Jan Pelc, Mejla Hlavsa – Bez ohńů je underground

Plastic Peaple of the Univers jsou sice legenda, ale já jsem jim nikdy na chuť nepřišel. Poslouchal je jeden můj spolupracovník, ale mně se to prostě nelíbilo.

mejlaAle když mi kamarádka tvrdila, že se jí knížka Bez ohňů je underground líbila a Plastiky neposlouchá, šel jsem do toho.

Kdysi jsem četl od Jana Pelce A bude hůř, ale už si to moc nepamatuju.
V téhle knížce nemá – nebo to alespoň tak vypadá – moc velkou roli. Občas položí nějakou otázku, ale spíš nechává Mejlu vyprávět.

A vyprávění to je svižné, veselé, s nadhledem. Nedokážu posoudit, na kolik pravdivé a na kolik přibarvené, ale to nevadí.

Třeba historky o tom, jak si mezi sebou skupiny kradly aparaturu, tak to bylo srandovní a zároveň pro mě docela překvapivé.
Od určité části knížky, kdy se objeví první perzekuce, si člověk chtě nechtě musí říct, jak je skvělé, že žijeme v téhle době.
V socialismu jsem prožil dvacet let svého života a tak mě dost věcí z knihy oslovovalo.
Opravdu si vážím lidí, kteří se pokoušeli plavat proti proudu, a život jim to rozhodně neulehčovalo. Prostě špatná doba.

PPU se stali ve své době symbolem odboje, i když po tom asi zrovna moc netoužili. Chtěli hrát hudbu, ale nemohli.
Nejsem schopen posoudit, jak to bylo s Mejlou a jeho spoluprácí s Stb. Zkusím si o tom něco najít. Papírově to vypadá,že s nimi něco měl, ale moc se mi to nezdá.

Za mě dobrá kniha. Myslím, že má velkou výpovědní hodnotu o tehdejší době.
Plastiky asi poslouchat nezačnu, ale kamarádce dávám za pravdu, tohle se povedlo.

Be Sociable, Share!