Je nám spolu dobře

V rámci filmového festivalu Jeden svět, který probíhá i v našem městečku, jsem se zašel podívat na český dokumentární film Je nám spolu dobře.

Sice jsem četl recenzi Franty Fuky, který film dost hanil, ale mě zajímalo několik věcí.
Předně, filmů, kde bych mohl vidět reálnou Čínu (i když samozřejmě jen maličkou část, ani ne třeba moc reprezentativní) u nás moc neběží. Potom měla být ještě beseda s režisérem Sašou Dlouhým a skype hovor se sinoložkou Zuzkou Ježkovou, která žije momentálně s rodinou v Irsku a kterou velmi dobře znám.

Tak nejdříve film sám o sobě – ne posuzování toho, jak se chovají aktéři filmu.
O čem to tak zhruba je. Celkem charismatický chlapík, na jméně nějak nezáleží, vyráží s rodinou do Číny, kde bude na vysoké škole kdesi v pustině učit češtinu. Zároveň má v téhle lokalitě vzniknout taková jakoby kopie kusu Prahy, včetně Karlova mostu.
No a tehle chlapík má ještě pěknou mladou manželku a tři děti. To nejmladší se narodilo jen chvíli před jejich odjezdem do Číny.
Druhá linie filmu– v roce 1957 uzavírá česká vesnice, tuším nějaké Vinařice, družbu s jedním čínským družstvem, které na tom je špatně a kterému věnuje traktor. A lidé v tom čínském družstvu jsou za tu družbu dodnes vděčni. A tohle družstvo je právě tam, kde učí a na stavbu „české čínské čtvrti“ dohlíží hlavní postava filmu.
Tady dojde k prolnutí těchto příběhů.

Mě se na rozdíl od Franty Fuky ten film líbil. Nebylo to úplně tak, že by mě to ohromilo (jako třeba hledání Sugar Mana), ale nebylo tam nic, co bych mohl tvůrci/tvůrcům vytknout. Netlačili mě nějaký jejich názor, prostě zdokumentovali to, co viděli.

Líbily se mi reálie. Ta ušmudlanost, beton, špína.
Člověk mohl sledovat každodenní život té české rodinky včetně posezení s čínskými přáteli, nějaké čínské zvyky, děti ve školce (asi dvakrát za rok byly se školkou i venku!!!:-)), zařízení bytu atd..

A teď postavy filmu
Ten chlapík byl charismatický, docela vtipný, chvílemi jsem měl ale pocit, že je v té Číně ne proto, aby tam vykonal něco užitečného, ale aby si tak trochu uskutečnil svoje sny a užil si jakéhosi vyššího postavení, kterého se mu tam bezpochyby dostávalo – umí čínsky a je ze země, která jim kdysi pomohla. Když se třeba člověk zamyslel nad tím, k čemu těm Číňanům bude ta povinná čeština… Kdysi jsem dělal učitele a mě by nebavilo učit někoho něco, co mu bude prakticky k ničemu.
A ke konci filmu jsem měl dojem, že ten chlapík dost manipuluje manželkou a tím samozřejmě i dětmi. Měl jsem pocit, že ta žena by byla asi radši v Čechách než v Číně. I když se ten chlap ve filmu dušoval, že stačí, aby manželka řekla, že odjíždějí, tak odjedou. Ale potom ji docela tlačil i dost divnými argumenty, aby tam zůstali.

Samotná Čína na mě z filmu působila dost depresivně. Pořád lehce nažloutlá obloha, všechno ušmudlané, splodiny, no nebylo to zrovna místo, kam bych vyrazil s rodinou na rok a možná i dýl.

Beseda se mi líbila. Saša Dlouhý odpovídal na otázky z publika, kterých bylo dost. Trochu se mi vyjasnilo, proč tam vzniká takové to české stavební monstrum, prozradil trochu víc o té rodině, dozvěděl jsem se, jak film vznikal.

Skypové spojení se Zuzkou v Irsku bylo ze začátku dost nekvalitní, naštstí se pak ale zlepšilo. A její názor na Čínu byl taky zajímavý. A rád jsem Zuzku slyšel :-)

Tak shrnuto – líbilo (i kvůli diskuzi) a díky pořadatelům za pořádání Jednoho světa.

Be Sociable, Share!