Synchronicity _ an acausal connecting principle

Synchronicita – pro někoho možná okrajový jev.
Ale když nějakou synchronicitu zažijete, je to dost zvláštní pocit. A člověk se neubrání otázce, co to má znamenat, jak to funguje a jestli se to slučuje s mainstreamovým světovým názorem.

Pro mě osobně to ale okrajový jev není. Pro mě jsou podobné jevy důkazem toho, že převládající světonázor není správný, nebo přinejmenším není úplný. Můj dojem je ten, že má náš názor na život, svět, vesmír, Boha hodně vratké základy a abychom mohli tyto „okrajové jevy“ správně začlenit do našeho systému poznání, musíme tento zrevidovat a mělo by dojít ke změně paradigmatu.

41DEYQotnQLMyslím, že se synchronicitou úzce souvisí mantické metody – ty prostě do našeho chápání světa nemohou pasovat.
Dále mě hodně ovlivnil se synchronicitou související jev – nazval bych to „uměle“, nebo „úmyslně“ vyvolaná synchronicita. Je to takový šamanský způsob komunikace s vesmírem. Položíte si nějakou otázku a vyhradíte si pro odpověď časový nebo jiný rámec (např. první věta, kterou uslyším) a to by měla být odpověď na vámi položenou otázku.
Vyzkoušel jsem to a fungovalo to překvapivě dobře.
(v životě jsem si ověřoval i spoustu jiných praktik – horoskopy, karty – ať už mi je vykládal někdo jiný a nebo já sám). O tom, že tyto metody fungují, nemám pochyb (jen je třeba provádět je správně nebo nalézt správné lidi a je jasné, že se v této oblasti pohybuje i spousta podvodníků).

Ke knížce samotné – myslím, že o synchronicitách moc kloudné literatury není. Je to smutné, ale asi nejvíc nám může o tomto jevu říct průkopník v bádání tohoto fenomenu – C.G. Jung (rád bych se mýlil a nějaký nový zajímavý pohled na věc bych si rád přečetl).

Proč tedy chodit za kovaříčkem, když člověk může jít za kovářem.
Ke knize jsem přistupoval s vědomím, že byla napsána téměř před sto lety. A domnívám se, že minimálně o tento časový úsek předběhla svou dobu. I když jsem se vlastně ani nedozvěděl příčinu vzniku synchronicit, bylo tam několik teorií a každopádně mě to přimělo k zamyšlení. Třeba pro nás je samozřejmé, že myslíme kauzálně, akce a reakce. Ale tenhle způsob myšlení tady nebyl vždycky.
Velká část knížky se zabývá důkazem synchronicity. Jung to udělal tak, že si vybral jednu z mantických metod, a sice astrologii. Vycházel z toho, že třeba pro manželství jsou typické určité konstelace. Nechal vytvořit horoskopy několika stovek manželských párů a pak provedl vyhodnocování. Potvrdilo se, že se výsledky silně vymykají průměru.
I když Jung sám přiznává, že vzorek byl relativně malý, i tak lze říci, že se celkem jasně potvrdilo, že tato nekauzální metoda funguje.

I když mi tedy kniha fenomén synchronicity nijak zvlášť nevysvětlila, přesto cením odvahu, se kterou se Jung snažil poukázat na tento jev, i když si byl vědom toho, že jeho prokázání vědeckými metodami nebude jednoduché.

Be Sociable, Share!