Martin Reiner – Básník / román o Ivanu Blatném

Nedávno mě nadchla knížka Dějiny světla o fotografovi a duchovním učiteli Františku Drtikolovi.
V nějaké diskuzi kdosi psal, že komu se líbilo tohle, bude se mu líbit i knížka Básník / román o Ivanu Blatném.

blatnyČtenářské recenze byly taky skvělé, jediné, co se kritizovalo, bylo to, že má kniha v názvu slovo „román“ a podle někoho to román není.
Tak jestli to je nebo není román, mi bylo úplně jedno ještě před čtením, a kdyby to mělo být jediné negativum, tak by to bylo super.

Knížku jsem si tedy koupil, poslal do čtečky a přelouskal.
Ani teď po jejím přečtení ale nedokážu přesně říct, jak moc se mi líbila.

Začnu asi tím, kdo je hlavní postavou, o kom to vlastně je. Je to o básníku Ivanu Blatném. O něm jsem před přečtením knížky nevěděl prakticky nic (stejně tak jsem ale nevěděl skoro nic o Fantišku Drtikolovi v Dějinách světla). Nějak matně jsem si pamatoval, že to byl český básník žijící v cizině. Někde v blázinci si jeho tvorby kdosi všiml a on se proslavil. Prostě jsem si myslel, že k jeho objevení došlo až tam.
Kdo o Ivanu Blatném ví víc (stejně jako teď já), ví, že to je opravdu hodně zkreslená představa.

No a potom tu máme další české básníky, o kterých jsem nevěděl o moc víc – třeba Nezval, Kainar, Halas, Orten.

Asi nejvíc vím díky jeho textům o Kainarovi, od ostatních jsem asi znal nějaké básničky kdysi ze školy – ale neptejte se mě, jaké to byly.

Hned na začátku je třeba uznat, že sestavení této tlusté knihy muselo stát Martina Reinera nesmírné množství času a energie. O tom se prostě nedá diskutovat. Ten musel prolézt kde jaký archiv, mluvil s desítkami nebo nad stovkami lidí, kteří Blatného alespoň zběžně znali. Musel vědět vše nejen o něm a jeho tvorbě, ale hodně i o poezii, dějinách atd.. Někde jsem četl, že se fenoménem Blatný zabýval snad třicet let a určitě bych tomu věřil.

Krátce popíšu, co se mi na knize nelíbilo.

Rozsah – Reiner jde hodně, hodně do hloubky – nebo spíš do šířky. Na jednu stranu to je správně. Pokud máme opravdu pochopit, kdo to Ivan Blatný byl, v jaké době žil a co ho formovalo, asi se nejde věnovat jen jemu. Ale tady mi to někdy přišlo až moc rozmáchlé na všechny strany. Dozvídáme se i hodně, podle mě zbytečných podrobností, o životě lidí žijících v Blatného světě.
Na druhou stranu je možné, že lidé, kteří mají o již zmiňovaných básnících atd. mnohem větší povědomí než já, budou nadšeni, protože se jim jejich znalosti pěkně doplní a rozšíří.

Další problém jsem měl s tím, že mi nebyla hlavní postava knihy nijak extra sympatická. Ale to samozřejmě není Reinerova chyba.

Reiner udělal maximum, co mohl. Kniha mi připomínala takovou dobře promyšlenou koláž, která se skládala z líčení Blatného osudů, z vyprávění lidí z jeho okolí, z citátů a z Blatného básní.
Musím říct, že mě docela překvapilo, jaké to tady bylo po převratu 1948 v Československu pro básníky a spisovatele drsné. Byl problém psát něco jiného, než co chtěli komouši a dost lidí to taky odneslo na zdraví a na životě.
Nikdo nevěděl, kdo je donašeč a jestli se básník nebo spisovatel, který se dnes sluní v přízni mocných neocitne v nějakém vykonstruovaném procesu nebo se někomu nebude zdát něco v jeho tvorbě a nebude se houpat na šibenici.

Z knihy mám takové smíšené dojmy, ale jsem rád, že jsem si ji přečetl. Tak nadšený, jako z Dějin světla určitě nejsem, ale dozvěděl jsem se hodně nejen o Ivanu Blatném, ale i o dalších spisovatelích a době, ve které žili.

Po dočtení Básníka jsem si přečetl i básnickou sbírku Ivana Blatného Stará bydliště.
Poezii moc nerozumím, proto mi nepřísluší ji hodnotit. Možná jsem primitiv, ale všeobecně nemám rád volný verš – ani to nejsem schopen číst.
To, co je ve Starých bydlištích volný verš, tedy neposuzuju. To, co bylo zrýmováno, se mi hodně, hodně líbilo.

Be Sociable, Share!