Frank Brady – Bobby Fischer´s Remarkable Rise and Fall – from America´s Brightes Prodigy to the Edge of Madness.

Píšou se sedmdesátá léta a já chodím na základku v naší vesničce. Jak to souvisí s geniálním šachistou Bobbym Fischerem?

indexNo asi takhle. Na té základce byl šachový kroužek, kam chodilo hodně mých spolužáků. (Většině vydržel tehle koníček dodnes). Přišel jsem domů a ve zprávách byly jedny z nejdůležitějších událostí mistrovství světa v šachu. Všude se objevovala jména Karpov a Kasparov. A i když to byl Američan a tedy nepřítel, mluvili kamarádi z „šachysťáku“ občas i o Fischerovi. Ten se stal totiž v roce 1972 mistrem světa, a i když byli mistři propagandy a dezinformací, tohle prostě komunisti utajit nedokázali :-).
Samozřejmě jsme ale o Fischerovi prakticky nic nevěděli.

Snažil jsem se to dohnat mnohem později. Z internetu jsem si vycucal různé články, ze kterých jsem si sestavil takovou stručnou amatérskou Fischerovu biografii.

Nedávno na mě někde na netu jukla knížka od Franka Bradyho – Bobby Fischer´s Remarkable Rise and Fall – from America´s Brightes Prodigy to the Edge of Madness.

Stáhnul jsem si ji a přelouskal.
Kdo to tedy byl ten Robert James Fischer – alias Bobby Fischer? A jaká byla knížka o něm?

Na první z těchto dvou otázek by asi nedokázal odpovědět nikdo na světě. Fischer byl totiž zvláštní člověk. V mnoha věcech výjimečný, v mnoha extrémní a rozporuplný.

Já dokážu odpovědět jen na to, jaký je v mých očích. Tak určitě talentovaný – bylo to takové to zázračné dítě (tedy v šachách). Byl cílevědomý – šachu se věnoval, tedy alespoň do MS na Islandu v roce 1972, na plný plyn a prakticky ho nezajímalo nic jiného. Byl tvrdohlavý, umanutý.
Úplně jsem nepochopil jeho vztah k penězům. V mládí žili asi dost nuzným životem a jeho matka Regina měla co dělat, aby Bobbyho a jeho sestru uživila. Po MS v Rejkjavíku měl miliony, které ale z velké části věnoval Celosvětové boží církvy Worldwide Church of God a několik let potom žil vyloženě z ruky do huby z peněz od matky.

Jeho popularita po MS na Islandu by mu umožnila vydělat velké peníze – všechny nabídky ale odmítal.

**


Fischerův vztah k ženám – také ode zdi ke zdi.
Byl to určitě extrémní samotář. Zajímavý je jeho vztah k Zitě Rajcsanyi. Tato tehdy sedmnáctiletá maďarská šachistka kontaktovala o třicet let staršího Bobbyho, přiletěla za ním do USA, kde spolu prožili nějaký ten měsíc. Zita se potom stala jednou z hybných sil pro uspořádání turnaje v bývalé Jugoslávii, kde proti sobě nastoupili po 20 letech Fischer a Spassky.

Později žil asi rok s Petrou Stadler, ale to neskončilo moc dobře.

Pořád si dělal naděje, že by si ho mohla Zita vzít (ta už měla ale někoho jiného).
Ke konci života žil několik let s Japonkou Miyoko Watai a při svých cestách na Filipíny s jednou Filipínkou, která s ním měla údajně dítě.

Kapitola sama pro sebe je Fischerův světonázor. Náboženství a hlavně jeho stihomam, kdy všude viděl spiknutí Židů. Jeho protižidovství je pro mě černým flekem na životě šachového génia.

Jaká byla knížka?
Knížka o Fischerovi nemůže být nudná, protože jeho život byl všechno jen ne nudný.
Frank Brady Bobbyho znal osobně a pohyboval se v nejvyšších šachových kruzích. Musela to být ohromná práce nashromáždit, setřídit, ověřit a sepsat poznámky o Fischerově životě. Vše konzultoval s lidmi, kteří ho znali nejblíže. Není to tedy oslavná kniha ale ani odsouzení Fischerových postojů. Je to profi-biografie sestavená z faktů. Muselo být obtížné oddělit legendy a zkazky o Bobbym a rekonstruovat jeho roky v ústraní, kdy málo kdo tušil, kde se vlastně nachází.

Tady je několik postřehů, které mě při čtení knížky zaujaly.
Zajímavé třeba bylo, jak to tehdy s šachovou hrou ve světě vypadalo. V Sovětském svazu to byl jeden z nejdůležitějších sportů. Byla tam ohromná základna hráčů, byl tam vypracovaný systém jejich výchovy od mládí až po reprezentaci. V Americe byly sice šachové kluby, ale s Ruskem se to nedalo v nejmenším srovnávat. A právě Bobby Fischer byl první „Nerus“, který získal po 30 letech titul mistra světa. Oproti ruským týmům s trenéry to byl solitér, který se vypracoval prakticky sám až na vrchol.

JPBOOK2-jumboNejzajímavější pasáže jsou určitě o světovém mistrovství na Islandu. Hra nervů, kdy už to vypadalo, že Bobby kvůli svým požadavkům ani nedorazí.
Kdy se při mistrovství neustále něco reklamovalo – bzučící kamery, rozebíraly a rentgenovaly se židle a osvětlení, protože někdo tvrdil, že v nich jsou umístěny nějaké zářiče (což se samozřejmě nepotvrdilo).
To nebyl zápas Spassky – Fischer. To byl zápas Východ – Západ za studené války. Fischerovi dokonce telefonoval své přání, aby se mistrovství zúčastnil, i Henry Kissinger. Po svém triumfu měl Bobby v Americe postavení popstar, čekaly na něj tisíce lidí, byly ho plné noviny, blahopřál mu i prezident Nixon. Fischerovi se podařilo ohromně zpopularizovat šachy. Základna hráčů v USA raketově vzrostla, všude se hrály šachy.

O to zvláštnější bylo, že Bobby až do turnaje se Spaskym v roce 1992 v bývalé Jugoslávii s nikým prakticky šachy nehrál a žil v ústraní.

Smutný byl konec jeho života. Svými výroky a chováním si znepřátelil spoustu lidí, i těch, kteří mu nezištně pomáhali. Zemřel na Islandu, dalo by se říci ve vyhnanství. A spory o jeho majetek po jeho smrti, to už byla dost nechutná kapitola.

No shrnu to. Je určitě zajímavé seznámit se s životem Bobbyho Fischera. Tahle knížka mi propojila informace, které jsem měl a obalila je zajímavými údaji o jeho životě.
Takže doporučuju.

Be Sociable, Share!