Michael Harner – The Way of the Shaman

Když šamanismus, tak je potřeba pročíst i klasiku. K té určitě patří knížka Michaela Harnera The Way of the Shaman.

wsJe to taková klasika o šamanismu a tak bylo její přečtení prakticky povinností.
Michael Harner je antropolog a jak o něm napsal Stanislav Grof „Michael Harner is not just an anthropologist who has studied shamanism, he is an authentic white shaman.“

Michael Harner se zabývá šamanismem prakticky čtvrt století. Je zakladatelem a ředitelem Foundation for Shamanic Studies.
Je to asi jedna z největších kapacit na šamanismus.

Jestli jsem to dobře pochopil, vydestiloval z různých druhů šamanismu, které se praktikovaly nebo praktikují v různých částech světa, takovou esenci šamanismu, kterou nazval core shamanishm .
Toto „učení“ nebo „metodiku“ potom představil západním lidem a pořádá workshopy o šamanismu.
Trochu se různí názory na to, jestli je to správný přístup – dříve byli šamani „vyvolení“, nyní může různé šamanské praktiky používat prakticky každý.
Sám nad tím trochu váhám (ne přímo nad metodami Michaela Harnera, ale celkově nad tím, jestli vůbec máme právo takto zjednodušené metody používat. Ale spíše u mě převažuje názor, že je lepší dělat to alespoň takovýmhle stylem a napojit se co nejvíce na „zdroj“, než nedělat nic.

Jak se mi knížka líbila? Michael Harner určitě odvedl výbornou práci. Když už jsem o nějaké problematice něco věděl, nebylo to zas tak úžasné. Ale kdybych četl tuhle knížku jako úvod do šamanismu, určitě bych byl spokojený.

Jim DeKorne – Psychotropní šamanismus

Mám šamanské období a tak se prokousávám šamanskou literaturou z různých směrů.

Je jasné, že se v mnoha šamanských kulturách používají psychotropní látky. Není to sice zrovna oblast, která by mě nějak víc zajímala, ale do knížky jsem se začetl.
A musím říct, že začátek byl hodně zajímavý.

psychotropni-samanismusKnížku bych rozdělil na tři části, i když to tak autor možná ani nezamýšlel.
První část je několik autorových zážitků, většinou s psychedelickými látkami, i když ne všechny byly tohoto druhu.
Příběhy byly napsané čtivě a úplně mě do knížky vtáhly.

Druhou částí bych označil jako výkladovou. Autor se tady snaží vysvětlit, jak funguje vesmír a to tak, aby do tohoto výkladu zapadaly jevy a zážitky, uvedené v první části.
Sice mi tahle část připadla trochu chaotická, nedokázal jsem rozlišit, z čeho autor čerpal atd., ale musím uznat, že tam bylo hodně věcí, nad kterými jsem se musel zamyslet a něco jsem určitě převzal do svého vidění světa.

Třetí část je věnována různým rostlinám, jejich působení na člověka (v tomhle případě autora, který skoro vše testoval i na sobě), jsem chtěl spíš přeskočit, nebo aspoň přeskákat. Ale nakonec mě to docela i zajímalo, tak jsem nepřeskočil nebo nevynechal skoro nic.

I když stejně jako DeKorne zastávám názor, že potřebujeme více spirituality, nejsem na rozdíl od něj moc přesvědčený o tom, že užívání drog (i když pro spirituální účely) je všespasitelné.

I když nejsou psychotropní látky a rostliny zrovna to, co by mě extra zajímalo, musím uznat, že jsem se z knížky dozvěděl dost pro mě cenných informací.

Přes odtažité téma mě se mi Psychotropní šamanismus dost líbil.

Pavlína Brzáková – Dědeček Oge

Když šamanské období, tak pořádně!
do
Na Rádiu Wave se mi líbí pořad Hergot, který je věnovaný duchovním věcem a náboženství. Moc se mi líbí, jak ho moderátoři vedou – bez předsudků, bez odsuzování čehokoli, je tam i trocha nadsázky a ironie.
V jednom pořadu si pozvali Pavlínu Brzákovou, která vyprávěla o svých cestách na Sibiř za místní kulturou a o šamanismu.

A to už byl jen krůček k tomu, abych si koupil její knížku Dědeček Oge.
Je to příběh šamana Ogeho od jeho dětství po jeho smrt a Pavlína Brzáková ten příběh poskládala, jestli jsem to dobře pochopil, z útržků vyprávění o jednom šamanovi.

Nejradši bych si koupil e-book, ale ten nevyšel. Rozhodoval jsem se tedy mezi papírovou knížkou a audioknihou a protože mi audioknížky vyhovují, vybral jsem si druhou možnost.
Trochu mě mrzí, že si nejde audioknížku koupit a stáhnout. Já prostě nepotřebuju mít CDčko v obalu, které se bude válet někde v šupleti.
Ale nedalo se nic dělat. Pozitivní bylo, že na CD byly už MP3ky, takže jsem nahrávku aspoň nemusel konvertovat.

Ale k samotné knížce – nahrávce.
Audioknihu namluvil Jaroslav Dušek a Ondřej Smeykal hraje na didjeridoo.
I když Duška moc nemusím, knížku načetl moc pěkně.
Chvilku trvalo, než jsem si zvyknul na to, že je prakticky celá četba podkreslena hudbou.
Ale není to jednotvárné, a i když jsem to moc nezkoumal, zdálo se mi, že se hudba s emocemi v knížce měnila. Takže trochu nezvyklé, ale za mě spíše plusové body.

Příběh se nejdříve ubírá po dvou kolejích – Ogeho dětství jedna, střední věk druhá a postupně se přesouváme už jen po jedné koleji ze středního věku do Ogeho stáří. (Nebo si aspoň myslím, že to tak bylo).

Je vidět, že Pavlína Brzáková nepíše o něčem, co někde vyčetla, ale má to odžité v terénu.
Samotný příběh se mi líbil, i když nevím, jak by působil na někoho, kdo se nezajímá o šamanismus a tak pro něj může být knížka jen snůškou báchorek. Nevím.

Není to zrovna veselý příběh, chvílemi to je dost drsné. Ale mně se to líbilo. V závěru knížky se podíváme do období, kdy se na scéně objevují Rusové a původní život Tunguzů v tajze dostává jiný, bohužel ne moc optimistický ráz.

Jestli se mi něco nelíbilo?
Těžko říct. Něco bylo možná trochu rozvleklejší – třeba to, jak se chlapec Oge při své inicializaci setkával se svými silovými zvířaty.

Ale celkově to bylo moc pěkné – člověk vždycky odletěl z téhle naší „reality“ někam úplně jinam, k řece Tunguzce. V budoucnu si chci koupit knížku Dva světy, což by mělo být takové pokračování Dědečka Ogeho s hlavní postavou Kuktyčem, se kterým jsme se setkali už v Dědečkovi Ogem.

Patrik Hartl – Nejlepší víkend

Docela se mi líbila prvotina Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Bylo to krátké, originální, svižné. Pár věcí mi tam vadilo, ale celkový dojem byl dobrý.

ImgW.ashxTak jsem si sehnal jeho nejnovější knížku Nejlepší víkend.

Jak se mi to líbilo?
Bylo to hodně jiné než Prvok, Šampón, Tečka a Karel. O hodně vážnější, nebo spíš ne tak vtipné, ono i ten Prvok, Šampón, Tečka a Karel bylo o docela vážných věcech.

Nejsem schopný říct, kdo je hlavní postavou knihy. Možná nikdo. Sledujeme totiž příběhy několika lidí, kteří jsou spojeni buď rodinně, nebo pracovně.
Ty postavy a příběhy jsou vykresleny a vymyšleny docela pěkně. Opravdu jsem si je dokázal živě představit. Sledujeme hrdiny mladší i starší, ženy i muže, jejich zamilovávání, krize, rozchody, pracovní úspěchy, neúspěchy, dovolené… člověk se moc nenudí, ale i tak byla na mě ta knížka až moc dlouhá.
A i když byly postavy pěkně vykreslené, občas, když se některá z nich objevila po delší době, měl jsem problém si vzpomenout, kdo to vlastně je.

V Prvok, Šampón, Tečka a Karel se mi nelíbilo, jak Hartl občas použil nespisovný jazyk mimo přímou řeč. Tady to bylo o hodně lepší, zaznamenal jsem to jen asi jednou.

S knížkou jsem měl spíš následující problém. Ano, v Prvok, Šampón, Tečka a Karel šlo o „kluky“, kteří si ve středním věku uvědomí, že zesračkovatěli a snaží se s tím něco dělat.
U Nejlepšího víkendu přesně nevím, co mělo být poselstvím knížky.
Všechny ty příběhy byly opravdu celkem ze života a pěkné, ale co dál…?
Nevím. Dlouho jsem přemýšlel, co mi to připomíná. A myslím, že jsem na to přišel. Je to jako scénář nějakého seriálu. A to mi přijde na knížku málo.

Za mě tedy vlaho – žádné nadšení ani znechucení.

Alberto Villoldo – Courageous Dreaming

Již roky se dost zajímám o sny a snění, mám dost zkušeností i s lucidními sny. V současné době mám trochu problém s jejich navozováním, ale to není důležité.

cdrKnížky o lucidním snění už pro mě ale většinou moc přínosné nejsou. Přesto jsem si v domnění, že to bude knížka o lucidních snech, pustil do knížky Consceous Dreaming.

Ukázalo se ale, že je to spíš o šamanismu a snech z jejich perspektivy a tohle vystoupení mimo „lucidní“ bublinu bylo pro mě hodně přínosné.

Hned jsem si opatřil další knížky. Jednou z nich je i knížka Alberta Villolda Courageous Dreaming.
Je to chlapík, který strávil se šamany více než dvacet let svého života. Je to tedy člověk, kterému není cizí věda, ale zároveň člověk, který se vyzná v šamanských praktikách.

Knížka se mi líbila. Ne sice úplně všechno, ale našel jsem v ní spoustu zajímavých informací.

Asi nejpřínosnější pro mě bylo vysvětlení, jak vůbec šaman pracuje. To znamená, třeba to, jak podniká ve změněném stavu vědomí cesty do „jiné reality“, co tam hledá a co přináší zpět do naší „skutečnosti“.

Docvaklo mi hodně věcí, které jsem předtím vedl ve vědomosti, ale nedokázal jsem si zařadit, jak pasují do celého systému. Ale jako vždycky, samozřejmě mi zůstala i spousta nezodpovězených otázek a vynořily se další.

Trochu únavná pro mě byla pasáž asi po polovině knihy, což byl takový návod na to, jak jednat v životě podle čtyř druhů kuráže. Ne že by to bylo úplně nezajímavé, ale měl jsem pocit, že se některé věci opakují nebo jsou vysvětlovány dost rozvláčně.

Co bych vynechal úplně, to byly příklady. Bylo znát, že to píše Američan a hodně příkladů se vztahovalo právě k této zemi. Nevím proč, ale to se mi moc nelíbilo.

Celkově tedy pro mě, hlavně do první poloviny přínosná kniha. Na youtube jsem si našel i některé zajímavé rozhovory s Villoldem a pokusím se sehnat ještě jeho nějakou další knížku.