Jan Němec – Dějiny světla

Nemám rád to hrozné zvolání wow!, ale v případě Dějin světla mě nic lepšího nenapadá.
Už dlouho, dlouho jsem nebyl z nějaké knížky takhle nadšený!
Ale popořádku.

Pročítám si doporučení knížek na goodreads.com, která se generují na základě mnou přečtených knížek. Jednou z těch doporučených jsou i Dějiny světla o fotografovi, malíři a duchovním učiteli Františku Drtikolovi.
Knížka tam má dobré hodnocení a po pročtení pár recenzí si ji na kosmas.cz kupuju a už letí do čtečky.

dejiny-svetlaA jaká je? Už po několika prvních stránkách mi bylo jasné, že je originální, jazykově neotřelá, poutavá, vymazlená a asi by mě ještě napadla řada dalších pochvalných přívlastků.
A ani na konci knížky jsem názor nezměnil.

První, co člověka překvapí, je to, že autor používá du – formu vyprávění. To znamená, že nevypráví v první ani třetí osobě jednotného čísla, jak je obvyklé, ale v osobě druhé. Celou dobu vlastně mluví stylem – jdeš tam a tam, čekáš na tu ženu, cítíš to a to. Z počátku neobvyklé, ale musím uznat, že jsem si na to zvykl a přišlo mi to supr. Je to první beletrie, kde jsem se s tímto stylem setkal.

Nerozumím fotografování, natož malování, o mysticismu a východních naukách toho vím o dost víc. Ale i kdybych nevěděl nic ani o jedné z těch věcí, asi by to ničemu nevadilo.

Jazyk – krásný, poetický, neotřelé metafory. Jan Němec jazykem přímo maluje, scenerie a situace si dokážu živě představit.

Myslím, že jsem někde četl, že Němec psal knihu dva roky. Je vidět, kolik toho musel načíst a zjistit od kunsthistoriků a dalších lidí.

Co všechno v knize jsou fakta a co autorova fantazie? Těžko říct, ani to pro mě není důležité. Myslím, že větší část odpovídá realitě, samozřejmě bylo potřeba děj pospojovat a vnitřní úvahy nebo pocity – ty samozřejmě musel Němec domyslet.

Jestli se mi něco nelíbilo?
Neříkám úplně nelíbilo, ale některé pasáže mohly být snad oi trochu kratší.
Do knihy je vklíněno takové intermezzo – to sestává z dopisů z války, které Drtikol zasílal Elišce. Na chvilku mi to trochu nabouralo děj, ale žádná velká závada to nebyla.

Za mě tedy spokojenost až nadšení.
Snad každý, kdo si knížku přečte a Drtikolovy fotografie a malby nezná, si je musí dohledat. Prostě musí, protože knížka vás na ně neodolatelně navnadí.

Dějiny světla byly nominované na cenu Magnezia litera za rok 2014. Schválně jsem se podíval, co ten rok vlastně vyhrálo, když ne Dějiny světla. A vyhrála kniha Skutečná událost od Emila Hakla, která se mi vůbec nelíbila.
Zvláštní.
Za mě – pět hvězdiček z pěti.

Be Sociable, Share!