Mucho mucho Amor

Dlouho, dlouho jsem se doma nedíval na nějaký film, ani dokument.
Sice poslouchám pořad o filmech Čelisti na Rádiu Wave, ale to spíš kvůli tomu, že se mi ten pořad líbí. A právě v Čelistech mě zlákala chvála na dokument Mucho Mucho Amor o slavném astrologovi a televizní hvězdě Waltru Mercadovi.
Co, že jste o něm nikdy neslyšeli?

No, v našich končinách asi málo kdo. Jinak je tomu ale v Jižní Americe a vůbec ve španělsky mluvících zemích a částečně i v Americe Severní.
Ten chlapík (a tady už i to chlapík není asi úplně to správné slovo) pocházející z Costariky byl ohromnou televizní hvězdou. Věnoval se astrologickým předpovědím a získal si tím hvězdnou popularitu.

Když jsem se na dokument díval, překvapilo mě, že v něm není prakticky nic kontraverzního. Není tam žádné odhalení třeba podvodů a i když byl Walter Mercado podivná postava jak se patří, ani žádné třeskuté odhalení z jeho soukromého života (sám o sobě tvrdil, že je binární asexuál).
Snad jediný zádrhel v jeho kariéře bylo to, že podepsal extrémně nevýhodnou smlouvu na autorská práva, soudil se a přestal vystupovat.

Z toho dokumentu ale čišela pozitivní energie. Zní to divně, ale ono se zdálo, že ho mají všichni bez rozdílu rádi.
V dokumentu vidíme úryvky jeho starých pořadů, rozhovor s lidmi, kteří ho znali, s jeho nejbližšími, fanoušky atd..
A samozřejmě s ním samotným.
Dokument ho zachycuje již v pokročilém věku. Shodou okolností někde spadnul a tak byl potlučený a dolámaný, což mu ale nezabránilo v tom, zúčastnit se oslavy 50. výročí uvedení jeho prvního pořadu.

A právě ke konci filmu jsem cítil dojetí. Asi nemá cenu prozrazovat víc.

Jen několik takových krátkých postřehů.
Walter Mercado byl určitě výjimečný a zároveň hodně jiný. Líbilo se mi, když někdo ve filmu zmínil, že naučil lidi toleranci k odlišným lidem.

Mě samozřejmě zajímalo, jestli ty jeho horoskopické předpovědi vycházely, jestli lidé věřili tomu, co říká atd.. Astrologie mě jednu dobu hodně zajímala a myslím, že o ní dost vím.
Tam bylo krásné to, že to nikdo neřešil. Snad jen jednou tam padla otázka tohohle typu. Ptali se tuším barmana v rodném Mercadově městě, jestli věří na astrologii. Chvíli se zamyslel a pak odpověděl. „Věřím tomu, co říká Walter Mercado“.

Líbilo se mi, když Mercado říkal něco jako: „Celý život předpovídám lidem budoucnost. Sám svou ale znát nechci. Chci si užívat každý den svého života.“

Po skončení filmu se mi nezdálo, že bych viděl něco výjimečného. Ale o tom člověku a spoustě dalších věcí z filmu jsem musel přemýšlet i další dny. A tak by to asi u správného dokumentu mělo být.

Dokonce jsem si na you tube pouštěl některé pořady, kde vystupoval a asi nejvíc se mi líbilo povídání o něm tady:

Za mě tedy zajímavý film přibližující život zajímavého člověka.

Bohatý táta, chudý táta – Robert T. Kiyosaki

Rád si čtu příběhy lidí, často i podnikatelů atd..
Jednu dobu jsem hodně sledoval internetové diskusní fórum webtrh.cz. V té době to bylo super čtení. V diskuzi jste se mohli setkat s tím, že tam nějakému nováčkovi amatérovi odpovídal a své zkušenosti předával někdo, koho dnes známe jako majitele veleúspěšných internetových obchodů atd..
Když tam došlo na téma motivačních knížek, často se vyskytovala kniha Chudý táta, bohatý táta.
bohaty-tata-chudy-tata
Zrovna jsem neměl v mobilu žádnou audioknížku a hele- tady na netu se válí Chudý táta, bohatý táta.

Přiznám se, že mě kniha moc nenadchla.
Chápu lidi, které namotivovala, ve spoustě věcí má jistě pravdu. Nechat za sebe pracovat peníze ….

Ale na mě to působilo divně, takový ten americký sen, u kterého se ani nikdo nezamýšlí nad tím, jestli je jeho dosažení v životě opravdu to štěstí, ten cíl a jestli by třeba nebylo lepší snít o něčem jiném.

Do mě se tedy poselství knihy nestrefilo.

Jan Novák – Milionový džíp

Kunderu moc nemusím a na netu jsem několikrát narazil na knížku Jana Nováka o Kunderovi, kde ho hodně zkritizoval. A spousta lidí pak za to zkritizovalo Nováka :-).
Koukal jsem se, co že to je vlastně za Nováka a dočetl jsem se, že emigroval s rodiči do USA.
Napsal již dříve asi dvě knížky, jednou z nich byl i Milionový jeep.
Milionovy-jeep
Je to hodně autobiografická knížka, bohužel ne moc veselá.

Do děje vplouváme za 2. světové války. Když to trochu zjednoduším, setkáváme se s autorovým dědečkem a babičkou.
Potom se přeneseme k jeho rodičům a vlastně celý příběh táhne právě tahle rodinná buňka – otec, matka, autor a jeho sestra.
Děj je zajímavý – otec není zrovna kladná figura, i když to z počátku trochu tak vypadá. Je chytrý, ale zároveň asi i slaboch a tak když v roce 1968 přijedou okupační tanky, využije situace k odchodu rodiny do zahraničí, protože tady už se nad ním stahovaly mraky a asi by skončil v kriminále.

Rodina se ocitá v Rakousku a nakonec se přesune do USA. Začátky tam vůbec nebyly snadné, a když už se zdá, že by se život rodiny mohl stabilizovat, dostává se otec vlastní vinou do problémů.

A nekončí to moc hezky, ale takový je život.

Věřím, že naprostá většina knížky jsou autentické zážitky autora. Myslím, že aby někdo něco takového napsal, musí to prožít.

Knížka měla jednu takovou zvláštnost. Nevím, jestli tam jména nebyla vůbec, ale postavy byly pojmenovány většinou podle fáze, ve které se vyskytovaly.

Celkově se mi tedy Milionový džíp líbil. Nevím, jestli se pustím do té jeho kritiky Kundery. Ale možná že jo.

Isaacson – Leonardo da Vinci

Jak to tak u řetězení událostí bývá, po knížce To nemyslíte vážně, pane Feynmane! o jednom přemýšlivém člověku se mi do ruky dostala kniha Waltra Isaacsona Leonardo da Vinci.
leonardo-da-vinci
Od Isaacsona jsem četl životopis Steva Jobse, který se mi líbil.

Ani Leonardo není špatný.
Ale tady nejsem schopen rozpoznat, nakolik je knížka dobrá tím, že mapuje život a dílo skutečně výjimečného člověka, nakolik Isaacson využívá prameny dalších badatelů a které z myšlenek jsou přímo jeho (někdy uvede něco slovy „podle mého názoru“ atp., někdy přímo někoho cituje, ale nevím, co je ta většina textu.
Ale to nevadí.

Nejdříve k Leonardovi – samozřejmě, že jsem o něm něco málo věděl. Ale po přečtení knihy můžu říct, že opravdu spíš málo než něco.

Asi ani nejde, aby člověka nestrhla jeho mnohostrannost. To, jak těkal od malířství k stavitelství, vědě, vynálezům, anatomii atd.. Neuvěřitelné. Obzvláště v dnešní době plné jednostranně zaměřených lidí a tzv. fachidiotů.

Leonardo byl člověk s neuvěřitelnou zvědavostí. Trochu mimo hlavní proud byl postaven už tím, že byl nemanželské dítě a gay.
Zpočátku neměl skoro žádné vzdělání – jen nějakou kupeckou školu. A tak objevoval svět hlavně sám. Později využíval již zaznamenané myšlenky jiných – četl knihy.

Nadchlo mě, jak dokázal mezioborově propojovat různé vzorce – co platilo třeba pro strom, převáděl na lidské tělo, řeky atd..
Byla by toho spousta, co by se o něm dalo napsat, ale určitě je lepší si přečíst knížku.

Ke knížce samotné. Isaacson musel přípravě a psaní knihy věnovat ohromné množství času. Je psána poutavě, i člověk, který o umění neví skoro nic, se v ní neztrácí.

Nemám moc srovnání s jinými životopisy, nebo dokonce životopisy Leonarda. Líbilo se mi to. Ale ono zachytit život takto zajímavého člověka v knize, která nebude zajímavá, by asi bylo dost umění.

To nemyslíte vážně, pane Feynmane! – Richard P. Feynman

Byl jsem zrovna zmožen nějakou hutnou četbou a zatoužil jsem po odreagování .
Na nějakém blogu kdosi vychvaloval knížku To nemyslíte vážně, pane Feynmane!.
Chvála byla i v diskuzi pod příspěvkem, a tak jsem se do knížky začetl.
mid_to-nemyslite-vazne-pane-feynmane
Je to nepřetržitý proud krátkých příběhů fyzika a nositele Nobelovy ceny Richarda Feynmana.

Tady je důležité říct, že Feynmanje zvídavý, vtipný. Knížka není nijak suchopárná a to, že nerozumíte fyzice nebo matematice, stejně jako třeba já, při čtení nevadí.
Je zajímavé, jak Feynmana zajímalo všechno – od pozorování a pokusů s mravenci přes různé fyzikální věci až třeba učení jazyků.

Docela se mi to líbilo. Nebyla to bomba, které bych dal pět hvězdiček z pěti, ale bylo to příjemné.