Simon Sight – Fermat´s Last Theorem

Matiku jsem měl rád na základce, na střední se mi ale zhnusila. Nemám k ní tedy bůh ví jaký vztah a znalosti – v hlavě mi ještě nějaké fragmenty zůstaly, ale není to nic extra.

Byl jsem tedy zvědavý na to, jak na mě, nějakou vyšší matematikou nezasaženého laika, zapůsobí knížka Fermat´s Last Theorem (česky vyšla asi pod názvem Velká Fermatova věta), kterou napsal Simon Sight a na niž jsem četl převážně nadšené recenze.
flt
Tak tedy stručně – zapůsobila na mě tak, že bych rád napsal takovou trochu nadšenou recenzi :-).
O žádné Fermatově větě jsem před přečtením knížky nikdy neslyšel, samozřejmě jsem nikdy neslyšel ani jméno Andrew Wiles.

Co to tedy ta Fermatova věta je a kdo to je Wiles?
Nechci tady suplovat knížku, ve které je vše podrobně vysvětleno. Ale alespoň pro představu….
Neodborně a zjednodušeně – je to učitá primitivně vypadající rovnice, kde matematik Fermat tvrdil, že dokázal pravdivost určitého tvrzení s ní spojeného. Jako na potvoru ale Fermat důkaz nezapsal…. Nebyl to ale jen tak nějaký mluvka, ve spoustě jiných případů důkazy měl, takže tady není důvod mu nevěřit

Pravdivost se pokoušely postupně znovu dokázat zástupy matematiků, ale všichni si na ni postupně vylámali zuby.
A podat důkaz se nikomu nepodařilo více než tři století.

Zážitek z knížky vám nezkazím tím, když prozradím, že se ale takový chytrolín našel. (To se totiž dozvíte již na začátku knížky.)
A neměl to vůbec jednoduché – pokoření Fermatovy věty věnoval v podstatě celý svůj život a dokonce to vypadalo, že závažná chyba v jedné části důkazu shodí ze stolu celou jeho životní práci (to už se ve spoustě případů stalo).

A teď ke knize samotné.
Může takový laik, jako jsem já, knize porozumět?
Odpověď je jednoznačná. Ano. Nebo přinejmenším z větší části. Můj problém byl v tom, že jsem to četl v angličtině, takže to, jestli jsem všemu rozuměl nebo ne může být ovlivněno i tím.

Ano, takhle si představuju populárně naučnou knížku. Autor se snažil vše zjednodušit tak, aby byla knížka stravitelná. Dozvíme se spoustu zajímavostí nejen o Fermatovi a Wilesovi, ale i z dějin matematiky, nahlédneme do životů matematiků buď s Fermatovou větou spojenými, nebo matematiků, kteří na důkazu nepracovali, ale vymysleli metody, které k rozlousknutí rébusu přispěly.

Když už jsem se dostával do fáze, kdy na mě ta matematika byla složitá nebo nudná, bylo to včas ustřiženo a následovalo zase něco poutavého.

Jestli bych knížce něco vytknul? Snad mi jen někdy připadalo, že třeba životu matematiků, kteří přímo nepřispěli k rozlousknutí problému, bylo věnováno snad až moc prostoru.

A ještě jedna poznámka na konec.
Wiles podal důkaz Fermatovy věty asi na 160 stranách a použil matematické metody, které byly vyvinuty až o pár století po Fermatovi. Je tedy jasné, že Fermatův důkaz (pokud byl správný, což nemusí být úplně jisté) musel vypadat jinak.
Celou dobu mi tedy vrtalo v hlavě, jestli se Wilesův důkaz prostě bere jako jediné řešení a nikdo už se nepokouší o další, asi jednodušší řešení za pomocí znalostí odpovídajících Fermatově době.
Doslov knihy toto trochu vysvětluje.

Tak nezbývá než knihu doporučit. Byla fakt dobrá.

Be Sociable, Share!