Martin Sichinger – Poslední šumavská pastvina

V poslední době jsem začal číst spoustu knížek (všechny v aj), ale většinu jsem vzdal – nechytly mě a musel jsem se při čtení překonávat. Jednu z nich ještě tlačím před sebou, doufám, že se děj ještě víc rozběhne.
Asi dvě knížky jsem vzdal, protože jejich angličtina byla nad moje síly.
Většina těch nedočtených knížek měla jednu společnou vlastnost – byly neskutečně dlouhé….

V sobotu jsem zatoužil přečíst si něco zajímavého, chytlavého, nejlíp od nějakého českého autora, něco kratšího.
Rozbalil jsem goodreads.com a na základě toho, že se mi v poslední době líbila knížka Raději zešílet v divočině, jsem hledal lidi, kterým se líbila taky.
A potom jsem sledoval jejich oblíbené knihy a zkoušel najít nějaký ten šperk.

Několikrát jsem narazil na knížky od Martina Sichingera – to jméno jsem v životě neslyšel. Zjistil jsem, že je to autor píšící také o Šumavě, i když jinak, než třeba Palán v Raději zešílet v divočině. A tak jsem zkusil jeho knížku Poslední šumavská pastvina.
Koupil jsem ji na kosmas.cz a už letěla do čtečky.

pspHned na úvod můžu napsat, že jsem dostal přesně to, co jsem chtěl.

Knížka pro mě na víkend, zajímavé téma, zajímavě napsaná, zajímavý jazyk, napětí.

Ale postupně:
Děj se odehrává samozřejmě na Šumavě, a sice ve dvou časových rovinách.

V první části knihy se plukovník Reiner, voják bývalého Rakousko – Uherského císařství, ocitá ve víru událostí v období zakládání naší republiky.
Píše se rok 1918 a Němci v pohraničí se od nás chtějí trhnout a vytvořit si svoje vlastní státečky. (Tuhle část dějin jsem se dozvěděl až při studiu německého dějepisu na vejšsce. A to, že tehdy náš stát tuhle tří milionovou „menšinu“ ignoroval, mělo i velký podíl na tom, jak se k nám pak tito lidé zachovali v roce 1938.)
Nikdo neví, jestli je vznik nové republiky definitivní, co bude dál. Navíc ještě pokračuje válka.
Reiner má potlačit Němce a svým činem si nakonec vyslouží status hrdiny.

Druhá část knihy se pak odehrává teď nevím přesně, jestli v roce 1948 nebo 1949, a Reiner se vrací na stará místa a čeká ho další nelehký úkol.
Nemá smysl prozrazovat víc děje.

Každopádně:
Sichinger našel výborné téma.
Krásně propojil dvě časová období – i v druhé části se většinou setkáváme se stejnými lidmi, jako v té první, takže i já, který si plete jména a postavy, jsem měl celou dobu více méně jasno, kdo je kdo.

Celá knížka je plná napětí.
A pro mě tam bylo i několik pěkných zvratů – ale spíš takových, že si člověk myslel, že Reiner něco dělá za účelem x (on si to tedy myslel taky) a časem vyšlo najevo, že za tím vším byl jiný plán y, o kterém Reiner ani netušil, Reiner se stal součástí hry někoho jiného.

Líbilo se mi, jak má Sichinger zmáknuté reálie a co všechno musí o tom, co se dělo na Šumavě v oněch letech, vědět. Kniha úplně přetéká podrobnostmi, prostě super.
My už dnes třeba bereme Masaryka jako jednoznačně kladného, ale někteří lidé v roce 1918 to vůbec takhle neviděli. Prostě jsem autorovi uvěřil, že to všechno mohlo takhle být.

Výborný jazyk, líčení přírody – krásně jsem si vše dokázal představit.

Opravdu bych těžko hledal něco, co se mi nelíbilo, nebo co mi vadilo.

Možná snad jedna maličkost. Připadalo mi, že je, alespoň v první části, Reiner spíše vlečen událostmi a tak nějak osudově už je předem dáno, že se stane hrdinou. Ačkoli třeba bez dvou lidí, kteří znali místní prostředí mnohem víc, by skončil už na začátku. Připadlo mi, že pro to, aby „osvobodil“ město, vlastně moc neudělal…. Ale to je jen můj dojem. A v porovnání s tím, co se mi v knížce líbilo, opravdu maličkost.

V nějaké recenzi kdosi kritizoval, že je hlavní hrdina až moc klaďas a nemá žádné záporné vlastnosti. A že mu chyběl dostatečně špatný protihráč – padouch.

Ta druhá část výtky mi přišla dost mimo. Naopak – padouch se vyklubal třeba z člověka, který vypadal na začátku jako klaďák.
A co se týká Reinerových vlastností, já jsem ten dojem neměl.

Snad jen malá vada na kráse bylo několik překlepů ke konci knihy. Nevím, jestli jsou i v tištěné verzi. No, co se dá dělat.

Tak za mě plný počet hvězdiček a od Sichingera si určitě ještě něco přečtu.
Snad nebyla tahle jeho knížka jen náhoda.

PS. asi není náhoda, že s manželkou vyrážíme na čtyži dny na Šumavu :-)

Be Sociable, Share!