Vlasta Třešňák – Klíč je pod rohožkou

Od Vlasty Třešňáka jsem četl knihu tří povídek To nejdůležitější o panu Moritzovi a bylo to pro mě jedno z největších čtenářských překvapení (příjemných :-)).

klic-je-pod-rohozkouNechal jsem si to trochu slehnout a po čase se pustil do obsáhlé Třešňákovy knížky Klíč je pod rohožkou.

Třešňákův spisovatelský styl je v Klíči pod rohožkou prakticky stejný, jako v knize povídek To nejdůležitější….
Je tam určitá repetitivnost, hlavním „hrdinou“ je zase Třešňákovo alter ego pan Prag, v knížce se opět objevuje i pan Moritz, je to ultimativně autobiografické. Přímo z toho sálá vykořeněnost, život v exilu, takový zvláštní smutek. Ale občas i Třešňákův jemný humor. Schválně jsem si zkopíroval několik pasáží, ve kterých ten humor je:

Pozvánku k odvodu uložil pan Prag do kamen značky Fiľakovo.

Tady Třešňák popisuje vyšetřovatele stbáka:
V zásuvce psacího stroje měl totiž ležet pistolku. Rád ji panu Pragovi ukazoval, vyfrézovanou rourkou směrem k čelu pana Praga.

V druhém případě si pan Prag zašel na večeři do nejbližšího Chicken Grillu, kde určitě někdo něco nedojedl.

Tam, na druhé straně té rozdělené země, žil pan Prag nějaký čas v plechové čtyřválcové čtyřtaktní garsonieře zn. Wauxhall o obsahu l200 ccm.

Zaléval konečně své pokojové květiny (cannabis indica) a občas chodil venčit fotoaparát Nikon 801.

Všechny ulice ve vesnicích a městečkách, kterými projížděl, se jmenovaly ZIMMER FREI.

Co mi ale přišlo jako největší vychytávka knížky, bylo její rozdělení na dvě části, mezi kterými jsme asi do dvou třetin knížky střídavě přepínali, pak se děje prolnuly a zbytek už byl jednotný.

Jedna část je vyprávění o dětství a životě pana Praga (Třešňáka) v socialistickém Československu. Jeho „odpadlictví“ a spřízněnosti s chartisty. O nucené emigraci, protloukání se životem.

Druhá část je odlet do USA. A tady je pro mě asi to nejlepší. V.T. nám postupně ukazuje, jak se ubytovává v bytě, kde už kdysi byl, stavuje se a později pracuje v baru přes ulici, kde ho majitel zná atd.. A my pořád nevíme, odkud, co je to za byt atd..
Děj první části nám ale postupem času osvětlí, co se stalo před tím a pěkně to do sebe zapadne.

Další bonus v knížce může najít někdo, kdo četl jeho další knížky. Třeba já. Nejen, že tady potkáváme některé staré známé postavy z dalších Třešňákových knížek. Tady je to dokonce i jasně řečeno, že se třeba o panu Moritzovi píše i v jiné knížce.

Knížka se mi líbila, o tom žádná. Dal bych ji asi 4 hvězdy z 5. Přece jen byla na mě moc dlouhá a chvílemi trochu unavující.

Přemýšlím, jestli by knihu mohli pochopit lidi, kteří nežili za komoušů v Československu, třeba nějaký Američan, a jestli by chápali souvislosti. Nevím.
Ono pak je otázkou, jestli tahle kniha bude i pro někoho mladšího, pro novou generaci. Ani tady nevím.

Každopádně – V.T. umí hodně dobře psát. Píše vlastně „jen“ o svém životě, ale ten je natolik zajímavý a Třešňák je tak dobrý vypravěč, že to bohatě stačí.

Be Sociable, Share!