Kazuo Ishiguro – The Remains of the Day

Povím vám hrozně zajímavý a napínavý příběh.

Je první půlka 20. století a já pracuju už spoustu let jako sluha (tedy takový hlavní sluha, co má pod sebou pár dalších lidí) v jednom anglickém sídle.
No a můj nový pán teď na pár dní odjíždí, půjčil mi auto a já jedu navštívit jednu služku, která tady kdysi pracovala.
A o tom vám teď budu vyprávět. A tohle moje vyprávění bude trvat DESET HODIN!!!

Tak taková je ve stručnosti knížka The Remains of the Day, od anglického spisovatele s japonskými kořeny Kazuo Ishiguro, kterou jsem si někde stáhnul jako mp3-čtení.

Proč poslouchat deset hodin takovou nudu?
220px-KazuoIshiguro_TheRemainsOfTheDay
No protože ten sluha nám sice popisuje tu svoji cestu, (která je sama o sobě pro dnešního člověka dobrodružná asi jako každodenní cesta do práce – i když, počkejte! jednou mu dokonce došel benzin!!!! :-)), ale ve vzpomínkách se vrací i do dob minulých, kdy na sídle, kde slouží, pořádal jeho dřívější pán důležité schůzky vrcholných světových politiků. A my postupně z pohledu sluhy odkrýváme, o co tam šlo.
Navíc, ta služka, za kterou jede, mu možná dlouhou dobu, kdy spolu sloužili, naznačovala něco, co mu docvakává až o hodně později.

Pro mě je to navíc zajímavé v tom, že knížku napsal skoro Japonec a je psána z toho jejich pohledu na svět. Kdyby vám dnes někdo řekl, že budete sluha, asi byste moc nezajásali. Ale tehle sluha se snaží být opravdu profesionálním sluhou. Až to je někdy, viděno zase z našeho úhlu pohledu, přehnané a nepochopitelné. Ale mě se právě tehle „východní“ přístup k životu líbí. Ano, snažit se dělat i obyčejné věci dobře a být spokojený s tím, že jsem to udělal dobře. Výsledek je pak až druhořadý.

A navíc má kniha více rovin. Nechci moc prozrazovat děj, ale to, že oddaně sloužíte svému pánovi, kterého si vážíte, je sice pěkné, ale zároveň je možné, že ten váš pán dělá něco špatně a nebo je dokonce sám špatný.
Ale to si tehle sluha nepřipouští. Pro něj je zásadní to, aby byl právě tím dobrým profesionálním sluhou svého pána, ke kterému je maximálně loajální.
A jsme u dilematu, které by mohl řešit klidně každý z nás. Třeba já jako překladatel budu muset překládat pro někoho, o kom vím, že je blbec a nebo chce dokonce udělat nějakou špatnou věc.
Má být pro mě hlavní, abych byl opravdu „profesionál“ a bude pro mě důležitější to, jestli přeložím dobře každé slovíčko se supr přízvukem? A nebo se mám v rámci možností úmyslně pokusit nepřesným nebo zavádějícím překladem ovlivnit výsledek?

Taková krátká příhoda mojí babičky, která s tímhle dilematem souvisí. Vyprávěla mi, jak byl za druhé světové války v jejich vesnici udavač, který psal dopisy na gestapo. A na poště seděl úředník, byl to dokonce Němec, který ty dopisy vyhazoval. Neumím si představit, že bych v sobě našel takovou odvahu.
Byl to dobrý pošťák? Měřeno tím, jak vykonával svoje povinnosti, určitě ne, ale jako člověk zachránil možná celou vesnici před tragédií.

Chlapíkovi, který knížku namluvil, je docela pěkně rozumět. V přímé řeči mění hlasy, ale v porovnání s tím, jak byl namluvený Velký Gatzbi, to není nic moc. V Gatzbim bylo x postav a ten, co to namluvil, měnil bravurně hlasy a jakmile skončila přímá řeč, hned uvedl hlas do své polohy. V téhle knížce uměl „namlouvač“ jeden ženský a jeden mužský hluboký hlas. Trochu problém jsem měl s tím, že třeba v hospodě, kde bylo víc chlapů,. mluvili všichni dost podobně. A někdy se mi zdálo, že po přímé řeči mu ještě trochu trvalo, než přistál na svém hlase.

Podle knížky byl natočen i film, ale na ten se určitě nechystám.

A ještě jedna maličkost. Na začátku každé knížky mi chvíli trvá, než si zvyknu na slovní zásobu spisovatele a než se zorientuju.
A tady mi bylo na začátku knížky hned sympatické, jak pěkně z hurta to ten sluha vzal. Pěkně si sednul, dal nohy nahoru a svému pánovi řekl, že si bere volno.
Jenže to bylo tím, že jsem si spletl slovíčko employee a employer.
Takže ty nohy na stůl si dal samozřejmě pán a ne sluha a s dovolenou to bylo taky trochu jinak, než jsem si na začátku myslel :-).

Tak jo, dalo se to.

Be Sociable, Share!