The Hundred-Year-Old Man Who Climbed Out of the Window and Disappeared – Jonas Jonasson

Už jednou jsem se o tuhle slavnou knížku pokoušel. Byla ve čtečce, začal jsem číst, ale po pár stránkách jsem číst zase přestal. Zdálo se mi, že tohle není knížka pro mě, ten humor nebyla moje krevní skupina.

starikKamarád mi nadšeně líčil, jak si poslechnul audioknížku (v češtině) a jak ho to nadchnulo.
Abych si to trochu ztížil, stáhnul jsem si audioknížku v angličtině a pustil se do poslechu.

Překonal jsem kritické místo a posouval se dál ve staříkových dobrodružstvích.
Děj se hrne po dvou liniích – jedna je „aktuální“, kdy stařík vyleze oknem a prochází řetězcem různých událostí a příhod.
Druhá linka začíná dobou, kdy byl stařík ještě mladík a prochází řetězcem různých událostí a příhod.
A ke konci se ty události obou linek protnou.

S knížkou jsem měl opravdu problém – snad ani ne s angličtinou (myslím, že mi sice určitě něco uteklo, ale ne zas tak moc), ale právě s tím, jak je knížka přefantazírovaná. Jak se ten chlap objevuje na různých místech světa při různých významných událostech. Možná mě to mělo postrčit k tomu, abych se o ty události potom víc zajímal. Ale já jsem vůbec neměl chuť něco googlovat a dohledávat.

Chvilkama jsem se opravdu musel zasmát, to jo. Ale jako celek se mi to prostě moc nelíbilo. S humorem a stylem vyprávění jsem se nějak minul.

No, aspoň jsem si trochu zdokonalil angličtinu.

Simon Sight – Fermat´s Last Theorem

Matiku jsem měl rád na základce, na střední se mi ale zhnusila. Nemám k ní tedy bůh ví jaký vztah a znalosti – v hlavě mi ještě nějaké fragmenty zůstaly, ale není to nic extra.

Byl jsem tedy zvědavý na to, jak na mě, nějakou vyšší matematikou nezasaženého laika, zapůsobí knížka Fermat´s Last Theorem (česky vyšla asi pod názvem Velká Fermatova věta), kterou napsal Simon Sight a na niž jsem četl převážně nadšené recenze.
flt
Tak tedy stručně – zapůsobila na mě tak, že bych rád napsal takovou trochu nadšenou recenzi :-).
O žádné Fermatově větě jsem před přečtením knížky nikdy neslyšel, samozřejmě jsem nikdy neslyšel ani jméno Andrew Wiles.

Co to tedy ta Fermatova věta je a kdo to je Wiles?
Nechci tady suplovat knížku, ve které je vše podrobně vysvětleno. Ale alespoň pro představu….
Neodborně a zjednodušeně – je to učitá primitivně vypadající rovnice, kde matematik Fermat tvrdil, že dokázal pravdivost určitého tvrzení s ní spojeného. Jako na potvoru ale Fermat důkaz nezapsal…. Nebyl to ale jen tak nějaký mluvka, ve spoustě jiných případů důkazy měl, takže tady není důvod mu nevěřit

Pravdivost se pokoušely postupně znovu dokázat zástupy matematiků, ale všichni si na ni postupně vylámali zuby.
A podat důkaz se nikomu nepodařilo více než tři století.

Zážitek z knížky vám nezkazím tím, když prozradím, že se ale takový chytrolín našel. (To se totiž dozvíte již na začátku knížky.)
A neměl to vůbec jednoduché – pokoření Fermatovy věty věnoval v podstatě celý svůj život a dokonce to vypadalo, že závažná chyba v jedné části důkazu shodí ze stolu celou jeho životní práci (to už se ve spoustě případů stalo).

A teď ke knize samotné.
Může takový laik, jako jsem já, knize porozumět?
Odpověď je jednoznačná. Ano. Nebo přinejmenším z větší části. Můj problém byl v tom, že jsem to četl v angličtině, takže to, jestli jsem všemu rozuměl nebo ne může být ovlivněno i tím.

Ano, takhle si představuju populárně naučnou knížku. Autor se snažil vše zjednodušit tak, aby byla knížka stravitelná. Dozvíme se spoustu zajímavostí nejen o Fermatovi a Wilesovi, ale i z dějin matematiky, nahlédneme do životů matematiků buď s Fermatovou větou spojenými, nebo matematiků, kteří na důkazu nepracovali, ale vymysleli metody, které k rozlousknutí rébusu přispěly.

Když už jsem se dostával do fáze, kdy na mě ta matematika byla složitá nebo nudná, bylo to včas ustřiženo a následovalo zase něco poutavého.

Jestli bych knížce něco vytknul? Snad mi jen někdy připadalo, že třeba životu matematiků, kteří přímo nepřispěli k rozlousknutí problému, bylo věnováno snad až moc prostoru.

A ještě jedna poznámka na konec.
Wiles podal důkaz Fermatovy věty asi na 160 stranách a použil matematické metody, které byly vyvinuty až o pár století po Fermatovi. Je tedy jasné, že Fermatův důkaz (pokud byl správný, což nemusí být úplně jisté) musel vypadat jinak.
Celou dobu mi tedy vrtalo v hlavě, jestli se Wilesův důkaz prostě bere jako jediné řešení a nikdo už se nepokouší o další, asi jednodušší řešení za pomocí znalostí odpovídajících Fermatově době.
Doslov knihy toto trochu vysvětluje.

Tak nezbývá než knihu doporučit. Byla fakt dobrá.

King Skate

Český dokumentární film o počátcích skateboardingu v Československu.
ks1
S nejmladším synkem, skateboardistou, jsem se dlouho chystal do kina na český film King Skate.
Čekali jsme na premiéru, těšili se. Film ale běžel jen ve větších městech a to jen dost krátce, takže nám utekl.

Na Aerofilms jsme si ho našli, zaplatili 60 korun a legálně jsme ho skoukli.
O filmu jsem před tím dost četl, recenze byly vesměs pozitivní.

Vystupujíi v něm tehdejší hvězdy prkének – dnes to jsou tak padesátníci, někteří z nich ještě jezdí.

Film mě nezklamal, i když pár hluchých místeček se tam objevilo.
Dýchla na mě doba těch sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. To nadšení kluků, obstarávání skateboardů nebo jejich domácí výroba (výroba koleček skateboardů třeba z puků), stavba ramp. Alkohol, hudba, holky. Byli to takoví rebelové.
A byli výborní.

Hrozně mě překvapilo, kolik autentických filmových materiálů bylo ve filmu použito. Nevím, jestli to ti kluci točili na nějakou osmičku film, ale super retrozáběry.
Překvapilo mě, jaké různé disciplíny tehdy v scateboardingu existovaly.
ks2
Pěkně bylo naznačeno, jak se tehdy stát snažil všechno organizovat – vojenské přehlídky, spartakiáda. A k tomu jako kontrast tihle rebelové, kteří si všechno zařizovali sami a dělali si to podle sebe.

I když zpočátku neměli přístup k originálním výrobkům ze západu a teprve později se jim podařilo k nám pozvat nějaké zahraniční hvězdy, většinou celkem překvapivě tvrdili, že tady byli spokojeni. Ono když člověk viděl ty záběry, tak to i chápal. Prostě skvělá komunita, kamarádství – vytvořili si svůj svět.
Jak to tam jeden pamětník říkal – těch lidí, kteří tohle provozovali, bylo tak málo, že když někdo z nich potkal někoho, kdo měl skate, neexistovalo, aby se s ním nepustil do řeči.
ks3
Krásně řečeno bylo to, jak se po revoluci tahle atmosféra ztratila a každý se snažil vydělat peníze. Smutný přechod do naší doby.

Za těch 60 korun jsme dostali, co jsme čekali. Ten večer jsme si se synkem a manželkou užili. Za nás tedy spokojenost a obdiv k lidem, kteří dali tehle dokument dohromady.

First Reformed

Na filmy se dívám zřídka. Už prakticky vynechávám smutné nebo nervy drásající filmy.
Ale když jsem slyšel v Čelistech na Rádiu Wave chválu na film First Reformed, neodolal jsem a na film jsem se podíval, i když mi bylo jasné, že to nebude zrovna třaskavá komedie.
first
Stručně náznak příběhu
Hlavní postavou je kněz, ke kterému přijde pro radu mladší pár, kdy on je ekologický aktivista a jeho partnerka s ním čeká dítě.

Nemá smysl vyzrazovat děj. Ten by se vešel do dvou nebo tří vět a zážitek z filmu by vám spoiler úplně zkazil.
Stačí snad říct, že se tady kloubí duchovní krize, environmentální krize a asi i životní krize hlavního hrdiny. Ale je tady i jistá naděje. (Ta se objevuje i v českém názvu filmu Zoufalství a naděje. )

V čem je ten film tak výjimečný?
Pro mě v tom, že je perfektně vymyšlený, natočený a zahraný.

Kněz si třeba píše deník. Už to by mohlo působit staromilsky a účelově, ale opak je pravdou. Umím si velmi dobře představit, že by takovýto člověk opravdu deník vedl.

Něco nám krásně naznačují detaily – někdo vyhazuje odpadky do popelnice a v odpadu je víc lahví od alkoholu, než by bylo zdrávo.
Nebo, v moči na záchodě je vidět krev, a my si dáváme postupně dohromady, co to znamená.

Na csfd jsem četl pár názorů a jeden recenzent tam kritizoval konec filmu (samozřejmě nemůžu napsat, co na konci bylo).
Ne, pro mě ten konec naopak vůbec špatný nebyl.Pro mě byl výborný, uvěřitelný.

Ano, i pro mě je film First Reformed výjimečný a líbil se mi.
I přes neveselá témata, kterými se zabývá.

Martin Sichinger – Kocoviny šumavského léta

Z knihy Poslední šumavská pastvina od Martina Sichingera jsem byl nadšený.
A tak jsem si na kosmas.cz celkem logicky koupil jeho další knížku.

A z té už jsem bohužel tak nadšený nebyl…
Umístěním v čase mi měla být blízká – 90. léta, myslím jejich konec. Dějištěm pak byl šumavský Vimperk.

kocovinaHlavní postavou je Míchal. Rusové mu před lety zastřelili asi tak trochu omylem tátu. A Michal postupně zjišťuje, že to možná až tak náhoda nebyla.

Atmosféra devadesátek je pěkně prokreslená. Znovu jsem si uvědomil, v jakém marastu jsme to žili. Je tam spousta „dobovek“, maličkostí, které si ještě pamatuju a tvořily střípky té skládanky zvané reálný socialismus.

Ale ten děj mě nějak extra nechytil. A potýkal jsem se s problémem mnoha postav. Vím, že to je moje slabina, ale jak je víc postav, ztrácím se v tom.
Tady se pořád vynořovala a zanořovala nějaká jména a já už jsem si moc nepamatoval, kdo je kdo.

A ani ta zápletka mě moc nenadchla, připadalo mi to tak nějak uměle vykonstruované.
Odhalení toho, jak to všechno opravdu bylo, mě taky nijak zvlášť nedostalo.

Na druhou stranu, některé scénky byly sice super vymyšlené – třeba to, jak se strážmistr policejní stanice omylem setkal s Václavem Havlem. To bylo opravdu výborné, vtipné…
Bohužel, takových „vychytávek“ tam nebylo moc. Škoda.

Doufal jsem, že Poslední šumavská pastvina nebyla náhoda a že si postupně od Sichingera postupně jeho celou tvorbu.

Dám mu určitě ještě jednou šanci :-), ale tahle kocovina mě moc nepřesvědčila.