Martin Sichinger – Kocoviny šumavského léta

Z knihy Poslední šumavská pastvina od Martina Sichingera jsem byl nadšený.
A tak jsem si na kosmas.cz celkem logicky koupil jeho další knížku.

A z té už jsem bohužel tak nadšený nebyl…
Umístěním v čase mi měla být blízká – 90. léta, myslím jejich konec. Dějištěm pak byl šumavský Vimperk.

kocovinaHlavní postavou je Míchal. Rusové mu před lety zastřelili asi tak trochu omylem tátu. A Michal postupně zjišťuje, že to možná až tak náhoda nebyla.

Atmosféra devadesátek je pěkně prokreslená. Znovu jsem si uvědomil, v jakém marastu jsme to žili. Je tam spousta „dobovek“, maličkostí, které si ještě pamatuju a tvořily střípky té skládanky zvané reálný socialismus.

Ale ten děj mě nějak extra nechytil. A potýkal jsem se s problémem mnoha postav. Vím, že to je moje slabina, ale jak je víc postav, ztrácím se v tom.
Tady se pořád vynořovala a zanořovala nějaká jména a já už jsem si moc nepamatoval, kdo je kdo.

A ani ta zápletka mě moc nenadchla, připadalo mi to tak nějak uměle vykonstruované.
Odhalení toho, jak to všechno opravdu bylo, mě taky nijak zvlášť nedostalo.

Na druhou stranu, některé scénky byly sice super vymyšlené – třeba to, jak se strážmistr policejní stanice omylem setkal s Václavem Havlem. To bylo opravdu výborné, vtipné…
Bohužel, takových „vychytávek“ tam nebylo moc. Škoda.

Doufal jsem, že Poslední šumavská pastvina nebyla náhoda a že si postupně od Sichingera postupně jeho celou tvorbu.

Dám mu určitě ještě jednou šanci :-), ale tahle kocovina mě moc nepřesvědčila.

Be Sociable, Share!