Můj boj s cizími jazyky II.

Vminulém díle jsem se zmínil o své ruštině a španělštině, dnes to bude němčina a sice první kus.

Němčina – jazyk, který jsem dotáhnul nejdál. Němčinu jsem se začal učit někdy po střední škole. Začal jsem chodit na soukromé hodiny k jednomu učiteli. Byl to starší pán v důchodu, který dříve pracoval v jedné továrně. Byly to hodiny u něj doma, tak jednou týdně nebo za 14 dní a pokračoval jsem v nich několik let. Nebylo to nic intenzivního, ale byl to dobrý základ. Nikam se nespěchalo (byl pořád ještě socialismus a využití prakticky nulové). Vzpomínám si, jak jsem přišel na hodinu, pan učitel šel přiložit do kotelny a já jsem se zatím rychle učil slovíčka. Potom jsme jeli podle knížky. Byla to Němčina pro samouky.

Po práci jsem byl tak unavený, že jsem občas klimbal, když mi učitel něco vysvětloval, on zase usínal, když jsme dělali nějaké cvičení.

Když k nám přijel jeden kamarád z Německa, byl jsem schopný primitivně mluvit, ale skoro jsem nerozuměl.

Tyhle hodiny jsem pak přestal navštěvovat a věnoval se pár let něčemu jinému.

Zlom nadešel tuším v roce 1993. Opět jsem byl nespokojený v práci (dělnické povolání, což by nevadilo, ale hrozný kolektiv) a tak jsem si půjčil od rodičů 12000 kčs a přihlásil se na jazykovku. Za tyhle peníze jsem si mohl koupit jen jeden rok. Škola měla dva ročníky, začátečníky a pokročilé. Absolvoval jsem jakýsi vstupní test a bylo mi řečeno, že jsem zařazen do začátečníků. Řediteli jsem řekl, že na 2 roky peníze nemám a pokud mě nedají do pokročilých, na školu nejdu. Hrozba ztráty žáčka a tím i peněz udělala své, a tak jsem se se svými chatrnými základy ocitnul ve třídě pokročilých.A byl to šok.

Bylo nás tam asi 12. Devět lidí šlo na jazykovku přímo ze školy, tři jsme už měli několikaleté pracovní zkušenosti – většinou negativní.

Měli jsme dva učitele. Výbornou učitelku. Byla to Češka, která uměla jazyk dobře a potom Němce, rodilého mluvčího. Byl to nějaký prodavač, co se sem přiženil. Zpočátku jsem mu rozuměl tak 10 – 20 procent. Jak o život jsem si psal nová slovíčka, přijel jsem domů, nabifloval jsem se je a další den mě čekala další nálož. Zpočátku to nemělo chybu. Už ale asi tak po dvou, třech měsících člověk odchytil jeho slovní zásobu a hodiny začaly být nudné. Hodiny si nepřipravoval, probíralo se pořád to samé, my jsme skoro nemluvili. Neměl moc koníčků ani nějaký kdovíjaký přehled, nebylo o čem mluvit.

Výuka s českou učitelkou byla ale výborná od začátku do konce. Hodiny měly šmrnc, řád. Věděli jsme, co po nás chce a alespoň někteří z nás se to snažili dělat. Učili jsme se z učebnic Němčina pro jazykové školy I. – IV a slovní zásobu doplňovali z Deutsch im Gespräch. Věřím, že kdybychom dostali na další pololetí jiného rodilého mluvčího, mohlo to být celé mnohem lepší. Nebo kdyby bylo míň hodin konverzace.

Na konci roku jsme dělali základní státnice. Z 12 lidí jsme je udělali 4. Tři, kteří jsme na školu přišli jako outsideři z továren, z ostatních byl úspěšný pouze jeden kluk, který měl předtím gympl a asi jako jediný od začátku Thorstenovi celkem rozuměl.

Málem bych zapomněl na satelit, internet v té době ještě nebyl. I když se prakticky celý život na televizi vůbec nedívám, tehdy jsem si televizi koupil a investoval jsem do satelitu. Pro porozumění mluvené němčině to byl vynikající pomocník.

Neúspěch třídy jako celku bych viděl v předimenzování hodin konverzace s Thorstenem.

Děti, které přišly na jazykovku přímo ze škol, měly většinou bohatší rodiče a k učení je nic nemotivovalo. My z továren jsme měli ohromnou motivaci – mít lepší práci.. Do studia jsme navíc vrazili všechny naše peníze.

Cítil jsem nutnost aspoň na pár týdnů někam vyjet a němčinu do sebe dostat přímo v německém prostředí. Využil jsem několikrát možnosti, kterou nabízela pražská agentura Inex. Zaplatil jsem symbolický peníz a stopem jsem několikrát odfrčel pracovat většinou tak na 10 dní. Byly to dobrovolné práce a hlavním přínosem bylo to, že bylo zdarma jídlo, ubytování, nějaký ten kulturní program. Ale hlavně byl člověk v místním prostředí a mluvil německy s Němci a lidmi z celého světa..

Další moje dobrodružství s němčinou příště

Be Sociable, Share!