si pan Prag zašel na večeři do nejbližšího Chicken Grillu, kde určitě někdo něco nedojedl.

Tam, na druhé straně té rozdělené země, žil pan Prag nějaký čas v plechové čtyřválcové čtyřtaktní garsonieře zn. Wauxhall o obsahu l200 ccm.

Zaléval konečně své pokojové květiny (cannabis indica) a občas chodil venčit fotoaparát Nikon 801.

Všechny ulice ve vesnicích a městečkách, kterými projížděl, se jmenovaly ZIMMER FREI.

Co mi ale přišlo jako největší vychytávka knížky, bylo její rozdělení na dvě části, mezi kterými jsme asi do dvou třetin knížky střídavě přepínali, pak se děje prolnuly a zbytek už byl jednotný.

Jedna část je vyprávění o dětství a životě pana Praga (Třešňáka) v socialistickém Československu. Jeho „odpadlictví“ a spřízněnosti s chartisty. O nucené emigraci, protloukání se životem.

Druhá část je odlet do USA. A tady je pro mě asi to nejlepší. V.T. nám postupně ukazuje, jak se ubytovává v bytě, kde už kdysi byl, stavuje se a později pracuje v baru přes ulici, kde ho majitel zná atd.. A my pořád nevíme, odkud, co je to za byt atd..
Děj první části nám ale postupem času osvětlí, co se stalo před tím a pěkně to do sebe zapadne.

Další bonus v knížce může najít někdo, kdo četl jeho další knížky. Třeba já. Nejen, že tady potkáváme některé staré známé postavy z dalších Třešňákových knížek. Tady je to dokonce i jasně řečeno, že se třeba o panu Moritzovi píše i v jiné knížce.

Knížka se mi líbila, o tom žádná. Dal bych ji asi 4 hvězdy z 5. Přece jen byla na mě moc dlouhá a chvílemi trochu unavující.

Přemýšlím, jestli by knihu mohli pochopit lidi, kteří nežili za komoušů v Československu, třeba nějaký Američan, a jestli by chápali souvislosti. Nevím.
Ono pak je otázkou, jestli tahle kniha bude i pro někoho mladšího, pro novou generaci. Ani tady nevím.

Každopádně – V.T. umí hodně dobře psát. Píše vlastně „jen“ o svém životě, ale ten je natolik zajímavý a Třešňák je tak dobrý vypravěč, že to bohatě stačí.

Khaled Hosseini – Lovec draků

Snažím se nečíst smutné nebo drásavé knížky.
Tentokrát jsem udělal výjimku. Kamarádka mi doporučila Lovce draků a předem mě varovala, že je plný těžkých témat.

Byl jsem zvědavý, jaké knížky se téhle mé kamarádce líbí a tak jsem si knížku na netu „ulovil“ a přečetl.

lovec-drakuDěj se odehrává v Afghanistánu, částečně pak Americe a trochu i v Pákistánu.
S hlavním hrdinou, synem bohatého a úspěšného otce prožíváme dětství v Kábulu. Dalšími důležitými postavami jsou jejich sluha se svým synem, který je zároveň výborný kamarád hlavního hrdiny. Opouštíme Afgánistán a dostáváme se do USA. A potom…. No to si radši přečtěte sami…

Hlavní hrdina není zrovna super klaďák. Je to takový trochu srab a tahle jeho vlastnost ho provází až do dospělosti, kdy musí udělat důležité životní rozhodnutí a pokusit se napravit něco, co vypadá jako nenapravitelné.
Nemá smysl se rozepisovat o ději.

Knížka mě asi ve třetině chytla a už nepustila. Nebál bych se říct, že byla strhující.
Skvělé taky bylo, že se člověk, který o Afgánistánu moc neví, dozvěděl zevnitř spoustu užitečných informací.

Jestli se mi něco nelíbilo? Bylo tam sice pár věcí, které pro mě byly na hraně (myslím, že tam bylo místy až moc náhod), ale moc mi to nevadilo.

Celkově supr.
Nechám to chvíli slehnout, přečtu si mezi tím ještě něco veselejšího a možná zkusím ještě xxx, což je knížka, která má taky skvělé recenze.

Jamie Alexander – Lucid Dream On Command – Advanced Techniques For Multiple Lucid Dreams Per Week

Kdysi se mi celkem dařilo generovat lucidní sny. Ve snu si uvědomíte, že sníte. V tomto stavu můžete dělat řadu věcí, od různých dobrodružství po meditaci nebo nácvik nějakých činností, které jinak provádíte v bdělém stavu.
Mě to třeba dost poopravilo i můj pohled na život – na to, že věci asi nejsou tak, jak se zdají.

ldocO lucidním snění jsem si toho přečetl hafo, asi nejužitečnější pro mě byla kniha Steva LaBerge Exploring the World of Lucid Dreaming.
Není to moc filozofické, takže jsem se zde moc nedozvěděl, jak si mám lucidní snění zasadit do mého pohledu na svět, ale zato tady je celkem ucelený návod, jak sny generovat.
V dalších knížkách, které jsem četl, bylo až na výjimky hodně převzatých technik a myšlenek právě od Laberge.

Nějak se mi ale nedaří si ve snu uvědomit, že spím, i když se o to hodně snažím a používám metody jako dřív.

Zkoušel jsem se tedy podívat po nějakých jiných metodách, ale moc se mi to nedařilo.

Až jsem narazil na útlou publikaciLucid Dream On Command.
Z recenzí čtenářů jsem zjistil, že se jedná o celkem podrobný popis metody, kterou také většina ostatních knih zmiňuje, ale spíš okrajově. Zdůvodněním bylo, že je to dost obtížný způsob indukování lucidních snů.

Knížka je to sice útlá, ale je obsažná a stručná. Pojednává o tom, jak se přímo z bdělého relaxovaného stavu dostat do lucidního snu. Technika to je asi dost obtížná a jako vše bude potřeba nácvik.

Tuto techniku jsem zatím zkoušel použít dva krát s jedním více méně úspěchem. Myslím, že jsem byl v lucidním snu, ale poměrně brzy jsem ztratil pozornost a propadl se do normálního snu.
Součástí procesu je to, že se na chvíli ocitnete v paralýze, takže se nemůžete hnout. Nejsem si úplně jistý, jestli jsem byl přesně v tomhle stavu – podobal se trochu i hodně hluboké relaxaci.

Klad(y) knížky – opravdu stručný a praktický návod na tuto techniku. Je vidět, že autor má spoustu zkušeností. Není to přežvykování cizích myšlenek.

Zápory – v nějaké anotaci knížky by mělo být uvedeno, že se jedná o náročnější techniku a asi není moc vhodná pro úplné začátečníky.

Ať už se mi s touto technikou bude nebo nebude dařit, považuju tuhle knížku za velmi dobrou.

Emil Hakl – Umina verze

Od Emila Hakla jsem četl Skutečnou událost a nijak mě to neoslnilo.
Na Vánoce dostal můj synek čtečku knih a musím říct, že od té doby čte a čte.

big_umina-verze-8Ka-317924Mají výbornou učitelku na literární semináře a ta jim doporučuje pěkné knížky. A navíc je fajn se s klukem bavit o něčem společném.
A tak jsem se s trochou nedůvěřivosti pustil do knížky Umina verze.

Těžko definovat žánr. Tak trochu milostný román, sci-fi, těžko říct. Hlavní hrdina se trochu „náhodou“ dostane do situace, kdy žije s umělým člověkem, Umou, a mají spolu vztah.

Jsou obklopeni zvláštními lidmi, dějí se jim zvláštní ale i úplně prachobyčejné věci.
A já musím říct, že se mi to líbilo.

Mělo to takový asi víceznačný konec. Něco mi v něm úplně nehrálo. No a pak se bavím se synkem, a ten to pochopil úplně jinak než já.

A to je to pěkné. Povídáme si spolu o něčem společném.

Tak tohle se mi docela líbilo. Nebyl jsem úplně odvařenej, ale dobrý.

Edward Snowden – Permanent Record

O aféře Snowden jsem kdysi něco zaslechnul. Měl jsem mlhavou představu o tom, že to je chlapík, který pracoval pro americké tajné služby a před světem odhalil praktiky Američanů, kteří prováděli masový odposlech elektronických komunikačních prostředků. Nějak s tím asi souviselo i to, že odposlouchávali telefon Merkelové.
Neznal jsem motiv, proč to vlastně Snowden vyzradil. Nevěděl jsem, jestli za to dostal zaplaceno, nebo proč to vlastně udělal.
Potom jsem ještě věděl, že mu v Americe v nějakém parku postavili sochu, ale ta byla záhy městem odstraněna.

22580872_permanent-recordCelkově jsem nebyl schopný rozhodnout, jestli je Snowden hrdina nebo parchant.

Knížka začíná dost ze široka. Snowden vypráví o svém dětství a mládí, rodičích, prvním počítači, který doma měli.
Ze začátku mi to připadalo trochu zbytečné, ale později jsem musel uznat, že se už tam objevovaly důležité věci, které si Edward nesl dále do života.
Otec pracující u tajných služeb, Edwardova posedlost počítačem, vztah k vlasti atd..

Potom trochu skok, Edward dělá školu, ale není to to pravé ořechové
.
Po 11. září se jeho život hodně mění. Snaží se prospět vlasti, nechává se najmout do speciální armádní jednotky, ale při tréningu si zraní obě nohy a z programu je vyřazen. Tohle bylo pro mě hodně důležité – jako pohnutku k vyzrazení tajemství uvádí to, že tím chtěl posloužit státu, který se nechoval podle ústavy. Kdyby zde nebylo tohle armádní intermezzo, mohl bych mu to věřit a nemusel. Ale právě tahle skutečnost mě kloní hodně na stranu „věřit“.
Jeho zájem o počítače a přirozená inteligence ho dále přivádí do tajných služeb – splní bezpečnostní prověrku a jako kontraktor začíná pracovat pro tajné služby.

Protože je to zvídavý chlapík, postupně se mu dostanou do rukou i materiály, které číst rozhodně neměl. Je chytrý, dává si dohromady jedna a jedna a nakonec už v podstatě cíleně odhaluje mašinerii celosvětového špehování Američany.
(V knížce hraje důležitou roli i jeho děvče. Tady bylo zase zajímavé, jak protichůdné povahy oba mají.
Výborné mi připadlo začlenění deníkových zápisků jeho holky do knížky. Bylo zajímavé sledovat situaci po prozrazení tajemství právě jejíma očima a vidět, co všechno musela absolvovat, jak se cítila.)

No a pak se Snowden rozhodne, že si toto tajemství nemůže nechat pro sebe. Dlouho promýšlí způsob, jak data odnést z kontrolované budovy a také jak je potom zveřejnit tak, aby byla lidem srozumitelná a aby se americké vládě nepodařilo případ ututlat. A samozřejmě aby ho hned nezatkli a neodsoudili.

Případ se mu podařilo zveřejnit, už se mu ale bohužel nepodařilo odcestovat do Ekvádoru, kam měl vízum, a uváznul v Rusku, kde dostal dočasný azyl.

Knížka se mi líbila. Byla v ní spousta zajímavých postřehů. I když jsem si o amerických státních orgánech nikdy nemyslel nic dobrého, po přečtení knížky se můj názor nejen potvrdil, ale myslím si o nich ještě horší věci.
Těžko budu posuzovat literární hodnotu knihy – s mojí angličtinou jsem byl rád, že jsem to přelouskal.

Při čtení a po přečtení knížky se musí snad každý zamyslet nad tím, jak jsou naše data využívána nebo zneužívána.
Otázka, kterou jsem si před čtením knížky položil, jestli je Snowden hajzl nebo hrdina má pro mě jednoznačnou odpověď – hrdina.

←Starší