Emil Hakl – Skutečná událost

Všude samej Hakl.

Pročítám ke konci roku žebříčky knížek a doporučení nějakých literárních redakcí a až moc často narážím na Emila Hakla a jeho knížku Skutečná událost.

Třeba na idnesu jsem se z nadšené recenze dozvěděl, že „Skutečná událost je ta nejlepší kniha o vyhořelém mužském světě“.

Nedá mi to a nořím se do vyhořelého mužského světa.

Knížku bych rozdělil na několik částí, i když ona samotná takhle dělená není.

Část první – Norsko

Vypravěč příběhu – asi celkem úspěšný spisovatel, když ho tam pozvali (možná Hakl, možná ne) – je v Norsku v Oslun (krátce po řádění teroristy Breivika) na nějakém literárním kongresu. Docela zajímavé prostředí a i když se tam neodehrává nic převratného, Hakl umí pěkně vystihnout atmosféru. Příběh trochu těká mezi kongresem, spisovatelovým vnitřním světem a mezi maily, které si vyměňuje s nějakým Evženem, který pracuje pro jakousi korporátní firmu a pracovní čas si krátí hraním počítačových her. Rozjezd má docela švih. Nejsem nadšený, ale Hakl umí vtáhnout do děje. Navíc si hlavní hrdina čte knížku o událostech, které mě taky zajímají, o německých teroristech z RAF o kterých jsem viděl zajímavý film  (ale o tom něco dopíšu na konci).

Část druhá – Praha

Spisovatel je zpátky v Praze. Občas se setká lajf s Evženem, který má velké trable. Pak  má spisovatel jakousi známost Káju a do příběhu se ještě vloudí Emilův kamarád Pitvor.

Hrdina občas někam zajde s Kájou, občas se staví u Evžena, který má trable, pak k němu přijdou na návštěvu Evžen a Pitvor a všichni mají nějaké trable. Jsou hrozně rozervaní, pijou alkohol, kafe a berou prášky.Všichni jsou takoví pesimističtí, mudrují o životě, všechno je tak nějak pořád špatně, skáče se z jednoho do druhého. Občas přeskočím odstavec nějakého filozofování nebo tlachání a nic se nestane. Začínám mít problém – nudím se. A to tak, že silně.

Za normálních okolností bych knížku v téhle fázi (asi tak ve třetině) zavřel a šel dělat něco užitečnějšího – třeba šel spát. Ale nedá mi to. V jedné recenzi jsem se totiž dozvěděl, že recenzent po přečtení prahnul vědět, jestli se ten příběh opravdu Haklovi stal a právě to že je na celé knížce to rajcovní. Nezdálo se mi, že by tyhle tlachy mohly být právě ta hrozná hádanka, pokud by se tam neodehrálo už nic jiného.

Bohužel, tahle část, pro mě totálně nezáživná, zabírá větší část knížky.

Čekám na akci a akce ….přichází!

No a blížíme se k cíli a ona akce je tu. Celkem pěkně popsané, ale že by mi to nějak vyrazilo dech nebo mě to nějak šokovalo, to ne.

No a pak knížka končí zase trochu mudrováním a mě pak upřímně vůbec nezajímá, jestli se to celé stalo nebo nestalo a jestli se to stalo Haklovi, panu Kropáčkovi nebo někomu jinému nebo vůbec nikomu, což je asi špatně. Možná to je moje vina, ale prostě mě to nechytlo.

 

Co se mi líbilo

Určitě jazyk – Hakl umí. O tom není sporu.

Líbilo se mi, že si hlavní hrdina četl knížku o RAF. A líbilo se mi, že si kladl dobré otázky. Proč to RAFáci dělali, proč zabíjeli, proč je značná část společnosti uznávala. Proč nechaly holky doma děcka a vzaly kvéry a šliy někoho picnout.

A dobré bylo, že ta závěrečná akce hlavního hrdiny ve Skutečné události právě vytváří takovou pěknou paralelu k těm teroristickým RAFákům a dokonce i k tomu norskému Oslu krátce pořádění šíleného teroristy Breivika, kam se hrdina na začátku dostává.

Ale jinak se u mě nadšení nějak nedostavilo.

Tak a jdeme hodnotit

Část první – tak 70%

Část druhá (bohužel nejdelší) – 20%

Část třetí neboli akce – 50%

A když to rozdělíme tak nějak podle délky jednotlivých částí, tak celkově 30-40%.

Pro mě ta Skutečná událost tedy taková čtenářská událost určitě není.

Be Sociable, Share!