jokol » Blog Archive Hana Librová a žáci – Věrní a rozumní | jokol

Hana Librová a žáci – Věrní a rozumní

Četl jsem poměrně nadšenou recenzi na knížku Věrní a rozumní.

Kamarádka ji měla doma a půjčila mi ji, přiznám se, že bych si ji asi sám nekoupil. Takže ji tímto děkuji za půjčení.
rozumni
Jedná se vlastně o třetí autorčinu knihu v této sérii – první byla Pestří a zelení – Kapitoly o dobrovolné skromnosti, druhá Vlažní a váhaví – Kapitoly o ekologickém luxusu. Ani jednu jsem nečetl a proto budu celkově možná nepřesný a neobjektivní, protože mi neznalostí prvních dvou utekly nějaké souvislosti.

V roce 1992 si Hana Librová vytipovala několik rodin, které nežijí typickým konzumním způsobem a jejich osudy zaznamenala v první knize Pestří a zelení. Většinou se rodiny odstěhovaly někde z města na samotu s určitými ideály o samozásobitelství a o k sobě, dětem a životnímu prostředí příznivějším životním stylu.

Druhá knížka je vlastně pokračováním té první, ale mapuje osudy těchto rodin po deseti letech.

A tahle třetí knížka by měla být takovým shrnutím a měli bychom se dozvědět, kam se stočily osudy našich „hrdinů“ po dalších více než deseti letech a velkým lákadlem pro mě byla část, která se měla věnovat jejich dětem. Tam mě hodně zajímalo, jak děti (většinou již dospělé) hodnotí svoje mládí, jak se staví k rozhodnutí rodičů vést dobrovolně skromný život s jinými prioritami než většinová populace a jestli jdou samy v jejich kolejích, nebo uhnuly jiným, nebo dokonce v rámci nějaké kompenzace úplně opačným směrem. Šetření k této třetí knížce už neprováděla autorka sama, ale pozvala si k tomu i své žáky.

Knížka se mi těžko hodnotí, protože se skládá ze dvou, pro mě dost nekompaktních částí.
V první části je klíč. Jestli jsem to dobře pochopil, tak je to klíč k pochopení toho, z jakých hledisek autorka na život těchto rodin nahlížela.

Tahle část pro mě byla dost těžko stravitelná, i když spousta věcí byla poučná, o tom žádná.
Pro mě bylo i hodně rušivé vkládání různých tabulek s básněmi a různými úryvky do textu. Působilo to na mě tak nějak gulášovitě.
Co mi ale v této části vadilo nejvíc, bylo to, jak se autorka často snažila naznačit, jaký názor je správný.
Ono se to trochu objevovalo i v druhé části, ale už ne tak markantně.
A nejsem si jist, jestli mi ten klíč k něčemu při čtení druhé, pro mě hlavní části knihy, vůbec k něčemu byl.

Druhá část, shrnutí a rozšíření poznatků o minulém a současném životě respondentů, to bylo jiné kafe.
Bylo to čtivé, těšil jsem se na každou další stránku.

Na začátku druhé části bylo shrnutí života a životního stylu rodin z prvních dvou knih a to, kam se po 20 letech posunuly.
Pozitivní bylo, že většina z nich nevyměkla a více či méně pokračovala v nastaveném kurzu. Až tuším na jednu výjimku zůstali všichni na stejném místě, nestěhovali se.

I když, prakticky všechny rodiny už měly auta. Nežily nebo nežijí žádným marnotratným životem, ale už trochu upustily od samozásobitelství a projevila se jejich trochu vyšší životní úroveň.
V jedné chvíli jsem se musel sám sebe zeptat, v čem se vlastně jejich život liší třeba od toho mého.

Asi nejzajímavější pro mě byla část věnovaná dětem, většinou již dospělým. Bylo zajímavé sledovat, jak zpětně vidí svoje mládí limitované „nedostatkem“ věcí, které měly jejich vrstevníci, vzdáleností od „civilizace“ atd..
I když se možnost, že si budou tyto věci v dospělém věku kompenzovat, nenaplnila, do extrémů jako jejich rodiče už nešly.

Druhá část knížky pro mě měla jen jednu vadu – byla moc krátká.

Tak kdyby to bylo na mě, zkrátil bych první část knihy na minimum a větší prostor bych nechal sledování samotných rodin, myslím, že materiálu měli výzkumníci určitě dost.

I přes ty moje výhrady se mi knížka hodně líbila. Suprově vybrané téma, zajímavé osudy lidí z masa a kostí, sledování osudů rodin po desítkách let. Moc pěkné.

A jedno takové malé šťouchnutí. Chápu autorčin postoj k ochraně přírody. Jestli jsem pochopil autorčiny poznámky v knížce správně, je v  jejich očích industrializace, luxus a dnešní mainstrýmový životní styl špatná věc.
Na druhou stranu jsem se v knížce dočetl, že na svůj projekt, tedy na výzkum a knihu dostala grant.
Tady mám možná trochu extrémní názor. Ale je třeba si uvědomit, že peníze z grantů se musely někde vzít. A asi je do kasy nedali ochránci přírody, asi jich tam nedali moc skromně žijící lidé atd..

Možná budu trochu krutý, ale bez toho, že by ty zlé firmy něco vyráběly, by tehle projekt asi nevznikl. Bohužel.

Naštěstí tedy vznikl a i přes moje výhrady díky za něj.

Víc se mi v tomhle směru líbí přístup třeba takového Urzy, který propaguje anarchokapitalismus. Je proti daním, dotacím a grantům a na svou knížku vybral peníze sám od lidí, které to zajímá. Podle mě správný přístup.

Be Sociable, Share!