Rino příběh špiona

Nemáme televizi, a tak prakticky nesleduju seriály, filmy, dokumenty.

Když už, tak si něco stáhnu, nebo se na něco podívám na internetu.

Někde jsem se dozvěděl, že v bedně běžel dokument o špionovi panu Köcherovi (hajzlík jeden, kvůli jeho jménu jsem si musel přepnout na německou klávesnici :-)).

Nic jsem o něm nevěděl a tak jsem byl zvědavý, co to bylo za ptáčka.

Podívat se na to můžete i vy a to tady.

A on to byl, i přesto, že dělal asi dost nepěkné věci, dost zajímavý člověk.

Karel Köcher alias Klaus

Karel Köcher alias Klaus


Tak předně – musel, nebo, protože ještě žije, musí to být dost chytrý chlapík. Při nejmenším dobře jazykově vybavený.
Umí samozřejmě česky, dále anglicky, francouzsky, rusky a částečně myslím německy a ještě nějak. A rusky třeba tak, že při testech dosahoval podobného počtu bodů jako rodilí mluvčí.

Za komoušů se se svojí manželkou nechali poslat do USA, kde studoval a potom pracoval v CIA. Tam překládal, špionil a zprávy o tom posílal ani ne do Československa, ale přímo KGB.

Žili si tam asi dost pěkně. Nevím, jestli to bylo nějak důležité, ale chodili i na swingersparty (to nejsou párty, kde by se hrál swing, ale kde se vyměňují sexuální partneři :-)). Dokument se o tom každopádně taky zmiňuje.

No a pak dojde k jejich odhalení (tedy ne na párty, tam se odhalovali sami, ale odhalí je jako špiony) a s naší dvojicí to nevypadá zrovna růžově. Ale nakonec vše skončí dobře – tedy dobře pro ně.
Na jednom německém mostě dojde k jejich výměně za nějakého západního agenta, nebo kdo to byl, už si to nepamatuju.

K filmu samotnému.
Köcher ve filmu vystupuje. Samozřejmě, že nám o sobě a o své činnosti prozradí jen to, co chce.
Ale i to je zajímavé. Autor filmu na něj nijak netlačí, asi by to stejně bylo k ničemu.
Köcher je sice už starý, ale ještě docela čilý. Jeho podoba s Václavem Klausem je neuvěřitelná. Dokonce se po návratu do republíky myslím zašil v tom prognosťáku jako Klaus, takže tam možná spolu vzájemně dvojničili.

Ve filmu vystupují i Američani, kteří Köchrova a jeho ženu znali a to je také zajímavé.

Člověk se sice moc nedozvěděl o motivaci, proč to vlastněti ti naši agenti dělali. Nedozvíme se ani, jaké zprávy to vynášel. Jestli se cítí nějak provinile …. Ale v podstatě to nevadí.

Autor dokumentu si ale musel dát hodně práce se sháněním archivních materiálů a asi nebylo ani moc jednoduché tohohle nerudného dědu k natáčení přimět.
Jeho manželka účinkování odmítla, i když myslím, že v těch nových záběrech z toho mostu v Německu tam byla s ním.
Těch archivních snímků nebo fotek samozřejmě není tolik, aby držely celý dokument. Autor si tedy někdy vypomáhá tím, že třeba někde v Americe na ulici stojí chlapík a před obličejem má zvětšeninu Köcherova obličeje. Zvláštní, ale nijak mě to nerušilo.

Spíš jsem moc nepochopil ten stylizovaný konec – jedou takovým tím otevřeným výtahem a na stěně před nimi je najednou ohromný Köcheův portrét. Ale třeba jsem něco nepochopil….

Každopádně zajímavý dokument, který mě donutil trochu přemýšlet – nad tím, jak někteří lidi použili svoje určitě nemalé schopnosti na něco, co bych nazval prasárnou.

O Köchrových se můžete dočíst víc třeba třeba na wiki.

Irvin D. Yalom – Problem Spinoza

Před měsícem jsem si koupil „novou „ čtečku.
Moje stará Soňa už dosluhovala (přece jen, celodenní nabíjení bylo ubíjející) a měla už spoustu stařeckých neduhů.

Přes Aukro jsem si koupil za tisícovku starší nedotykový Kindle (možná to je předsudek, ale u čtečky prostě matlací displej nechci). A vrátila se mi chuť číst, jako za starejch časů.

Pár knížek jsem začal, ale nedokončil.

První zářez je tedy Problem Spinoza od Irvina D. Yaloma.
problem_spinoza
Hlavní postavy jsou dvě – Spinoza a Rosenberg.
Co mají tito dva chlapíci společného?
Tak u mě do nedávna to, že jsem ani o jednom skoro nic nevěděl :-).
Myslel jsem si, že Spinoza byl přírodovědec. Pokud vezmeme v úvahu to, že se díval na Boha jako na přírodu, pak jsem nebyl zas tak daleko od pravdy.

O Rosenbergovi jsem netušil nic.

Tak tedy krátce:
Spinoza žil v sedmnáctém století. Byl to Žid, který byl ale vyloučen ze židovské obce pro své názory. Možná se to nezdá jako kdo ví jak krutý trest, ale byl.

Žádný Žid s ním nesměl promluvit, zaměstnat ho, nic si od něj koupit. A to platilo i o rodinných příslušnících.
Po vyhnání z komunity žil Spinoza skromným životem. Studoval, psal knihy a přivydělával si broušením čoček do optických přístrojů.

Rosenberg žil ve století dvacátém.
Pobýval v Rusku, kde ho zastihla revoluce. Odjel do své domoviny – do Vaterlandu, čili Německa a tam brojil proti Židům.
Stal se redaktorem a šéfredaktorem novin, seznámil se s Hitlerem a asi ho i dost ovlivnil. Stal se jedním z ideologů NSDAP a za války byl pověřený stahováním židovských uměleckých děl z různých zemí.

No a Rosenberg má se Spinozou trochu problém. Rosenberg trochu fušuje do filozofie. Spinoza byl Žid, kterého ale chválili němečtí velikáni jako Goethe a další, a to Rosenbergovi nějak neštymovalo, takže se tím i dost užíral.

V knížce sledujeme osudy obou postav. I když žil každý v jiné době, jejich osudy se i trošičku protnou.

Co se mi nelíbilo:
Nelíbil se mi právě moc ten nápad sestavit knížku s dějem, který jede po dvou kolejích a k protnutí příběhů sice dojde, ale nepřímo (logicky, jinak by to byla knížka s duchařskou tematikou :-).
Takový zvláštní konstrukt.

Co se mi líbilo:
Bylo to psáno docela živě. Angličtina byla přijatelná.

Ale hlavně jsem se dozvěděl spoustu faktografických věcí – to jak žili Židi a co dělal Spinoza a jaký byl.

Co dělali Nacisti jsem sice věděl, ale třeba tam byl docela pěkně popsaný ten tzv. „Pivní puč“ v Mnichově, myslím v roce 1933, o kterém jsem moc nevěděl. Ten se vůbec nezdařil a Hitler šel potom na chvíli bručet. Bohužel se ale z vězení vrátil mnohem silnější než dřív.

Tak suma sumárum.
Knížka to nebyla špatná, ale ani mě nijak neohromila.

Blade Runner

Při pročítání kritik na některé sci-fi filmy často narážím na srovnávání se sci-fi klasikou Blade Runner.
Blade Runner: The Final Cut
Nedávno se mi docela líbil film Příchozí (ještě víc tedy povídka Příběh tvého života – Story of Your Life, podle které byl zfilmován). A právě jeho režisér Denis Villeneuve má režírovat dalšího Blade Runnera. Většina fanoušků starého filmu tedy podle toho, jak zvládnul Příchozího, doufá, že by to tedy nemusel být úplně propadák.

A tak jsem si film stáhnul, abych tu klasiku viděl.

Problém je ale už v tom, jaký film – nebo spíš, jakou verzi, si stáhnout.
Když si o natáčení filmu něco předem přečtete, zjistíte, že když si stáhnete vezi x, bude vyznění filmu o dost jiné než když si stáhnete verzi y. Důvody, proč je tolik verzí a rozdíly mezi nimi si lze lehce dohledat.

U mě byl naštěstí výběr dost jednoduchý – můj obstarožní PC moc nedokáže přehrávat filmy nad 1giga, takže pokud jsem chtěl film v originálním znění, ideálně s angl. titulky, měl jsem na uložtu na „výběr“ vlastně jen asi z jedné verze :-).
A když trochu přeskočím, měl jsem docela štěstí – v téhle verzi nebyl ke konci ten šílený Fordův voice-over.
br1
Nejdříve vůbec k názvu. Nějak jsem si nemohl srovnat, co má spojení blade a runner vlastně znamenat.
Jak jsem se dočetl na csfd, tak se jednalo o slangový výraz pro pašeráky lékařského náčiní.
Režiséru Scottovi se to slovní spojení líbilo a tak ho, i když to nemá s dějem filmu nic společného, do filmu použil.

Než začnu řešit děj, tak nejdřív k vizuální stránce. Film byl natočený tuším v roce 1982. Jde tedy o 35 let starý kus, kde se nevyskytují žádné počítačové efekty.
A pokud tohle víte předem, nezbývá, než smeknout klobouk.

Všechno se natáčelo pěkně old – schoolově, to znamená makety atd.. A nic, opravdu nic mi po těch 35 letech nepřipadalo směšné. Ani létající auta. I přesto, že žijeme prakticky v době, kdy se měl děj odehrávat (vycházím z toho, že jeden z replikantů byl podle filmu stvořen v roce 2017 a nedožívali se více než 4 let) a naše současnost vypadá hodně jinak než ve filmu.

Na plátně působí Země hodně nehostinně. Prakticky stále prší, většina scén se odehrává v přítmí nebo ve tmě.

A tady je právě zase zajímavé si přečíst, že to byla taková z nouze ctnost.
Nějak nestačily peníze a tak se používaly i staré kulisy a na spoustě detailů by asi byla vidět nedotaženost a tak se použilo přítmí, déšť a kouř.

Děj.
Tak ten mi nějak ohromující nepřišel. V té době to asi mohlo být něco převratného.
Ale mě to nijak nedojímalo, nebál jsem se o hlavního hrdinu, ani jsem v tom nehledal nějakou extra hloubku.
Až při následném pročítání nějakých recenzí jsem si uvědomil, že to asi mělo nějaký širší přesah.

A třeba to, jestli byl hlavní hrdina člověk nebo replikant, asi ani nejde přesně říct. Jak režisér Scott, tak představitel hlavní role Ford o tom vydávali dost rozporuplné informace.
br3
Suma sumárum:
Jsem rád, že jsem to viděl, ale kromě vizuální stránky to ve mě asi moc velkou stopu nezanechalo.

Do čtečky jsem si ale stáhnul knížku, podle které to bylo natočeno Sní androidi o elektrických ovečkách?

A zase jedna zajímavost. Režisér R. Scott knížní předlohu před natáčením nečetl – četl jen scénář. Nechtěl se nechat knihou ovlivnit. Zajímavé

Tak jsem zvědav, jaká ta knížka bude.

Pionýři a roboti – Ryška Pavel, Šrámek Jan

Někde jsem četl, že by člověk v rámci svého rozvoje měl číst třeba časopisy a knihy s opačnými názory, než které zastává.
Asi bych to nehnal do krajnosti, ale občas je zajímavé přečíst si třeba alespoň knihu, kterou by si člověk nekoupil nebo ho to téma tak moc nezajímá. Protože třeba jen neví, že by ho to mohlo zajímat.

Můj nejstarší syn studuje (teď tedy rok ne, protože přerušil studium, pacholek) VŠ grafický design a na Vánoce mi věnoval knížku Pionýři a roboti.
par
Je to kniha o tom, jak u nás vypadaly časopisy, letáky atd. od 50. let do 70. let minulého století.

Je to pro mě oblast úplně neznámá, jsem v tomhle oboru totální lajk.

Ale docela se mi to líbilo.
Bylo zajímavé číst si o padesátých letech a sledovat, co tehdy vycházelo. Třeba takový Sekora. Jasně, Brouk Pytlík a Ferda Mravenec. Ale třeba jeho agitka o rozorávání mezí O traktoru, který se splašil , tak to jsem neznal.

Zajímavé téma byla mandelínka bramborová.
Vzpomínám si, jak mi o tom kdysi vyprávěla máma. Přemnožila se mandelínka a komouši si z toho udělali propagandu, že ji u nás shodili z letadla zákeřní imperialisti.

Dozvěděl jsem se, že časopisy, které jsem měl v mládí rád – Ohníček a hlavně Abc mladých techniků a přírodovědců (sedmdesátá léta a později třeba Mladý svět osmdesátá léta), vycházely většinou už v padesátých letech a různě se měnil jejich obsah a forma.

V knize došlo i na téma Rychlých šípů, Dikobrazu atd..
Bylo to zajímavé.

Kniha se tváří jako neutrální – to znamená, že se zde konstatují fakta, ale bez nějakých jízlivých komentářů.
Hlavní není ta ideologie, ale výtvarno. Jak se co ztvárńovalo, co prošlo cenzurou, inspirace z Východu atd…

Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se zde popisuje spousta obrázků, vtipů, grafik atd., ale jen velmi malou část můžeme v knížce nalézt. Sám jsem se chvíli pokoušel něco dohledat na netu.

Důvodem budou asi autorská práva a určitě také omezený rozpočet knihy.
A tady bych měl nápad (který samozřejmě nikoho nebude zajímat :-)). Mě by se třeba líbilo, kdyby byl pod takovým slovním popisem nějaké brožurky nebo obrázku odkaz na net, kde by ty obrázky byly a člověk by se na ně mohl podívat.

Ale i tak. Zajímavé nakouknutí do pro mě neznámého oboru a možná i získání většího porozumění pro to, co můj synek dělá a z čeho čerpá.

Bill Browder – Red Notice

Představte si, že jste Američan. Vaše babička byla Ruska, váš dědeček byl předsedou komunistické strany USA a kandidoval za komouše na amerického prezidenta. Kdo tohle o sobě může říct?

Vaše rodina je samý chytrolín – matematici atd., vysoké školy vystudované za půlku regulérní doby.

A vy jste takový ten problémář, rebel, co se vymyká a rozhodnete se, že budete kapitalista. A táhne vás to někde ke kořenům, do východní Evropy, do Ruska.
A tak vybudujete největší investiční fond v Rusku.
A potom se stane několik nepěkných věcí a vy bojujete s gaunery nejvyššího kalibru – s ruským ninisterstvem vnitra, s politiky, soudy a vlastně se samotným Putinem.
red-notice
Kdo to o sobě může říct?
Může to o sobě říct Bill Browder, autor knihy Red Notice.

A říká toho mnohem víc. A říká hodně závažné věci.

Knížku se mi podařilo sehnat jako audiobook. Bylo to 42 kapitol, nějakých 15 – 20 hodin povídání.
V poslední kapitole mluví sám Bill Browder. Je to trochu zvláštní – 41 kapitol posloucháte hlas nějakého herce, který mluví v první osobě a potom slyšíte skutečně autora knihy.
Ale zase ta poslední kapitola byla zajímavá.
Ale B.B. jsem rozuměl podstatně hůř než načtené knize.

Začnu formou – B.B. nepíše nijak složitě, nekonstruuje kdo ví jak dlouhé věty, nepoužívá květnaté výrazy. Pokud se naučíte pár slovíček z branže obchodování s akciemi, je to celkem srozumitelné.
Knížka je namluvena taky moc pěkně, je rozumět skoro všemu.

A teď děj:
B.B. je Američan, který se odstěhuje do Anglie a s jednou londýnskou konzultantskou společností se pokouší nacpat do své vysněné Východní Evropy.
Jeho první štací je Polsko. Tady se mi líbilo, jak popisuje svůj první kulturní šok v životě.

Později se dostává už sám za sebe do Ruska, kde zakládá největší investiční fond v Rusku.
V pracovním i osobním životě zažívá ostré výkyvy, pendluje mezi Londýnem a Moskvou.
A při jednom návratu do Moskvy mu je odepřen vstup do země.
Postupně se stupňuje napětí, boj se stává stále ostřejší.

Tam, kde by to běžný člověk už dávno vylekaně vzdal, bojuje Bill Browder dál. Už ne o peníze, ale postupně se z něj stává bojovník za lidská práva.
A ne jen tak ledajaký. I když se to nikde výslovně nepíše, má peníze.
Má známosti až do vysoké americké politiky. Ruští „špatní chlapci“ si proti sobě postavili protivníka nejtěžšího kalibru. Je chytrý a hlavně to nevzdává, i když jdou okolnosti proti němu. Jde jako buldok za svým cílem, i když jednu velkou prohru už napravit nejde.

To se mi na tom líbilo nejvíc. To, že to nikdy nevzdává.. To, že ho někde třikrát odmítnou a on to zkusí jinudy po čtvrté.
Nebojí se otevřeně mluvit ani o pokrytectví v americké politice. Nebojí se uvádět jména. Využívá média, známosti, lobuje u senátorů, burcuje veřejné mínění.

Vytknul bych tomu jen jednu maličkost.
Místy, hlavně ke konci knížky, mi připadalo, že je Browder snad až moc patetický. Ale chápu, že po tom, co zažil, to takhle opravdu viděl.

Za mě dobrá knížka.
Kdo věří, že v Rusku vlastně není tak špatný režim, měl by si tohle přečíst (poslechnout).

←Starší